Proč je španělská levice v krizi

30. 6. 2023

Levicová koalice vedená premiérem Pedrem Sánchezem, vůdcem středolevé Španělské socialistické dělnické strany (PSOE), vládne Španělsku od roku 2018. Její budoucnost a budoucnost španělské levice v širším slova smyslu však nyní vypadá značně nejistě.

V místních volbách, které se konaly na konci května, voliči houfně opustili španělské levicové a středolevé strany. Středopravicová Partido Popular byla jasným vítězem, zatímco radikálně pravicová strana Vox zdvojnásobila svůj podíl hlasů. V důsledku toho premiér Sánchez vsadil na vyhlášení předčasných všeobecných voleb na 23. července. Doufá, že to znovu povzbudí jeho premiérství.

"Prohráli jsme bitvu, ale ne válku," tweetovala Ione Belarrová, ministryně vlády a vůdkyně levicové volební aliance Unidas Podemos. Má pravdu – levice určitě prohrála bitvu. Z devíti nejpopulárnějších španělských levicových stran či aliancí si sedm – včetně PSOE a Unidas Podemos – vedlo výrazně hůře než v předchozích místních volbách v roce 2019. Je pozoruhodné, že levice zřejmě ztratila podporu městských oblastí. Pravicové strany získaly většinu v osmi největších španělských obcích, včetně Madridu a Valencie.

Co se tedy pokazilo? Ministryně vlády Raquel Sánchez Jiménezová si zřejmě myslí, že volební podpora levice byla jednoduše rozptýlena mezi příliš mnoho stran. Jiní, včetně britského deníku Guardian, zopakovali její slova. Zdá se, že si myslí, že španělská levice se musí sjednotit, aby v příštích volbách porazila pravici. Tato myšlenka stojí za vytvořením Sumar (Add Up), nové levicové volební platformy, před červencovými volbami.

Jak úspěšná bude je k diskusi. Pro začátek, celkový počet hlasů pro pravicové strany minulý měsíc převýšil hlasy levicových stran. Neexistuje žádný důkaz, že by sjednocená levice nutně měla dost hlasů na to, aby pravici porazila.

Jak jednotná tato aliance bude, to se také teprve uvidí. Podemos – největší strana v alianci Unidas Podemos – čekala až do poslední možné chvíle, aby Sumaru poskytla podporu na začátku června. Její neochota byla pochopitelná. Navzdory fanfárám vypadá Sumar jako staré víno v nové láhvi. Vede je Yolanda Díazová, druhá místopředsedkyně vlády a členka Komunistické strany Španělska.

To, co v reakci levicových politiků na komunální volby chybí, je jakákoli úvaha o tom, proč levice ztratila tolik hlasů.

Historik, sociolog a esejista Emmanuel Rodríguez uvádí kombinaci faktorů. Za prvé, středolevá PSOE postrádá představivost a dovede pouze recyklovat tytéž myšlenky, v něž "jen málokdo stále věří". A za druhé, "rétorika odhodlání a radikalismu" radikální levice je soustavně zrazována chováním a názory jejích vysoce postavených osobností.

Tato kritika by se jistě mohla vztahovat na Adu Colauovou, političku spojenou s Unidas Podemos, která minulý měsíc přišla o post starostky Barcelony. Jak poznamenává kritička Joan Burdeusová: "Příběh začíná tím, že se aktivistka Colauová účastní hlavních demonstrací proti globalizaci na počátku roku 2000 - a končí tím, že Colauová jako starostka hostí v Barceloně... oslavu globalistického progresivismu, která se konala loni v březnu."

Radikální nároky Colauové byly dále odhaleny v loňském roce, kdy rozšířila svou uhlíkovou stopu zbytečnou cestou do Jižní Ameriky, aby "posílila historická spojenectví". Co obzvláště vedlo k šoku je to, že jen dva roky předtím Colauová oficiálně vyhlásila "klimatickou nouzi". To zahrnovalo zavedení nízkoemisních zón v Barceloně, které ztížily život běžným občanům při jízdě po městě.

Colauová však nebyla jediným, natož největším problémem Unidas Podemos. Od té doby, co se před pěti lety stala partnerem ve vládní koalici, dosahuje významných vlastních gólů.

Vezměte si velké legislativní problémy, zákon "jen ano znamená ano" a zákon o transgenderu. Zákon "jen ano znamená ano", který vstoupil v platnost loni v říjnu, udělal dvě zdánlivě protichůdné věci. Tím, že učinil souhlas jádrem zákona, kriminalizoval širší škálu sexuálních aktů. Zároveň však změna definice sexuálního napadení také neúmyslně vedla k tomu, že pachatelé sexuálních trestných činů dostali nižší tresty nebo byli předčasně propuštěni.

A pak je tu zákon o transgenderu schválený v únoru. Ten umožňuje komukoli staršímu 16 let změnit své registrované pohlaví. Je pochopitelné, že to vyvolalo hněv mnoha feministek, které tvrdí, že zákon "vymaže ženy" a podkopává prostory a služby pro osoby stejného pohlaví.

Dvojitá pohroma nepopulární, chybné legislativy Unidas Podemos možná vysvětluje, proč v místních volbách ztratila ještě větší část svého podílu hlasů než PSOE.

Transgenderový zákon a zákon "jen ano znamená ano" byly jistě darem politické pravici, který umožnil Partido Popular a dalším vystupovat jako zastánci žen. Vůdce pravého středu Alberto Núñez Feijóo nedávno prohlásil, že "voličky už nevnímají Partido Popular jako problém".

Levice však neztrácí jen voličky. Ztrácí také voliče s nízkými příjmy ve prospěch radikální pravice. Strana Vox si v nedávných volbách vedla obzvláště dobře v bohatých i chudých čtvrtích. Podle profesora politologie Alberta Balady "Hlasování [lidí] s vysokými příjmy může odpovídat více ideologickému, konzervativnímu hlasu, který věří, že Vox brání španělské hodnoty, zatímco hlavním zájmem nízkopříjmové populace je přežití: Obrana toho, co je jejich, protože vidí, že jejich pracovní místa jsou ohrožena."

Jak poukazuje Joan Burdeusová, španělská levice strávila větší část prvních let tohoto století identifikací "rozvratů způsobených globálním kapitalismem jako hlavního politického problému a snažila se s nimi přímo vypořádat". Nyní však dochází k závěru, že levice postoupila velkou část této půdy "alternativní pravici".

Hniloba na španělské levici je všem jasná. Bude zapotřebí mnohem víc než jen cynického rebrandování, aby se její úděl změnil.

Zdroj v angličtině: ZDE