30. 6. 2023 / Boris Cvek
Možná to je to, co potřebujeme, abychom se vyhnuli naprostému zmatení. Realita, ať ta fyzikální nebo společenská, není intelektuální, je praktická a konkrétní, děje se často proti konceptům a očekáváním a je třeba na ni podle toho reagovat. Existuje a existuje jedna a tatáž pro všechny. Jaké sociální důsledky má to či ono opatření? Co se s tím dá dělat? Přinášejí naše intervence praktické důsledky, které jsme vůbec nečekali?
Gorbačov věřil v demokratický socialismus, svobodu, cestu k prosperitě, chtěl něco takového najít v leninismu a věnovat se teoretické práci na těchto konceptech, ve skutečnosti ale musel čelit vývoji, který není intelektuální, který nemá svůj –ismus, ale děje se jako fyzická realita, často proti dobrým úmyslům a očekáváním. Je to ale právě realita, co nás spojuje, protože v ní žijeme, zatímco různé intelektuální koncepce nás rozdělují tím, že nám ji brání vidět.
Proto potřebujeme data (Brežněv nechtěl o číslech své země raději vůbec vědět a utíkal na svou daču, kde se opíjel, lovil a hrál si na operního zpěváka), výzkumy, fakta, proto potřebujeme budovat smysl pro společnou realitu, která není konstruktem, není fanouškem toho či onoho konstruktu, ale je stejně neúprosná ke všem a všechna intelektuální očekávání nakonec překvapí, ba zklame.
Tento filozofický postoj je nejblíže klasickému pragmatismu, i když ten je melioristickou, optimistickou filozofií. Pragmatismus chápe smysl pro realitu jako smysl pro praktické důsledky našeho jednání – tam se ukazuje realita, nikoli v tezích, konstruktech, ideologiích. Tato filozofie vznikla právě proto, že bylo zapotřebí najít něco společného ve zmatku po americké občanské válce, v rozdělené a pluralitní společnosti.
Co nás vlastně může spojovat? Naše postoje, hodnoty, náboženství, filozofické koncepce? Nebo praktické důsledky našeho jednání? Když někdo chybně postaví jadernou elektrárnu, výbuch zabije všechny bez ohledu na to, co si mysleli. Ano, potřebujeme ještě jednu velmi důležitou schopnost: schopnost chápat, že takový výsledek, masakr, utrpení, bolest, jsou věci, kterým se chceme a máme vyhnout. A to je otázka, jak ukazuje výborně Martha Nussbaum v Upheavals of Thought, kultivace emocí a chápání lidských bytostí opět prakticky a zcela realisticky jako bytostí fyzických, biologických, tedy zranitelných a potřebných.
Diskuse