Islamofobie a antisemitismus "používají stejné struktury"

22. 5. 2014

O tom hovořil v pořadu rozhlasu BBC "Thinking Allowed" Laurie Taylor s Nasarem Meerem, profesorem srovnávací sociální politiky na Strathclyde University v Glasgow:

Nasar Meer: V Maďarsku nedávno hlasovalo asi dvacet procent voličů pro otevřeně antisemitskou stranu. Nedlouho poté získala švýcarská Lidová strana více než 26 procent voličských hlasů, Národní fronta ve Francii, na základě svých volebních úspěchů, znovu začíná protestovat proti halal masu a košer potravinám. Argumentuji, že k tomuto výrazu voličské antipatie vůči muslimským a židovským menšinám nedochází ve vakuu a nedochází k němu nezávisle na veřejném mínění. A jedním z nejlepších souborů dat, které máme, které srovnávají postoje vůči muslimům a židům v Evropě je Pew Global Attitudes Project, který zkoumal názory téměř 25 000 lidí v 24 zemích Evropy. A je zajímavé, že tento projekt zjistil, že je silná souvislost mezi protimuslimskými a protižidovskými postoji.

Antimuslimské a antižidovské postoje se částečně překrývají. Z dat vyplývá zcela přesvědčivě, že nepřátelství vůči muslimům jde ruku v ruce s nepřátelstvím vůči židům. Takže když například došlo v Madridu k bombovým atentátům, dramaticky stouply antisemitské postoje. Lze tomu porozumět prostřednictvím základních témat sociologie, prostřednictvím otázky rasy a racializace. To je proces, jehož prostřednictvím se z menšin dělají skupiny lidí určité rasy.

Laurie Taylor: Podívejme se na otázku rasy. V nacistickém Německu bylo přece úplně jedno, jestli jste byl praktikující nebo nepraktikující žid. Byl to útok na rasu.

Nasar Meer: Pokud přijmeme názor, který zastává většina sociálních vědců, že totiž rasa neexistuje, je to sociální konstrukce, ve vědecké literatuře zjistíme, že většina lidí, kteří hovoří o racializaci, to vidí jako nekonečný projekt. Je to něco, co se donekonečna pohybuje. Když hovořime o muslimských a židovských skupinách, hovoříme o obdobném druhu aktivity. Nepopisujeme pouze nenávist vůči náboženství. Je to i nenávist vůči kulturním otázkám, včetně kulturní příslušnosti. Je to spojeno s otázkami totožnosti komunity, stereotypizace, socioekonomického umístění i politického konfliktu.

Laurie Taylor: Náboženství, na rozdíl od rasy, je volba. Člověk se nerozhodne ve středu odpoledne, že se stane Židem, ale můžete se rozhodnout ve středu odpoledne stát se muslimem.

Nasar Meer: Opravdu? Když se narodíte do muslimské rodiny, nebo do židovské rodiny, je to opravdu vaše osobní rozhodnutí, stát se muslimem nebo příslušníkem židovského náboženství? Může se člověk v takové situaci nestat židem? Myslím, že příliš zdůrazňujeme fenomén dobrovolné a nedobrovolné identity, že se člověk nemůže stát černochem, ale náboženství si člověk může vybrat. Když se vydáte touto cestou, skončíte ve velmi složité oblasti, kde tvrdíte, že převládne etos většiny. Většině se nelíbí chování menšiny, které "může svou totožnost změnit". Měli by tedy svou identitu změnit a přestat "urážet většinu".

Laurie Taylor: V historii je velmi obtížné oddělit historii rasismu od historie náboženského pronásledování.

Nasar Meer: To je pravda. Když mluvíme o rase, často končíme u atlantocentrického pohledu na rasu. Že rasa je něco, co vzniklo během osvícenství a je to vybudováno na atlantickém obchodu s otroky a je to založeno na pozorovatelné a typické odlišnosti. Tomu se říká teze o formování rasy. Avšak když zajdete trochu dál do minulosti, zjistíte, že rasa byla velmi živá v raném moderním Španělsku, během období reconquisty, kdy byl znovu dobyt iberský poloostrov. Nutili lidi, aby konvertovali od judaismu a od islámu ke křesťanství. A i když muslimové konvertovali na křesťanství, pořád se o nich věřilo, že mají jinou krev. Náboženství a krev se spojily jako koncept rasy.

Laurie Taylor: A zajímavě mluvíte o Shakespearovi a o Othellovi a o Shylockovi.

Nasar Meer: Ano, to je fascinující, protože Shakespeare se asi nikdy v životě nesetkal s muslimem. A taky se asi nikdy nesetkal s otevřeně praktikujícím židem, protože židé neměli dovolen vstup do Anglie. Přesto jsou obě tyto postavy plné mnohoznačnosti. Jsou polysemické, lze je interpretovat různým způsobem. Jsou výrazem rasové afektovanosti tehdejší doby.

Laurie Taylor: Když spojujeme islamofobii a antisemitismus, pomíjíme skutečnost, že židi v nacistickém Německu věděli, že musejí co nejrychleji utéci, avšak copak existuje na Západě islamofobie, když se tam stěhují stále větší počty muslimů?

Nasar Meer: Muslimové nikdy neměli místo, kam by se mohli v klidu vrátit. Nemají Sion. Nemají vlast. Muslimové vždycky byli globální obyvatelé. Vždycky byli Evropané a zároveň muslimové. Evropa byla vždy domovem pro muslimy. To se projevuje rostoucí mírou vzdělanosti, v euroislámu. Upřímně řečeno, pokud byste se stal terčem diskriminace, postavil byste se proti tomu ve svém domově. Neutekl byste. Kam byste šel? Kam bych já šel? Jsem Angličan žijící ve Skotsku. Kam patřím?

Laurie Taylor: Nevzniká islamofobie v důsledku toho, co vidíme ve zprávách, zvěrstva, která páchají islámské fundamentalistické organizace? Považujete to za základnu rostoucí islamofobie?

Nasar Meer: Je mi jasné, že zpravodajství o světových událostech a o politických aktivitách nenapomáhá obrazu muslimů doma. V žádném případě bych nechtěl lidem bránit, aby to kritizovali, naopak. Nevím, proč bychom neměli energicky kritizovat takové události. Nerozumím ale, proč k tomu musíme používat islamofobii.

0
Vytisknout
4733

Diskuse

Obsah vydání | 23. 5. 2014