Česká propaganda

O vraždění Ariela Šarona, které český tisk ignoruje

30. 1. 2014

Prověřoval jsem zprávy, které se objevily v tisku tento měsíc o Arielu Šaronovi po jeho smrti 11. ledna 2014. Mnoho informací o něm je dostupných na několik kliknutí: Wikipedie, stránky OSN i samotného Izraele. Porovnáním jsem zjistil, že českému tisku, rozhodně tomu nejčtenějšímu, se bohužel nedá věřit jediný odstavec. Zároveň se s tím však odkrylo něco vzrušujícího, velice optimistického. Díky mnoha zdrojům, které jsou každému okamžitě před očima, lze prožívat vlastní detektivní dobrodružství. Dozví se při něm člověk stokrát více o světě, než louskáním novin. O tom je můj článek. Jenom dodám, že nejsem novinář, nepohybuji se mezi intelektuály, jsem obyčejný zvědavý čtenář, píše Lukáš Stříteský.

K tomu: BBC: Obviňujeme: Izraelský premiér Ariel Sharon by měl být postaven před soud

Šaronova zločinecká kariéra se většinou odbývala jedním odstavcem o masakru v Sabře a Šatíle, za který byl podle českého tisku nepřímo odpovědný (Český rozhlas, Lidovky, iDNES.cz; najdou se ovšem i výjimky jako Britské listy). Nepřímá zodpovědnost je závěrem zprávy prošetřující Izraelské tzv. Kahanovy komise, která byla vynucena dlouhými protesty. c Podívejme se na stránku Wikipedie o Sabře a Šatíle. Hned na začátku je zmínka o nezávislé komisi bezpečnostní rady OSN, která se incidentem zabývala i celou Šaronovou intervencí do Libanonu. Na internetu je její excerpt. Jsou v něm velice zajímavé pasáže, které jdou zpět až k Norimberským procesům. Soudilo se v nich jak za samotné vedení války (zločiny proti míru), tak například za úmyslné ničení měst (zločiny proti lidskosti) implikující také Drážďany a Tokio. Americký prokurátor Robert Jackson zahájil Norimberský soud tímto prohlášením (česky parafrázuji):

Nechť je zřejmé, že jestliže je tento zákon ponejprv použit proti německým agresorům, má-li sloužit užitečnému účelu, vyžaduje odsoudit agresi i jiných národů, včetně těch, které sedí tady mezi soudci."

Závěr zprávy OSN o Izraeli v Libanonu se tak octne ve známém světle. Intervence pod přímou taktovkou Šarona, tehdejšího ministra obrany, je shledána kriminální v těchto bodech:

1. Vláda Izraele se dopustila agrese v rozporu s mezinárodním právem.

2. Izraelské ozbrojené síly využily zbraní a metod boje zakázaných mezinárodním právem, včetně válečného práva.

3. Palestinci, Libanonci a vězni jiných národností byli vystaveni zacházení zakázanému v mezinárodním právu, včetně nelidského a ponižujícího zacházení atd.

4. Došlo k úmyslnému nebo svévolnému nebo neuváženému bombardování civilních objektů, nemocnic, škol a dalších nevojenských cílů.

5. Došlo k systematickému bombardování a dalšímu ničení malých i velkých měst, vesnic a uprchlických táborů.

6. Jednání izraelských ozbrojených sil způsobilo rozptýlení, deportaci a špatné zacházení s populací a je v rozporu s mezinárodním právem.

7. Vláda Izraele neměla žádné pádné důvody podle mezinárodního práva pro svou invazi do Libanonu, pro způsob, jakým to provedla a pro nepřátelství a svou činnost jako okupační síly.

8. Izraelské orgány a síly byly zapojeny přímo nebo nepřímo v masakrech a dalších vraždách, které byly provedeny libanonskými milicemi v uprchlických táborech Sabra a Šatíla v oblasti Bejrútu mezi 16. a 18. září.

Tisk často píše: "Palestinci obviňují Šarona, že byl zločinec." Že jej uznává zralým pro Haag oficiální stanovisko OSN?

Tak se podívejme se, co se vlastně píše v izraelské Kahanově zprávě. Je volně přístupná na internetu v angličtině.

Jsou to běsi. Bylo po atentátu na Libanonského prezidenta Bašír Džamáíl. Mylně byli viněni Palestinci. Militantní Libanonská křesťanská organizace tzv. Falangistů prahne po pomstě. Ve zprávě stojí, že izraelskému velení sdělil zástupce sekulárních Arabů: "nebyli by schopní schovat, že jsou Libanonci a byly by určitě všichni zabiti falangisty."

Představme si tedy, že je dobyto město, okupanty obklíčena židovská část a dovnitř jsou puštění nacističtí Němci, kterým právě spáchali Židé atentát na Hitlera. Podle zprávy jsou okupanty Izraelci, kteří na zabíjení Arabů poskytli i osvětlení.

Slyšeli hned první večer ve vysílačkách, jak se falangisté baví o likvidaci 50 žen a dětí.

Nakonec obětí bylo až 3 a půl tisíce. Záznam schůzky před masakrem (česky parafrázuji): "Co se týkalo vstoupení do utečeneckých táborů, ministr obrany uvedl, že by tam falangisty poslal." Ministr obrany byl samozřejmě Ariel Šaron.

Tisk tedy nebyl úplně důsledný v jednom aspektu. Znamená to, že nemůžeme věřit ostatnímu? Šaron se přece pokoušel o mír. Potěšila mě velice reakce Filipa Outraty v Deníku Referendum. Ten Šarona raději ani nekomentoval, ale napsal o svých izraelských a palestinských hrdinech, kteří se snaží přivést smíření a také pravdu o válečných konfliktech a nadále probíhající okupaci.

V komentářích k jeho článku jsem následoval odkaz na rozhovor s Izraelcem Uri Avnverym. Situaci vykreslil přehledně.

(Izraelci se stáhli z Gázy, kde to bylo pro ně příliš nákladné a posílili osidlování Západního břehu):

"Když Šaron chce anektovat 55 procent palestinských území, znamená to, že co bude ponecháno Palestincům je asi 10 procent z malé země, které se říkalo Palestina. Tento kousek se rozdělí na pět až deset, možná dvanáct enkláv a to se bude nazývat stát Palestiny. To je vtip, je to fraška. Jedná se o pokračování války jinými prostředky.

Nenajdete jediného palestinského vůdce, který by s tím souhlasil. To není plán na mír, to je plán na válku. Zaručuje to, že válka mezi námi a Palestinci bude pokračovat donekonečna. Pokud prezident Bush a vláda Spojených států řekne Arielu Šaronovi OK pro tento plán, znamená to, že prezident Bush se rozhodl pro válku."

Podobně komentoval události například Noam Chomský, když byl přizvaný do zpráv Democracy Now, jsou stále dostupné na jejich stránkách. Pozvali tam i židovského profesora izraelských dějin z Oxfordu a palestinského profesora palestinských studií. Povídali si spolu alespoň půl hodiny.

Podívejte se sami, máte-li zájem. Nebo možná je vám blízké něco jiného. Chtěl jsem ukázat, že máte přístupné vynikající informace, lze prožít vlastní detektivní vzrušující dobrodružství a nebýt frustrovaný džunglí českého, zatím bohužel většinou propagandistického tisku.

0
Vytisknout
7564

Diskuse

Obsah vydání | 31. 1. 2014