Nekonečná propaganda aneb Bdělost, toť vše -- díl II.

14. 11. 2014 / Jiří Bátěk

Z dob před 100 lety

Polopravdy, pomluvy i naprosté nesmysly šířené médii nejsou záležitostí jen dnešní doby. Vlna propagandistických lží zaplavila tisk již v roce 1914. Vymýšlela se vítězství v bitvách či se psaly reportáže o smyšlených námořních vítězstvích. Cílem bylo získat morální převahu a dodat národu potřebné nadšení. Prostor se dával i takovým hloupostem jako o "nezaměnitelnosti a výrazném tělesném pachu Němců, jehož se nelze zbavit", jak tvrdil vážený francouzský historik Augustin Cochin (1876-1916). Mnohdy byly lži tak průzračné, že se přemýšlivější občané od propagandy odvraceli. Někteří zašli až tak daleko, že přehlíželi i důkazy a argumenty, které byly pravdivé (2).

Mnozí civilisté i vojáci národů Dohody pod dojmem některých falešných obvinění proti Německu nevěřili žádným zprávám o německých ukrutnostech, které se děly na civilním obyvatelstvu ve Francii a Belgii. Zejména v Británii, kde panoval značný respekt k německé předválečné kultuře, lidé odmítali těmto zprávám věřit. Bylo to naivní -- ke zločinům docházelo, jak v Belgii, tak Francii (2).

Jak se rodí totalita

Totalitní hnutí si vždy najde nějakého společného nepřítele, snadno pojmenovatelného, proti kterému je nutno bojovat. Předloží se rychlá a jednoduchá řešení, opakují snadno zapamatovatelné myšlenkové předlohy, které si najdou své příznivce. Slušní lidé mávnou rukou, že se jedná o pomýlenou menšinu, která v demokracii přeci nemůže uspět. Jiní slušní jsou zastrašeni silou, tak raději mlčí. Pak přijdou demokratické volby. Nepořádek v zemi, ekonomická krize, frustrace lidí či falešné naděje způsobí, že lidé volí iracionálně. Nacisté v Německu či komunisté u nás se dostali k moci právě skrze demokratické volby. Za pozornost jistě stojí, že v současné době v Británii roste podpora pravicově extremistické straně UKIP, ve Francii ultrapravicové Nacionální frontě Marie Le Penové.

Resumé

Trend současné společnosti je nastaven jasně. Ohromné bohatství se kumuluje v rukou hrstky nejbohatších, vzniká silně polarizovaná společnost, kde výnosy se privatizují a náklady socializují. Mocenské elity vedeny svými ekonomicko-politickými zájmy dnes již prostřednictvím přímého vlastnictví médií formují společenskou debatu i vnímání světa, sponzorují či rovnou zakládají politické strany a pomocí lobbistů či přímou účastí ve vládě řídí legislativní procesy. Každý si může položit otázku, zda obrovská asymetrie v globální ekonomice je dlouhodobě udržitelná. Jistě takto nastavené schéma je pro někoho pohodlné a žádoucí, ale nemůže pokračovat donekonečna.

Snah o manipulaci a ovlivňování veřejného mínění ubývat nebude. Spíše naopak. Díváme se na své dědy a pradědy, čteme historické knihy a divíme se, jak jen je možné, že...Ale jsme-li upřímní, dnes a denně se necháváme nachytávat úplně stejně. V obchodech či předvolebními sliby s novými stranami či tvářemi, často recyklovanými, které škodily již pod okoukanou značkou a oblékly proto nový kabát. Při sledování válečných konfliktů, kde z obětí se stává viník. Nástroje jsou a budou sofistikovanější a nároky na bdělost obyvatelstva vyšší. Poučka některých lidí o převrácení propagandy na opačný pól a získání tak "pravdy" ve světle např. první světové války neobstojí.

Nikdy není dobře, když se do historické paměti národa snaží někteří jednotlivci či zájmové skupiny nekriticky vštípit určité nezpochybnitelné axiomy, úzkostlivě podávat některé řekněme osobnosti či dějinné epochy jen v dobrém světle a vyzdvihovat jen jejich světlé stránky či naopak, ihned je zatracovat. Být upřímní - nevytvářet falešné mýty, umělé hrdiny, kulty osobností, naopak si ale vážit skutečných velikánů, kteří ve svých dějinných rolích obstáli a mohou tak být vzorem a inspirací pro další generace.

"Porozumíme-li mechanismům a motivům skupinového vědomí, můžeme pak libovolně kontrolovat a řídit masy, aniž by si to uvědomovaly."
Edward Bernays

Objektivní zhodnocení životů svého času vlivných lidí může být problém. O některých osobnostech, jako byl např. papež Pius XII. (1876-1958) a jeho role v období druhé světové války, se vedou vášnivé spory i mezi uznávanými historiky, takže se laik může ke správnému názoru snad jen přiblížit. Důležitá je názorová pluralita. Pokud se objevuje až úzkostlivá snaha o jen jeden, zaručeně ten správný pohled, měl by člověk být vždy na pozoru.

Někdy se skutečné příčiny událostí dozvíme až po mnoha letech, desetiletí či vůbec ne, nebo až v době, kdy už to vlastně skoro nikoho zajímá. Ale principy se stále opakují, takže historii je dobré studovat. Třeba se pak dozvíme, že přepadení Pearl Harboru Japonci dne 7. 12. 1941 nebylo pro Američany zdaleka tak překvapivé, jak píší učebnice dějepisu, což dokládá např. americký novinář Rober B. Stinnett, který přezkoumal prý až 200 tisíc úředních písemností.

Jak dál?

Nemá smysl si dělat nějaké iluze. Německý novinář Udo Ulfkotte skončil tak, že poskytoval své jméno pro články, které psali agenti CIA a jiných zpravodajských služeb (3). A určitě se nejednalo o ojedinělý případ. Bez zajímavosti není ani citát jednoho z poradců George W. Bushe: "Jsme nyní impérium a když jednáme, vytváříme svou vlastní realitu. A zatímco tu realitu studujete, my budeme zase jednat a vytvoříme další nové reality, které můžete taky studovat, a tak se to vyjasní. My jsme aktéři historie ... a vám jen zbude studovat, co děláme."

"Síla nemůže podobně jako názor vydržet dlouho, pokud tyran nerozšíří svou říši tak daleko, aby před lidem, který rozděluje a jemuž vládne, skryl tajemství, že skutečnou moc nemají v rukou utlačovatelé, ale utlačovaní."
markýz de Condorcet (1743-1794)

Dobrou propagandu téměř nepoznáme. Je to často směs polopravd či lží účelově podávaných tak, že to laik může rozpoznat jen stěží. Vodítkem by snad mohlo být, že když se něco "zaručeně vyplatí", pro stát či EU to bude "výhodné" (viz třeba smlouva TTIP), tak si můžeme být téměř jisti, že to pro 99,9% obyčejných lidí výhodné rozhodně nebude. Ptát se vždy Komu to prospěje? se jeví jako dobrý pragmatismus. Manipulaci poznáme též podle snahy o názorovou sterilitu a prosazováním černobílého vidění světa s předem nastaveným schématem dobra a zla. Emoce nejsou dobrý rádce -- snadno odsunou kritické myšlení na vedlejší kolej, což manipulátoři vědí dobře a úspěšně s nimi pracují.

Dobře poslouží i zakořeněný, leč již okoukaný antikomunismus, který je nahrazován bojem proti terorismu či strašákem zvaný islám. V USA boj proti terorismu skvěle slouží k omezování osobních svobod občanů, u nás islám a antikomunismus k odvádění pozornosti od skutečných problémů.

Principy jsou vždy stejné -- ukázat jen jeden možný pohled na svět, konflikt či událost, jedno možné řešení, něco vyzdvihnout, jiné zamlčet. Je vcelku lhostejné, zda se tak děje při debatě o svatořečení papeže či jiných duchovní, ovlivňování veřejného mínění za účelem intervence do "darebáckého státu" či prosazování bezesporu nutných sociálních škrtů.

Odkazy:

(1) McChesney, Robert W.: Problém médií. Jak uvažovat o dnešních médiích, Všeň 2009

(2) Hastings, M.: Katastrofa 1914, Praha 2014

(3) http://literarky.parlamentnilisty.cz/tema/87-tema-na-tento-tyden/18529-udo-ulfkotte-koupeni-novinai

Díl I. ZDE

0
Vytisknout
3616

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2014