Prosba z Ruska: Opatrně

12. 9. 2013

Zakladatelé OSN chápali, že rozhodnutí o válce a míru mohou být přijímána pouze na základě konsensu, a se souhlasem Ameriky bylo do Charty OSN včleněno právo veta permanentních členů Rady bezpečnosti. Hluboká moudrost tohoto rozhodnutí se stala základem stability mezinárodních vztahů po moho desetiletí.

Nikdo nechce, aby OSN utrpěla osud Společnosti národů, která se rozložila, protože neměla reálný vliv. To se může stát, pokud jednotlivé země půjdou mimo OSN a začnou podnikat vojenské akce bez schválení Rady bezpečnosti.

Potenciální úder Spojených států proti Sýrii, navzdory silnému odporu od mnoha zemí a od mnoha vedoucích politických a náboženských představitelů, včetně papeže, povede jen k dalšímu množství nevinných obětí a k eskalaci, v jejímž důsledku se může konflikt rozšířit daleko za hranice Sýrie. Vojenský úder by zvýšil násilí a vyvolal novou vlnu terorismu. Mohl by ochromit multilaterální úsilí, jehož cílem je vyřešit jaderný problém Íránu a izraelsko-palestinský konflikt a dále destabilizovat Blízký východ a severní Afriku. Mohl by zlikvidovat celý systém mezinárodního práva a pořádku.

Sýrie není svědkem boje za demokracii, ale ozbrojeného konfliktu mezi vládou a opozicí v zemi mnoha náboženství. V Sýrii nejsou skoro žádní zastánci demokracie. Ale je tam více než dost bojovníků z Al Kajdy a nejrůznějších extremistů, kteří bojují proti vládě. Americké ministerstvo zahraničí označilo Frontu Al Nusra a Islámský stát Iráku a Levantu, které bojují na straně opozice, za teroristické organizace. Tento vnitřní konflikt, rozdmýchávaný zahraničními zbraněmi, dodávanými opozici, je jedním z nejkrvavějších konfliktů ve světě.

Žoldáci z arabských zemí, kteří tam bojují, a stovky extremistů ze západních zemí a dokonce i z Ruska jsou pro nás zdrojem hlubokého znepokojení. Co kdyby se vrátili do našich zemí se zkušenostmi získanými v Sýrii? Konec konců, poté, co bojovali v Libyi, extremisté se přesunuli do Mali. To nás ohrožuje všechny.

Od samého počátku usilovalo Rusko o mírový dialog, který by umožnil Syřanům vytvořit kompromisní plán pro svou vlastní budoucnost. Neochraňujeme syrskou vládu, ale mezinárodní právo. Potřebujeme využívat Rady bezpečnosti OSN a jsme přesvědčeni, že dodržování zákona a pořádku v dnešním složitém a bouřlivém světě je jedním z mála způsobů jak zabránit tomu, aby mezinárodní vztahy propadly chaosu. Zákon je stále ještě zákonem a musíme ho dodržovat, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Podle současného mezinárodního práva je použití síly povolené jen na sebeobranu, anebo rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN. Cokoliv jiného je podle Charty OSN nepřijatelné a bylo by to aktem agrese.

Nikdo nepochybuje, že v Sýrii bylo použito smrtícího plynu. Ale je mnoho důvodů, proč si myslíme, že ho nepoužila syrská armáda, ale opoziční síly ve snaze vyvolat intervenci ze strany jejich mocných zahraničních stoupenců, kteří by se tak postavili na stranu fundamentalistů. Zprávy, že extremisté připravují další útok - tentokrát proti Izraeli - nesmíme ignorovat.

Je znepokojující, že vojenské zásahy do vnitřních konfliktů v cizích zemích se pro USA staly normálními. Je to v dlouhodobém zájmu USA? Pochybuji. Miliony lidí po celém světě nyní stále častěji vidí Ameriku nikoliv jako vzor demokracie, ale jako mocnost, která spoléhá čistě na brutální sílu a fušersky dává dohromady koalice podle hesla "Jsi buď s námi, anebo proti nám." Avšak ukazuje se, že síla je neefektivní a nemá smysl. Afghánistán je v krizi a nikdo neví, co se tam stane, až mezinárodní jednotky odejdou. Libye je rozdělena na kmeny a klany. V Iráku pokračuje občanská válka a každý den jsou tam usmrcovány desítky lidí. Ve Spojených státech mnoho lidí dělá analogii mezi Irákem a Sýrii a ptá se, proč chce jejich vláda opakovat nedávné chyby.

Bez ohledu na to, jak cílené jsou vojenské údery anebo jak sofistikované jsou zbraně, civilní oběti jsou nevyhnutelné, včetně starých lidí a dětí, které měly ty vojenské údery ochránit.

Svět reaguje tím, že se ptá: Jestliže se nemůžete spoléhat na mezinárodní právo, pak musíte najít jiné způsoby jak si zajistit bezpečnost. A tak stále větší počet zemí se snaží získat zbraně hromadného ničení. Je to logické: Máte-li jadernou bombu, nikdo na vás nezaútočí. Zůstává nám nutnost hovořit o posilování nešíření zbraní, ale ve skutečnosti se to oslabuje.

Musíme přestat užívat jazyka síly a navrátit se na cestu civilizovaného diplomatického a politického narovnání.

Za poslední dva dny vznikla nová příležitost jak se vyhnout vojenským akcím. Spojené státy, Rusko a všichni členové mezinárodního společenství, musejí využít ochoty syrské vlády umístit svůj chemický arzenál pod mezinárodní kontrolu a pro jeho následné zničení. Soudě podle výroků prezidenta Obamy, Spojené státy toto považují za alternativu k vojenskému zásahu.

Vítám zájem pana prezidenta o pokračující dialog s Ruskem o Sýrii. Musíme spolupracovat a udržet tuto naději naživu, jak jsme se dohodli v červnu na setkání skupiny G8 v Severním Irsku v Lough Erne, a nasměrovat diskusi k vyjednávání.

Pokud se nám podaří vyhnout se použití síly v Sýrii, zlepší to atmosféru v mezinárodních vztazích a posílí to vzájemnou důvěru. Bude to náš společný úspěch a otevře to dveře ke spolupráci na dalších klíčových otázkách.

Má spolupráce a osobní vztah k prezidentu Obamovi jsou charakterizovány rostoucí důvěrou. Oceňuji to. Pečlivě jsem si prostudoval jeho úterní projev k národu. A musím nesouhlasit s jeho argumentem o americké výjimečnosti, když řekl, že politika USA je "tím, co činí Ameriku jinou. Je tím, co činí Ameriku výjimečnou." Je nesmírně nebezpečné povzbuzovat lidi, aby se považovali za výjimečné, ať je naše motivace jakákoliv. Existují velké země a malé země, země s dlouhou demokratickou tradicí a země, které teprve cestu k demokracii nalézají. Jejich politické strategie jsou různé. Jsme všichni odlišní, ale když žádáme o Boží požehnání, nesmíme zapomínat, že nás Pánbůh všechny stvořil sobě rovné.

Článek v angličtině ZDE