V Kábulu se zvedá nová vlna strachu

28. 1. 2014 / Miloš Kaláb

Teroristický útok v Kábulu o weekendu ve druhé polovině ledna, při němž zahynulo 21 lidí včetně 2 Kanaďanů, se připravoval dlouhou dobu. Podle pana Matthewa Fishera z agentury Postmedia News, který Kábul několikrát navštívil, byl tento útok "nevyhnutelný". Vzhledem k neúspěšným pokusům napadnout opevněná vyslanectví a základny NATO bylo jen otázkou času, kdy si Talibán začne vylévat zlost na Západ tím, že napadne některou ze 6 nebo 7 populárních a při tom slabě chráněných restaurací.

Všechny tyto restaurace navštěvují lidé z celého světa, kteří z různých důvodu pracují v Kábulu. Jsou mezi nimi zaměstnanci dobročinných organizací, novináři, zaměstnanci Organizace spojených národů (OSN), i penzionovaní vojáci, kteří nyní pracují jako nejrůznější bezpečnostní poradci. Ti všichni se zde scházejí, aby na chvíli zapomněli, že žijí v Afghánistánu. Pan Fisher poznamenává, že La Taverna du Liban byla tak populární, že do ní přestal chodit, ačkoliv ji v minulosti několikrát navštívil. Jako ve všech restauracích, které žijí z cizinců, i v této se vařilo na místní poměry velice dobře. Jednou z největších výhod bylo to, že se v ní podávaly alkoholické nápoje, ačkoliv Afghánistán patří mezi tzv. "suché země". Alkohol se v La Taverně podával v hrníčcích na čaj. Dělalo se to spíš "naoko" než jako vážný pokus zakrýt to, že byl alkohol dostupný.

Alkohol tekoucí proudem a skutečnost, že jej pili muži společně se ženami právě v takové restauraci byly trnem v oku mnoha prostým Afgáncům, kteří patří mezi nejpuritánštější muslimy na celém světě. Někteří Afgánci ale tuto situaci považovali za příležitost finančně na tom vydělat.

Evropský majitel jiné blízké restaurace spojené s výčepem, nabité téměř každou noc podnapilými občany Západu, si stěžoval před několika měsíci panu Fisherovi, že musel podplácet úředníky na několika různých vládních úrovních, aby neměl potíže za to, že podává svým hostům ilegální alkohol. Talibán také požadoval a dostával další úplatky.

Samotný alkohol ale nebyl jediným důvodem, proč existovala La Taverna. Její geniální libanonský majitel Kamal Hamade z ní vytvořil velice živou jídelnu, kde často bavil své hosty vyprávěním o svých příhodách za velice nebezpečných situací na celém světě. Vzhledem k tomu, jak žil, nebylo ani překvapující, že zemřel s puškou v ruce při ochraně svého majetku. Dvojité ocelové dveře a ozbrojení afgánští strážci rozestavění mezi pytli s pískem dělali dojem, že byla La Taverna mnohem bezpečnější než tomu bylo ve skutečnosti. Podobně tomu bylo s polohou restaurace blízko vnitřního kruhu bezpečnostních kontrolních bodů ve Wazir Akbar Khan, kde je mnoho vyslanectví v těsné blizkosti podobně chráněných paláců. Ty jsou obývány pohádkově bohatými drogovými lordy. Kanadský zastupitelský úřad je vzdálen od La Taverny pouhých 400 m. Jeho úředníci pracují a žijí za stěnami z ostnatého drátu, za kontrolními body a za zdmi odolnými vůči výbuchům.

Relativní klid v této oáze byl vážně narušen výbuchem sebevražedného teroristy, který uvolnil cestu pro ozbrojence s útočnými puškami AK-47. Kanaďani Martin Glazner a Peter McSheffrey, kteří zahynuli v restauraci, byli kontrolory účetních knih Kanadské mezinárodní agentury pro vývoj (CIDA). Tato agentura vykazovala rozsáhlou činnost po celém Afghánistánu poté, co Kanada otevřela v Kábulu v r. 2003 svoje vyslanectví.

Nebylo by to nepravděpodobné, ale ani vyloučené, že by byl v La Taverně některý kanadský diplomat. Pravidla pro jejich práci a chování se zpřísňují každý rok, takže z budovy vyslanectví prakticky nevycházejí. Výjimkou jsou schůze s jinými diplomaty na cizích vyslanectvích. Předpisy jsou ještě přísnější pro několik set zbývajících kanadských vojenských trenérů, kteří dosud zůstávají v Kábulu. Ti nebudou mít vůbec žádnou příležitost k tomu, aby se zúčastnili nočního života v Kábulu než si seberou svých pět švestek v polovině března a vrátí se do Kanady. Jsou zavřeni na několika základnách, kde cvičí členy afgánských bezpečnostních složek. Protože je v Kábulu celkově málo cizinců, je pan Fisher přesvědčen, že se setkal s mnoha lidmi, kteří se nyní stali obětmi teroristického útoku. Jedním z nich byl Vladimir Nazarov z OSN. Byl jedním ze základních vyjednavačů příměří mezi afgánskou vládou a Talibánem. První kanadský vyslanec v Afghánistánu, pan Chris Alexander, spolupracoval s panem Nazarovem v letech 2005 až 2009. Řekl, že ani takové útoky, jako letošní lednový, nás nesmějí zastrašit. Aspoň on si to tak myslí. Pan Fisher má ale za to, že útok ještě více zesílí proud cizinců z Kábulu, který dosud odpovídal odsunu ozbrojených sil NATO ze země. Nálada těch, kteří zůstanou, zřejmě dále poklesne a oni se budou ještě více snažit vyhnout se nenadálým útokům. Pan Fisher s politováním poznamenal, že byl tento útok vítězstvím pro Talibán, který je v Kábulu nenáviděný. Poděšení cizí pomocníci budou nepochybně Afghánistán urychleně opouštět.

Někteří Kanaďani měli k tomuto článku poznámky, zejména co se týká aktivity cizinců v kábulských restauracích. Zaslechl jsem otázku, čemu se divíme, když víme, že většina Afgánců, tedy nejen Talibán, jsou puritánskými muslimy. Bez ohledu na své politické názory jsou silně rozhněváni na cizince, kteří podplácejí majitele restaurací, aby se mohli hromadně a navíc se ženami opíjet alkoholem, přestože je jeho požívání v jejich zemi zakázáno. "Děláme jim v jejich zemi to, co oni nenávidí a při tom si stěžujeme, když oni dělají u nás to, co nesnášíme my, jako je třeba zahalování tváře na veřejnosti". Padla i otázka, zdali se opravdu provádí cizí geologický průzkum Afghánistánu proto, aby mu byla případně nalezená ložiska surovin odevzdána (smích) nebo si je cizí země zajišťují samy pro sebe, aby "nezmeškaly příležitost".

0
Vytisknout
3444

Diskuse

Obsah vydání | 30. 1. 2014