"Nejsou peníze na to dělat to dobře"

Vzkaz tradičním médiím: zabalte to

12. 11. 2014 / Bohumil Kartous

Internet destruoval jednosměrný tok informací a monopol na pravdu. Základní principy, na nichž stavěl mediální svět. Existují dvě cesty: degradovat informace na zábavu, nebo nabízet exkluzivitu. Co z toho umějí česká média? Mají dostatek sil na metodu "pokus -- omyl"? V okamžiku, kdy nikdo netuší, co přijde během dalších let?

Jeden velký internetový vyhledávač uspořádal v Praze komorní diskusi na téma "role internetu v konzumaci zpráv". Britské listy byly u toho. Bylo velmi zajímavé poslechnout si, co soudí zástupci médií, akademické sféry a internetového gigantu o tom, kam internet posunul mediální produkci a jak se díky němu změnil svět informací. A taky jak z toho získat nějaké peníze, protože na funkčních business modelech je mediální průmysl závislý.

Svět médií se mění. Podle průzkumu STEM konzumují lidé 160 minut denně zpravodajství (absolutní množství v kombinaci, papír, rádio, televize, internet). S papírem stráví pouhých 14 minut. Papír je už dlouho irelevantní z hlediska vlivu na masu (nikoliv z hlediska vlivu na elity). Důkazem toho jsou nové projekty novinářů vyhozených z těch několika málo českých titulů, jež postupně přešly do rukou nových majitelů. S velkou pompou ohlašovaný "investigativní" magazín Reportér se tváří jako typický infotainment a takových titulů jsou tu mraky. Dávám mu rok, maximálně dva, jak by řekl klasik.

Jenže českým médiím se nedaří ani přechod na internet. Jeden po druhém české deníky zpoplatňují internetový obsah, aby alespoň nějak zachránily propad příjmů z papíru. Nezdá se, že by jim to nějak zvlášť pomohlo: méně lidí čte papír a méně lidí zajímá, co je skryto za placenou bránou těch stejných médií na internetu. Proč by se měli zajímat, když kvalitativně podobné informace najdou zdarma na řadě jiných míst? A proč by se měli zajímat, když jejich čas je z velké části konzumován na sociálních sítích? K čemu ještě potřebují běžná média?

Vytvářet komerčně únosné (ani ne výnosné) modely se nedaří. To vede k fenoménu, který je tak aktuální v ČR: skupování médií silnými ekonomickými subjekty, které jsou schopny dotovat svá média s vizí jejich využití pro ovlivňování veřejného mínění a přípravu půdy pro snadnější lobbying. To vše směřuje k velmi tvrdým změnám v oblasti toho, co se během 20. století etablovalo pod slovem žurnalistika.

Typická žurnalistika -- a to lze už dnes konstatovat velmi přesvědčivě -- skončila, byť mediální domy stále stojí a spíše ze setrvačnosti produkují to, na co je jistá část společnosti, převážně starší generace, zvyklá.

Množství konzumentů tradičních médií se bude snižovat a nebude to věru plynulý přechod. Generace dnešních třicátníků už klasická média nepotřebuje, nemají na ně chuť ani čas.

Informační mozaika, kterou si skládají z nejrůznějších zdrojů, obsahuje jen zlomek z toho, co je produkováno ryzími médii. Starší se stále lépe tomuto trendu přizpůsobují a začínají chápat, že za informace dnes skutečně není nutné platit v trafice...

Skutečnost je vždy složitější, to je zpráva o stavu a vývoji médií. Nejistota v tom, co je pravda a co ne, je symptomem změny prizmatu: neexistují vlastníci pravd a neexistuje jejich "čisté" auditorium. Mnohost zdrojů relativizuje jakákoliv tvrzení, což lze velmi dobře ilustrovat aktuálním konfliktem na Ukrajině. Pravdu nelze jednoznačně konstatovat, lze pouze ohledávat diskurs a sílu jednotlivých vstupů. To ostatně není špatně, je to cesta ke kritickému uvažování.

Zábavné bylo slyšet názory lidí se zkušenostmi ze zahraničních médií. Jejich recept je relativně prostý: je třeba situaci přehodnotit a uvažovat jinak o tom, jak dělat média. Jaký má dnes smysl zaměstnávat drahé reportéry a posílat je na Ukrajinu, aby posílali průměrné či podprůměrné informace? Vždyť stačí mít někoho, kdo umí jazyk a má dostatečné analytické schopnosti na to, aby dokázal hodnotit informace dostupné na internetu a z nich destilovat informace pro konečného příjemce. Jak prosté a jak nenákladné.

Klesají vám tržby? Lidé informace v předkládané podobě nechtějí přijímat? OK, musíte začít připravovat informace jinak, musíte experimentovat a zkoušet, co funguje a co ne. Pokus -- omyl.

Reakce lidí z českých mediálních domů na takové recepty jsou veskrze zoufalé: nemáme na to peníze, nevíme, jak na to, máme malý trh.

Nuže, v tom případě je čas říct: zabalte to. Hlad po informacích nebude menší, pouze bude uspokojován jinak. Pravděpodobně projekty, které nejprve nabídnou kvalitní a zajímavé informace a pak teprve budou chtít se svým auditoriem vyjednávat o odměně za ně. To je velmi pravděpodobný vývoj médií na malých trzích, jako je ten český, kde mediální domy skomírají na ztrátu zisků a důvěry a kde lidé závislí na mediálním průmyslu nevědí, jak ho adaptovat na nový informační věk.

0
Vytisknout
9360

Diskuse

Obsah vydání | 14. 11. 2014