Není fašismus jako fašismus. Itálie kontra Maďarsko: Případ Ilaria Salis

25. 6. 2024

čas čtení 15 minut
Opravdu zajímavý případ rozbírá britský komentátor David Aaronovich

V únoru 1945 se obležená posádka SS v Budapešti spolu s maďarskými jednotkami loajálními fašistické vládě strany Šípových křížů pokusila o útěk z města, v té chvíli už  obklíčeného Rudou armádou. Dostali se až k zalesněným kopcům na budínské straně Dunaje, než byli zničeni.

V předchozích několika týdnech milice Šípového kříže vstoupily do židovského ghetta v Budapešti, shromáždily přeživší židy ve městě a pak je postřílely na břehu řeky a jejich těla shodily do vody. Bylo zavražděno asi 20 000 židovských civilistů, kteří v létě předchozího roku unikli transportům Adolfa Eichmanna do Osvětimi.
 
Tak proč vám to říkám až teď? Protože můj nejstarší přítel Rob, který nyní dělí svůj čas mezi Německo a Itálii, byl u nás na návštěvě a vyprávěl mi příběh Ilarie Salisové - učitelky základní školy z města Monza -, která byla až do minulého týdne souzena v Budapešti a jejíž případ vedl k roztržce mezi autoritářskou nacionalistickou vládou Viktora Orbána a krajně pravicovou premiérkou Itálie Giorgií Meloniovou. Je to příběh o minulosti a přítomnosti a o tom, jak jedno infikuje druhé.
   


Den cti

Zhruba před dvaceti lety se neofašistická skupina na krajním okraji maďarské politiky rozhodla, že 11. únor - den pokusu o útěk v roce 1945 - si zaslouží připomenutí. Do roku 2010 se z toho stala každoroční akce nazvaná "Den cti", která přilákala neonacisty a fašisty z celé Evropy. Pořádal se pochod a shromáždění se všemi obvyklými vlajkami, vyholenými hlavami v černých uniformách, fašistickými salvami a projevy.

Na akci v roce 2020, která se konala u příležitosti 75. výročí událostí z roku 1945, řekl jistý Matthias Deyda, zastupující německou skupinu Die Rechte, svým posluchačům: "Dnes máme stejné nepřátele jako před 75 lety. Nepřítel se nejmenuje Müller nebo Mayer. Ne, náš nepřítel se jmenuje Rothschild a Goldman a Sachs". Nemálo z těch, kteří ho slyšeli, se podílelo na útocích na židovské cíle a přistěhovalce ve svých domovských zemích a v Maďarsku.  

V roce 2019 reportéři zaznamenali vlajky patřící organizaci Combat 18 (jednička znamená písmeno A a osmička písmeno H a zbytek si můžete domyslet sami) a přítomnost ultranásilného Hnutí severského odporu, jehož členové se podíleli na bombových útocích a vraždách migrantů ve Skandinávii. Vůdce maďarské skupiny Legio Hungaria, která se podílela na organizaci pochodu v roce 2018, se kdysi chlubil, že bojuje za svět bez židů.

V roce 2022 maďarské úřady pochod zakázaly, ale související akce - "výšlap" po trase, kterou SS a její spojenci prošli na okraji města - zakázána nebyla, stejně jako koncerty neonacistických rockových kapel.

Vstup antifa


Nacistická turistika plodí svůj zřejmý protiklad - antinacistickou turistiku. Pohled na černě oděné rasisty a antisemity, kteří se otevřeně promenádují nedaleko místa, kde byly usmrceny oběti jejich ideologie, není snadné přijmout. Pro některé aktivisty je odpor proti takovým ohavnostem lnutností - co jiného se dá dělat? S tímto impulsem hluboce sympatizuji. Kdyby si Combat 18 vzal do hlavy, že bude pochodovat mou ulicí, nemyslím si, že bych se na to jen díval z okna.

Takže většina z těch několika stovek protestujících, kteří se v Budapešti každý únor nevyhnutelně začali objevovat, naproti nacistickému pochodu rozvinula své transparenty a vykřikovala protinacistická hesla. Což si myslím, že bylo vlastně docela odvážné. Ale pár lidí by chtělo jít ještě dál. Jedna skupina se zřejmě rozhodla, že mnohem účinnějším způsobem, jak nácky odradit, je počkat, až se po svém pochodu rozejdou, sledovat je na cestě domů a - jakmile budou izolovaní - zamaskovat se a vymlátit z nich duši. Přinejmenším v jednom případě byl útok zachycen na kamerovém záznamu z výlohy obchodu a není to příjemný pohled.

Ilaria Salis
 
Každoroční "vzpomínkový" Den cti se regulérně konal 11. února 2023. Proběhla obvyklá pokojná protidemonstrace a poté bylo několik lidí ošklivě zmláceno maskovanými antifašisty. Maďarská policie zadržela několik cizinců - většinou německých - a obvinila je z násilných trestných činů, za které hrozily vysoké tresty odnětí svobody. Jeden z nich, který přiznal vinu, dostal okamžitý trest 1,5 roku. Několik dalších však vinu nepřiznalo a jedním z nich byla Salis.

Nebyla stanovena žádná kauce. Salisová byla téměř rok držena v maďarské věznici, kterou popsala jako zamořenou šváby a krysami, než se její případ dostal k soudu.  Když předstoupila před soudce (v Maďarsku neexistuje porota), měla na nohou pouta a byla vedena na řetězu. Státní zástupce, jak bylo soudu sděleno, pro ni žádal jedenáctiletý trest odnětí svobody.

V Itálii se však už případ stal slavnou kauzou. Její otec a italská levice vedli kampaň za její propuštění do domácího vězení a v italských médiích se o ní hodně psalo. Pouta vyvolala velkou diplomatickou roztržku a na italské ministerstvo zahraničí byl předvolán zástupce maďarského velvyslance, aby přijal oficiální protest. Ministerstvo vydalo prohlášení, v němž se odvolávalo na evropské a mezinárodní právo, konkrétně na požadavek respektovat důstojnost vězňů.

Meloniová versus Orbán

Byla to silná věc, ale o to překvapivější možná kvůli zjevné ideologické spřízněnosti mezi vládou Giorgie Meloniové, ovládanou stranou Fratelli d'Italia, která sama má původ ve staré neofašistické straně MSI (Movimento Sociale Italiano), a konzervativním a stále více nacionalistickým FIDESZem Viktora Orbána. Obě jsou protiimigrační, "prorodinné" (tj. proti homosexuálům) a natalistické.

Mezi Meloniovou a Orbánem jsou však také významné rozdíly, především v otázce Ukrajiny, kde Orbán dělal vše pro to, aby pomoc Ukrajině zdržoval a mařil, zatímco Meloniová zastává pevnou linii pro-NATO. A také jde o to, že v nacionalismu je vždy na prvním místě váš národ,

A tak předseda italského senátu, člen FdI, požadoval, aby italská vláda udělala více pro pomoc Salisové, protože je třeba "neponižovat vězně a respektovat důstojnost člověka, i když je zadržován za závažné trestné činy", což podle něj v Maďarsku zřejmě nechápou.

Dá se říci, že Orbánova administrativa si nenechá líbit jakoukoli kritiku od kohokoli. Mluvčí vlády proto okamžitě udeřil a odsoudil "zinscenovaný levicový útok, jehož cílem je zničit dobré maďarsko-italské politické vztahy". "Jistě," řekl mluvčí, "ona (Salisová) byla v soudní síni spoutána, a ano, strávila už 11 měsíců ve vazbě. Ale 'nelidské'? To opravdu ne. Bráno vážně vzhledem k závažnosti trestného činu, z něhož je obviněna? Spíše ano."

Meloniové ministr zahraničí Antonio Tajani se setkal s maďarským ministrem zahraničí Péterem Szijjártó, aby o případu jednali. Itálie podle něj "nemá chuť zasahovat", ale má "jasný záměr vyvíjet tlak, aby ověřila, že podmínky zadržování respektují evropské normy, které hájí ochranu lidských práv". Mezitím italský prezident Sergio Mattarella vyzval Salisova otce Roberta, aby vyjádřil svou osobní podporu kampani za propuštění Ilarie do domácího vězení.

Vinna, dokud se neprokáže její vina


Přesvědčit Italy o dobrých úmyslech Maďarska nepomohlo ani to, když Szijjártó souhlasil s rozhovorem pro italská média, v němž (podle maďarských klientských médií) "konečně mohl uvést druhou stranu příběhu". Bylo podle něj hrozné, že Salisová byla vykreslena jako mučednice, zatímco "skutečnými oběťmi" byli ti, které tak brutálně zbili hrdlořezové z antify. Szijjártó dodal, že doufá, že Salisová dostane "zasloužený trest".

Nepřekvapivě zde otec Salisové poukázal na zjevný problém. Roberto Salis na tiskové konferenci, kterou uspořádali dva opoziční poslanci Evropského parlamentu, poukázal na to, že ještě předtím, než byl případ rozhodnut, maďarský ministr zahraničí "učinil prohlášení, v němž označil mou dceru za vinnou a vyjádřil naději na exemplární potrestání. To vše v zemi, kde existuje právní stát, a v členské zemi EU, je nepřijatelné."
   
Chudák starý Laszlo Dudog

Orbánova vláda investovala spoustu peněz do propagace své ideologie v zahraničí. Frank Furedi to jak známo dělá v Bruselu a síť anti-thinktanků je velmi aktivní i v dalších západních zemích.

Jedním z nástrojů je lesklý časopis The Hungarian Conservative, který měl loni stánek na londýnském plese Národních konzervativců. V únoru 2023 THC přinesl článek o útocích antifašistů v Budapešti. Bylo v něm popsáno, jak:

...zbabělí grázlové skrývající se za maskami a kuklami či čepicemi, jak to dělají jejich soudruzi všude po světě, zřejmě téměř vědecky naplánovali choreografii útoků, aby dosáhli co největšího "dopadu" a zároveň snížili šanci na identifikaci a zadržení. Své oběti - které podle oblečení (!) "vypadaly jako extrémní pravičáci" - napadali většinou zezadu, používali ocelové obušky, gumová kladiva a plynové spreje, na rukou měli rukavice vyložené olovem a v jednom případě i neznámý ostrý předmět, kterým způsobili bodné rány... Nejhůře dopadl hudebník László D., kterému útočníci rozřezali obličej k nepoznání."

O rok později se THC nyní pustil do kritiků  zacházení se Salisovou:

"Je také třeba zdůraznit tendenční jazyk, který používají maďarská a orbánofobní média informující o příběhu Salisové. Podle maďarského zpravodaje BBC je Salisová obviněna z násilných útoků "proti sympatizantům neonacismu". O tom, že by oběti byly "sympatizanty neonacismu", neexistují žádné důkazy. Ale i kdyby byly: má to být omluva pro to, co jim bylo provedeno?"

Hudebník Laszlo D bylo jediné, co jsem při prvním procházení obětí krvavé mise antify našel. Ale vygooglování "Laszlo", "hudebník" a "útok" brzy zaplnilo mezery. Na jiném maďarském zpravodajském webu - tento se o svou serióznost staral méně než THC - jsem zjistil, že jde o šedesátiletého Laszlo Dudoga. Podle této stránky je to "maďarský rockový hudebník známý v národních kruzích".

"V národních kruzích"? Poplašné zvonky se rozezněly. Článek pokračoval:

"Muž je známý v národních kruzích, hraje v několika národních rockových kapelách. Jeho postavu už není snadné poznat, tak ho vyfotografovali. Hlavu má obvázanou, obličej zdeformovaný, oči a oteklá ústa pokryté velkými fialovými skvrnami. Má potíže otevřít ústa, aby promluvil. Ke slovu se dostal jeho partner, který byl zasažen zhruba ve stejnou dobu jako László."

"Národní" rockové kapely? Článek obsahoval část rozhovoru s Dudogem, který vyprávěl, jak se s partnerkou "zúčastnili vzpomínkové akce", dojeli nočním vlakem domů, pak jeli metrem a při cestě ze stanice metra byli oba napadeni. Článek obsahoval fotografii Dudoga po útoku, na níž měl obě oči zavřené a pohmožděné a ret oteklý. Bylo to ošklivé napadení.

Ale to "národní" to prozrazuje, pokud rozumíte jeho používání neonacisty a nyní zřejmě i příznivci Viktora Orbána: "Národní kruhy" znamenají "neonacistické kruhy" a "národní rockové kapely" znamenají heavymetalové skupiny složené z členů nacistických organizací, kteří hrají na jejich koncertech.

Ještě jedno googlování mi přineslo další fotografii... Byla pořízena začátkem letošního roku a svědčí o téměř úplném uzdravení. Stejná stránka nabídla i tuto informaci:

László Dudog je významnou osobností maďarské pravicové rockové scény. Je aktivním členem maďarské skupiny Blood &Honour Divine Hate a spoluzakladatelem skupiny Divizio Hungária. S kapelou Divine Hate vystoupil Dudog na koncertě Blood and Honour, který se konal 11. 2. 2022 v rámci "Dne cti". Vydavatelství jeho kapely "Nordic Sun Records Budapest" je partnerem Blood & Honour Hungary.

Na paži má tetování Klu-Klux-Klanu, na hrudi 88, orámované čestným věncem. V rozhovoru pro list "Il Giornale" říká, že se akcí "Den cti" účastní již dlouho, aby tak projevil úctu padlým, které považuje za hrdiny.

Časopis Maďarský konzervativec se o tom všem mohl snadno dozvědět. Ve skutečnosti to pravděpodobně zjistili. Ale rozhodli se to svým čtenářům neříct.

Ilaria osvobozená

Na začátku tohoto měsíce byl Salisová zadržována téměř rok a půl, poslední tři měsíce v domácím vězení na adrese, kterou zveřejnil sám předseda soudu. Hrozilo jí jedenáct let odnětí svobody a v zemi, kde je nezávislost soudnictví již deset let soustavně napadána, ji za vinnou prohlásil ministr a vládu podporující tisk.

A pak 8. a 9. tohoto měsíce šli Italové k volbám do Evropského parlamentu. Na kandidátce Levicové aliance zelených bylo jméno Ilaria Salisová. Počet 176 000 hlasů, které Salisová obdržela, znamenal, že se stala poslankyní Evropského parlamentu a nyní se těší poslanecké imunitě před trestním stíháním. Téměř 500 dní po svém zatčení byla propuštěna. V Itálii zavládla radost. Byl to pozoruhodný obrat.

Od této chvíle stále čeká na zprávu, zda maďarská vláda požádá o zrušení její imunity hlasováním v Evropském parlamentu. Pokud tak učiní, může se Orbán rozloučit s jakoukoli přetrvávající nadějí na vytvoření krajně pravicové superaliance ve Štrasburku.

Pokud parlament bude souhlasit (což se zdá nepravděpodobné), věc se dostane k milánskému soudu, jehož soudci již odmítli vydat jiného Itala obviněného ze stejných trestných činů jako Ilaria Salisová. Zdá se, že Salisová si svůj trest odseděla a stala se tak hrdinkou antifašistického hnutí v Evropě.

Nu?

Co se mezitím můžeme dozvědět z příběhu, o kterém se u nás sotva píše?

1.    Že ne všechny krajně pravicové vlády jsou zcela stejné a že tyto rozdíly lze využít.

2.   Že nacionalisté jsou spolehlivě nacionalističtí jen pro své vlastní země a že když se tyto zájmy střetnou, rychle se obrátí proti sobě.

3.   Že v několika zemích je zřejmě v pořádku, když se násilní nenávistníci židů oblékají do uniforem a oslavují lidi, kteří ty miliony zavraždili.

4.   Že Viktor Orbán zajde poměrně daleko, aby oslovil méně úctyhodné formy maďarského nacionalismu.

5.   Že jeho klientská média a aparát půjdou s ním a budou utrácet miliony a snažit se přesvědčit lidi v jiných zemích o své pravdě.

6.   Že antifašistické násilí fašismus nezastaví, ale místo toho končí roky soudů a solidárních kampaní.

    Aby o tom vyprávěli našim dětem.

    
    
   

1
Vytisknout
3945

Diskuse

Obsah vydání | 26. 6. 2024