O chovu králíků

27. 1. 2014 / Wenzel Lischka

Vzhledem k ekonomické krizi se chov králíků stává čím dále tím více aktuálním. Nezaměstnanost a podvýživa nižších sociálních tříd nabývá na síle. Drobná hospodářská samovýroba je vhodným řešením krize, kterou se prakticky nejlépe snaží vyvlastňováním řešit exekuční firmy. Bohužel na nesprávných místech, ale nikdo přece není dokonalý.

Předtím, než se začneme zabývat chovem králíků, je nutné si uvědomit, že mezi králíkem a králem je diametrální rozdíl. Zatímco králík se o sobě domnívá, že je králem, král si o sobě nemyslí vůbec nic. Kromě toho, že myšlení bolí, je produktem mysli, kterou zatemňuje.

Aby byl chov králíků úspěšný, musíme u těchto milých drobných hospodářských zvířátek podporovat zmíněné přesvědčení, totiž to, že jsou všichni králové. Nemusíte se ničeho obávat. Ačkoliv jich budete mít deset milionů, nikdy je nenapadne, že král, aby byl králem, může být jen, a že králů nemůže být více, natož deset milionů, což je úplná blbost.

Druhým, velice podstatným opatřením u chovu králíků, je odbourání jejich vědomé vytrvalosti. Je to snadno pochopitelná zásada, neboť kam bychom se poděli s chovem králíků, kdyby každý z nich jako Edmond Dantes byl potenciálním hrabětem Monte Christo (http://cs.wikipedia.org/wiki/Hrab%C4%9B_Monte-Christo).

Ještě, že králíci nečtou klasickou literaturu, ale sledují pouze hloupé televizní seriály. Kdyby totiž byli králíci vytrvalí jako Edmond Dantes, dumali by jako Dumas, kde nechal tesař díru, a to by bylo naprosto nepřípustné vzhledem k našim ekonomickým zájmům.

Abychom nastartovali ekonomický růst, musíme vytvářet pracovní místa (králíkárny). Protože v divočině svobody a demokracie nelze žít, každý králík hledá bezpečí, které mu nabízí králíkárna. Kvůli bezpečí, je králík ochoten zadlužit i své pravnuky. Tak velice ctí nesvé soukromé vlastnictví a nesvou svobodu a demokracii.

U králíků musíme neustále rozptylovat a upoutávat jejich pozornost. O nic jiného totiž v životě ani ve Vesmíru nejde, nežli jenom o pozornost. Pokud bychom například neupoutávali pozornost televizních vln pomocí antény, nebylo by možné přijímat žádné vysílání, a pochopitelně ani blbnout u televize, zvláště česko-jazyčné.

Nejdůležitější činností, kterou u králíků musíme podporovat, je vyhledávání potravy (nakupování), krmení a snění (sledování televize). Abychom tento trojčlenný proces umocnili a tím zvyšovali ekonomický růst, je vhodné v televizi vysílat reklamy (snění) na krmení (vaření), potravu a stravu, a také na hlavně nakupování. Nakupování totiž jedinou intelektuální činností, která působí králíkům potěšení.

Typický králík trpí duševní omezeností, která mu umožňuje vnímat pouze jeden člen jakéhokoliv procesu. Pokud je proces dvojčlenný, překračuje jeho duševní rozměr i schopnosti. Abychom tuto vazbu duševní omezenosti zabezpečili a posílili, přidáváme k ní ještě alespoň jeden člen třetí.

U chovu králíků podporujeme zásadně pasivitu. Především omezujeme jejich tělesný pohyb. Za prvé proto, aby přibývali na váze, a za druhé, aby nám nikam nechtěli utíkat. Dále u králíků podporujeme duševní pasivitu, kterou si pletou s inteligencí. Musíme je vést k odmítání iniciativy, aktivity, samostatnosti, odpovědnosti atd. Správný králík odmítá samostatné vnímání a myšlení. Sytí se pouze duševními výplody cizími, které pokládá za své.

Dobře vychovaní králíci vždy čekají na druhého, že všechno učiní za ně. Trpí pocitem, že jsou vznešení, jedineční a jiní. Jsou pyšní, že jsou těmi prvními (královi), kteří pouze milostivě reagují na jednání těch druhých (svých poddaných), kterým platí ze své almužny, kterou si u nich jejich výkaly pomazání poníženě vysloužili.

Jednou za čtyři roky králíci volí své ponížené a podlézavé nové sluhy, kteří jim za ně samé vládnou, a místo jejich vlastního majestátu spravují celý chov králíků. Činí tak proto, že staří sluhové, kteří jim před čtyřmi lety vládli, se nějak nevyvedli. Ostatně, vždyť to znáte, dobrý sluha, špatný pán...a dobrý pán, špatný sluha.

0
Vytisknout
4909

Diskuse

Obsah vydání | 30. 1. 2014