Služebníci státu

28. 1. 2014 / Štěpán Steiger

Ve středu 22. ledna tr. prošel v prvním čtení Sněmovnou návrh zákona o "státní skužbě." Média už po měsíce informovala o jeho důležitosti, významu a naléhavosti -- neopomněla připomenout, že sama Evropská unie už dlouho takový zákon požaduje a hrozí pro případ jeho brzkého nepřijetí sankcemi. Komentátoři -- myslím, že bez výjimky -- hudli stejnou. Prezident přijetí nebo přinejmenším projednávání zákona učinil podmínkou pro jmenování vlády. V celém tomto koncertu však podle mého soudu zcela chyběla jedna nota: odpověď na otázku, kterou si nikdo ani nepoložil - jaký bude společenský dopad zákona? Jinými slovy: komu vlastně budou ti, jichž se nový předpis dotkne, opravdu sloužit?

Ze zákona totiž vznikne -- tj. uměle, vědomě upřednostňovaná -- sociální vrstva s výslovnými privilegii (píše se např.o ošatném, cestovném apod.), nemluvě o platech (bezpochyby už při nástupu do služby ostře odlišených od tzv. průměru -- jehož dosahuje asi třetina zaměstnaných). Oblíbený termín "stabilita" -- návrat k předválečné definitivě -- jenom zakrývá ve skutečnosti petrifikaci postavení. Příslušníci této vrstvy budou mít mj. celoživotní jistotu zaměstnání.

Nejde vůbec o to, zda veřejnost všechny poskytované výhody příslušníkům vzniklé elity přeje nebo ne -- jistě jsou mezi námi i "přející", kteří si pomyslí, proč by se v současné mizérii, o níž nikdo nedokáže říct, kdy či zda vůbec skončí, aspoň jistá menšina neměla mít lépe? Společenské nebezpečí spočívající v existenci této skupiny ovšem přesahuje podobná přání.

Řekněme si rovnou: služebníci státu nebudou sloužit lidu -- budou sloužit dominantní třídě, té, jež se za "stát" schovává. Obluzující termín nepolitičnost totiž znamená pouze, že "státní služba" jako celek se nesmí hlásit k žádné politické straně. (Pokud by tak jednotlivci učinili, hrozila by jim buď ztráta místa nebo by museli najít mezeru v zákoně.)

Z čehož současně vyplývá, že "služebníci státu" budou sloužit stejně režimu autoritářskému -- uchopí-li moc, zejména pokud by se tak stalo prostřednictvím voleb -- jako "demokratickému" v podobě, kterou prožíváme v této zemi.

V podstatě bude tato elita pro stát jako mocenský mechanismus nejenom faktorem stabilním, nýbrž i stabilizujícím -- v jejím nejvlastnějším zájmu je eliminace změn, zvláště radikálních, neboť každá změna pro ni představuje možnost ne-li ohrožení jejího postavení, tak aspoň některých výhod.

Jak všichni víme, lid je pro většinu elit jakousi hrozivou masou, davem, jenž jedná chaoticky a jenž se ne vždy dá zvládnout tak, aby směřoval k cílům "nám" příznivým. "Služebníci státu" budou proto vždycky ve své většině nakloněni upozorňovat na nebezpečí, která hrozí -- nebo by hrozit mohla -- státu, tj. státní moci, jež je matkou této elity. I kdybychom takový postoj nenazvali protidemokratickým, bude bezpochyby "ademokratickým" -- kdo slouží státu, nemůže podporovat "lidová hnutí", jež by "stát" v současné (dané) podobě mohla destabilizovat.

Konečná podoba zákona "o státní službě" je v této chvíli neznámá. Bude se o ni v obou komorách bezpochyby usilovně "bojovat". Sdělovací prostředky (přání sotva splnitelné) by měly seznamovat nejenom s "výstřelky", jež se v některých návrzích na dodatky či změny vyskytnou -- a jsou "mediálně" zajímavé, nýbrž i s detaily, o nichž se povedou spory v parlamentních výborech. Tak by totiž veřejnost mohla poznat, jak si jednotlivé politické strany uvědomují také hrozby (nebezpečí) z ustavení takové "státní služby" vyplývající.

Na závěr dvě poznámky. První skoro "feministická": dá se očekávat, že v nové vrstvě budou naprosto převážně pracovat muži (i to je "tradice"). Stane-li se někde šéfkou odboru žena, bude to vytrubováno jako "pokrok genderové politiky:.

Poznámka druhá -- pro politology a sociology, pokud jsou členy Hnutí za přímou demokracii: bylo by záslužné věnovat vzniku a působení "služebníků/služebnic státu" pozornost a sledovat jejich další vývoj. Zákon vznikne, začne působit, bude však zapotřebí nespouštět jej ze zřetele.

0
Vytisknout
4077

Diskuse

Obsah vydání | 30. 1. 2014