Jedině právo nám může dát svobodu

16. 11. 2014 / Boris Cvek

čas čtení 4 minuty

Když přemýšlím po pětadvaceti letech nad tím, co lidé asi tak chtěli na začátku transformace a co se nejméně povedlo, je to právo. Právo a spravedlnost jsou totiž, pokud se mají realizovat římským způsobem, kdy žalobce, soudce a ten, kdo uskuteční rozsudek, nejsou de facto ta samá mafie, poněkud abstraktní, ritualizovaná, základním emocím cizí skutečnost. Úplatek, přímluva, známost, vliv jsou mnohem přirozenější. Jenže když chcete, aby společnost dbala na svůj zájem např. tím, že ochrání poctivého podnikatele proti mafii, potřebujete abstraktní právo a nikoli systém známostí.

Jedna z hlavních nadějí, vkládaných do polistopadových změn, aspoň z mé strany, spočívala v tom, že lidé budou moci podnikat v tom smyslu, že svými schopnostmi vytvoří něco ve veřejném zájmu (nějaké kvalitní zboží), lidé to budou svobodně kupovat a společnost bude kvést. Proč bude kvést? Protože v ní získají ekonomickou moc moderní, inovující, inteligentní lidé, nikoli staré kolektivistické struktury, brzdící všechnu kritickou, tvůrčí, inteligentní činnost. Ze srovnání celkového stavu země po čtyřiceti letech absence svobodného podnikání s našimi západními sousedy bylo jasné, že to jde. Kruté vystřízlivění spočívalo v tom, že pokud neexistuje dostatečně kvalitní právo, je nejsnazší cestou k penězům a ekonomické (a přinejmenším zprostředkovaně i politické) moci obyčejná zlodějina, podvody. Slovo "podnikatel" se stalo v devadesátých letech synonymem pro slovo "podvodník" a spotřebitelská veřejnost začala zjišťovat, že bez zákonů na ochranu spotřebitele se nedá žít.

Nefunkčnost práva není nebezpečná jenom v tom, že netrestá zločinnost, vytváří i beznaději a nihilismus a dává obrovskou moc a vliv do rukou lidí, kteří o ně měli být připraveni. Přitom jde o poměrně abstraktní a složité právní formulace, jež rozhodují o realitě, např. exekuční, která pak trýzní naše emoce, neschopné pochopit, že nějaký špatně napsaný, nesrozumitelný paragraf může vyvolat tolik lidských tragédií. Právo je důležitější než trh, důležitější než ekonomika, důležitější než sociální otázky, neboť bez práva se nic z toho nedá postavit na solidní základ veřejného zájmu a všechno to, trh, ekonomiku, sociální oblast, ovládne mafie s naprosto protispolečenskými zájmy.

Nedávno jsem od kamaráda na Facebooku četl jeden velmi výmluvný vtip:

"Zaměstnanec: Šéfe, vy máte krásné auto! Šéf: Ano, a když budeš ještě více dřít, budu mít ještě lepší!"

Je mi to líto, ale nemohu se ubránit dojmu, který mne velmi ponižuje jako člověka, jenž považoval slovo "vykořisťování" ve vyspělém světě za v zásadě překonané, prostě se nemohu ubránit dojmu, že ten vtip je nejspíše o vykořisťování. Vtip z roku 2014. Jenže to, co v minulosti omezilo, na nátlak veřejnosti, vykořisťování dělníků, to byly zákony. Celé emancipační hnutí od černých otroků přes ženy, dělníky, homosexuály, celé emancipační hnutí svá vítězství vtělovalo do změn zákonů. A nás po listopadu 1989 učili, že to bude trh a nikoli právo, co nám dá svobodu.

Pokud se chceme posunout dál do civilizovaného světa a neuváznout definitivně v mafiánském kapitalismu postsovětského typu, musíme chtít po politicích především právo, jakkoli se zdá abstraktní a odtažité, jakkoli je složité a nepříjemné se učit v něm orientovat a čelit vychytralostem různých zájmových skupin, které právo chtějí rozmělnit, zneužít, zničit. Ostatně politici jsou především zákonodárci. Jedině vhodné změny v právu, nikoli ideologické půtky o nesmysly, jitření citů a fantazie, nás mohou teprve skutečně osvobodit do svobody, kterou jsme chtěli dosáhnout trhem a volbami, ale které, jak po pětadvaceti letech vidíme, nemůžeme dosáhnout bez práva.

0
Vytisknout
11874

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2014