Ukrajinská krize: U kormidla už není vůbec nikdo. Ani Putin

21. 5. 2014 / Karel Dolejší

Jak konstatuje Oleg Kašin, na rozdíl od krymské epizody ukrajinské krize hraje v té východoukrajinské plukovník Igor Strelkov výhradně sám za sebe. A právě tím se krize vyhrotila nade všechny meze a hrozí, že se zcela vymkne kontrole kohokoliv, včetně ruského prezidenta.

Mezi separatisty na východě Ukrajiny existuje několik frakcí. Původní centrum v Doněcku bylo politickým projektem, který podporoval také oligarcha Achmetov v naději, že se mu podaří touto cestou z Kyjeva vyrazit ústupky. Druhé hlavní centrum ve Slavjansku bylo ovšem vytvořeno jiným typem osob. Jde o militanty, jejichž primárním cílem je válka proti Kyjevu a lze-li věřit svědkům, s nimiž hovořil Kašin, jsou ochotni bojovat pro slávu až do hořkého konce. Právě tato militantní skupina nakonec ovládla i Doněck a kamarád plukovníka Strelkova Alexandr Borodaj se stal "premiérem" v útvaru nazývaném "Doněcká lidová republika", u jehož zrodu už beztak stáli aktivisté extrémistického ruského Hnutí Eurasia.

Fanatiky a extrémisty usilující o válku ovšem ani oligarcha Achmetov nemůže potřebovat. Proto v noci na 20. května vystoupil s dramatickým prohlášením, v němž se jednoznačně distancuje od separatistů, obviňuje je, že usilují o "genocidu Donbasu", a vyzývá k masovým protestům "za mír".

Reakci separatistů na Achmetovův odchod z jejich tábora neprodleně diskutují jejich soukmenovci na sociálních sítích - rozhodli se totiž "znárodnit" veškeré podniky v oblasti, kterou kontrolují, protože oligarchové, kteří na počátku přispívali do jejich pokladny, teď odmítají platit "daně".

Znamená to snad, že máme co do činění se dvěma skupinami východoukrajinských separatistů, přičemž pouze jedna z nich, nyní již poražená, byla adresátem pomoci nejen ze strany Achmetova, ale i Moskvy?

Sotva. Než byl deaktivován twitterový účet separatistů ve Slavjansku, několikrát denně se na něm objevovaly povzbuzující zprávy o výzbroji, která dorazila z Ruska. Posléze se tyto zbraně také skutečně vyskytly na bojišti. Přenosné protiletadlové a protitankové střely, podzvuková odstřelovačská puška "Vintorez" z výzbroje jednotek zvláštního určení, velkorážové odstřelovačské pušky či nejnovější ruský model velkorážového kulometu, které lze nyní sledovat na záběrech ruských reportérů ze Slavjanska, ukazují, že nešlo o plané chvástání, ale o fakta. Od chvíle, kdy se Strelkov objevil ve Slavjansku, dostával zbraně z Ruska, a sotva jde o exempláře nakoupené někde pod rukou v zastrčeném klenotnictví. Velká část toho, co lze vidět, pochází z armádních skladů, a část takto dodaného materiálu navíc nikoliv od řadových jednotek, ale spíše od výsadkářů či Specnazu.

Těžko teď od zeleného stolu říci, zda Strelkova o své vůli a s přihmouřením oka nadřízeného zásoboval nějaký kamarád mezi aktivními ruskými důstojníky, nebo zda šlo o přímé plnění příkazů z vyšších míst. Každopádně dokud situace vypadala politicky příznivě a zdálo se, že prokyjevské jednotky nebudou bojovat, podpora zbraněmi trvala a Kreml ji přinejmenším toleroval.

Po deaktivaci Twitteru separatistů je zpráv mnohem méně a jsou jen kusé. Postupně vychází najevo, že doněcký oligarcha Achmetov se cítí aktivitou militantních, ideologicky motivovaných ruských nacionalistů ohrožen, ale ti neberou ohled na něj, a pravděpodobně už ani na oficiální Kreml. Jejich cílem přece od počátku bylo zabránit prezidentským volbám 25. května, které i Moskva verbálně odsuzuje, vyvolat přímou ruskou intervenci a připojit "Novorusko" k Ruské federaci obdobně, jako Krym, který už v těsné spolupráci s Kremlem tíž lidé obsadili a připojili dříve.

Achmetov se za těchto okolností pokouší o změnu taktiky. Kyjev usiloval až dosud o vojenskou porážku separatistů, Achmetov cílí na jejich politickou izolaci pokojnými prostředky. Ti ovšem na nic nečekají a vyhlásili otevřeně svůj nárok na oligarchův majetek, a nejen na něj. Hrají vabank. Dělení Ukrajiny chystali mnoho let dopředu, dnes je jim oficiální Kreml nejblíže, jak kdy byl, a jejich plánem je minimálně zatáhnout Moskvu do jejich války mnohem víc než dosud, maximálně pak využít kauzy "Novoruska" ve vnitřní ruské politice k zasetí extrémistické ideologie do úrodné půdy Kremlem samotným vyvolaného velkoruského nacionalismu.

Má Achmetov šanci uspět? To je zajisté empirická otázka. Jeho protivníci jsou však naprosto bezskrupulózní a nebudou váhat použít čehokoliv. Vposledku je velmi nepravděpodobné, že by neozbrojené protesty, pakliže k nim vůbec ve větším měřítku dojde, zastavily po zuby ozbrojené a extrémní ideologií motivované separatisty ochotné střílet. Protesty mohou uspět na mnoha méně významných místech, kde je vojenská přítomnost relativně nepočetných oddílů separatistů slabá, ale v jejich centrech, Slavjansku a nyní i Doněcku, to není příliš pravděpodobné.

Otázka zní, jak se k událostem, jež se i jí postupně vymykají z pod kontroly, nakonec zachová oficiální Moskva. Rozhodne se stáhnout, nechat Ukrajince, aby se s ozbrojenými aktivisty ruských militantně nacionalistických uskupení na svém území tak či tak vypořádali, a vsadí na diplomacii? Nebo se rozhodne obnovit kontrolu nad událostmi cestou invaze, až bude jasné, že jsou Strelkov a spol. v důsledku pokračující ukrajinské vojenské operace po smrti a nemohou se tedy v Rusku stát hrdiny zastiňujícími samotného Putina?

To ovšem možná v tuto chvíli ještě nevědí ani v Kremlu.

0
Vytisknout
11408

Diskuse

Obsah vydání | 23. 5. 2014