Nadcházející válka mezi Izraelem a Hizballáhem

24. 6. 2024

Tento vývoj přichází po téměř každodenní přeshraniční palbě od útoku Hamásu ze 7. října, který vyhnal z domovů desítky tisíc lidí na obou stranách izraelsko-libanonské hranice a zabil nejméně 400 lidí, z nichž většinu tvoří bojovníci Hizballáhu.

Šéf Hizballáhu Hassan Nasralláh po zveřejnění záběrů z dronu pohrozil bitvou "bez omezení, bez pravidel a bez stropů", pokud Izrael rozšíří rozsah současného konfliktu. Nasralláh dokonce pohrozil, že zaútočí na Kypr, členský stát EU, pokud bude v hrozící konfrontaci Izraeli otevřeno některé z jeho vojenských zařízení.

Tím, že Izrael dokončuje své plány na totální válku, signalizuje odhodlání změnit současnou rovnováhu sil na severu, zastavit raketovou palbu Hizballáhu a případně vytvořit de facto nárazníkovou zónu několik mil hluboko na libanonském území. I kdyby to mělo znamenat velkou demonstraci síly.

V nadcházejících dnech a týdnech bude mít Bidenova administrativa klíčovou roli při odvracení války nebo omezení jejích nejhorších důsledků, zejména s ohledem na hrozbu Íránu, že se zapojí do bitvy na obranu Hizballáhu. Americké zprostředkování může také poskytnout diplomatické východisko, jakmile budou Izrael a Hizballáh připraveny prozkoumat politické urovnání, které by mohlo jejich boj ukončit.

Nasralláh naposledy vyhrožoval po návštěvě Bejrútu Amosem Hochsteinem, Bidenovým poradcem. Hochstein je zkušený vyjednavač, který v roce 2022 úspěšně zprostředkoval vytyčení námořních hranic mezi Izraelem a Libanonem, ale není zázračným pracovníkem. Ve svém posledním kole kyvadlové diplomacie mezi Jeruzalémem a Bejrútem hledal způsoby, jak obnovit klid na izraelsko-libanonské hranici, pokud nebude v Gaze příměří. Hizballáh však premisu iniciativy kategoricky odmítl. Skupina trvá na tom, že válka v Gaze, která pobouřila arabské veřejné mínění kvůli vysokému počtu obětí, musí nejprve skončit. Skupina také odmítla návrhy USA, aby využila svého vlivu na Hamás, další Íránem podporovanou skupinu, aby ji přiměla přijmout navrhované příměří.

Zprostředkovatelé v Bejrútu se úplně nevzdali. Stále v tichosti spolupracují s Bidenovým vyslancem, aby prozkoumali, zda ústupek v podobě úplného zastavení raketové palby Hizballáhu může stačit k odemčení politického urovnání. Takový scénář by mohl znamenat přesun elitních sil Hizballáhu a protitankových jednotek, které představují pro Izraelce primární obavy, pryč od hranic. Není však vůbec jasné, zda se takový návrh ukáže jako přijatelný a dostatečný pro obě strany.

Ve skutečnosti se Hochstein setkal v Jeruzalémě se společným hodnocením, že situace na severní hranici je již neudržitelná. Hizballáh by udělal dobře, kdyby pochopil, že žádná izraelská vláda, natož ta nejpravicovější v dějinách země, nemůže akceptovat to, čím se Nasralláh ve svém projevu chlubil, jako de facto nárazníkovou zónu, kterou jeho skupina vytvořila na izraelském území. Pro všechny Izraelce, nejen pro Netanjahua, je status quo prostě nepřijatelný.

Stejně tak nafouknuté hrozby vysokých izraelských představitelů, kteří varují, že "Bejrút nebude imunní" vůči zničení, nepomáhají. Izraelská vojenská ofenzíva do Libanonu nemusí nutně zahrnovat srovnání celých obytných bloků v baště Hizballáhu v jižním Bejrútu se zemí, jak tomu bylo v poslední velké válce, kterou obě strany vedly v roce 2006. Takové akce by konflikt posunuly dále na žebříčku eskalace a přinutily by nyní mnohem schopnější Hizballáh k tomu, aby zasypal izraelská města balistickými raketami, včetně Tel Avivu. Američtí představitelé vyjadřují vážné obavy, že sofistikované izraelské systémy protivzdušné obrany budou zahlceny palebnou silou Hizballáhu, o níž se předpokládá, že zahrnuje více než 100 000 raket a roje sebevražedných dronů.

Až se příští týden ve Washingtonu setkají šéfové izraelské a americké obrany, musí jasně definovat obrysy rýsující se konfrontace. Musí zůstat v nyní z velké části vylidněných pohraničních oblastech Izraele a Libanonu. A Íránu by měly být sděleny pevné odstrašující signály, aby se vyloučila jeho přímá účast, spolu se soukromými ujištěními, že USA budou i nadále aktivně pracovat na deeskalaci.

Nakonec i izraelský náčelník generálního štábu Herzi Halevi uznává, že dosažení nového statu quo na severu bude vyžadovat nepřímou dohodu s Hizballáhem. Obrysy takového uspořádání předložili američtí a francouzští zprostředkovatelé. Patří mezi ně stažení klíčových kapacit Hizballáhu až šest mil od hranice, zvýšená přítomnost libanonských ozbrojených sil (LAF) a prozatímních sil OSN v Libanonu (UNIFIL) na hranici, spolu se zárukami a strategickým monitorováním ze strany USA a Francie. Pokrok směrem k vyřešení některých sporných bodů podél hranice by takovou dohodu dále usnadnil.

Neschopnost Washingtonu vynutit si příměří v Gaze, spolu s odhodláním Íránu a Hizballáhu pokračovat v poškozování Izraele via Libanon, znemožnily diplomatické řešení.

"Válka je pokračováním politiky jinými prostředky," prohlásil pruský vojenský stratég Carl von Clausewitz. Zdá se, že pro Izrael a Libanon končí čas politiky - a čas války je téměř za dveřmi.

Zdroj v angličtině: ZDE