Cestování jako alchymie

12. 10. 2020 / Paddington Tucker

čas čtení 7 minut


Jak přichází na severní polokouli podzim a roh hojnosti sklizně ustupuje bolesti způsobené ztrátou světla a tepla, mnoho z nás bude toužit po cestování do teplejších zemí. Letos ale budou moci uspokojit tuto touhu jen ti nejodhodlanější. Většina zemí buď uzavřela své hranice, anebo zavedla pro vstup na své území podmínku předložení negativního testu na covid, anebo čtrnáctidenní karanténu. Potenciální cestovatel by čelil nejistým leteckým jizdním řádům a praděpodobnosti, že nezíská cestovní pojištění. Proto zažívá turistický průmysl, ekonomický sektor, který v předchozích letech zažíval neuvěřitelnou konjunkturu, nyní bezprecedentní katastrofu.

 
Až do šedesátých let bylo cestování přes hranice zemí doménou obchodníků, emigrantů, uprchlíků, vojáků, námořníků a členů diplomatických sborů. Jen naprosto malá privilegovaná menšina cestovala pro radost. Přesto se dnes turistika považuje - alespoň v zemích s vysokými příjmy - široce za základní lidský požadavek, který předstihuje jen potřeba potravin, střechy nad hlavou a krbu (nebo alespoň radiátorů). Co je to na fenoménu cestování, který během dvou až tří generací dal vzniknout naprosto novému průmyslovému odvětví, které v roce 2018 už produkovalo příjem ve výši deseti bilionů dolarů ročně, předstihlo růst počítačového sektoru, zdravotnictví i finančnictví, a které zaměstnávalo, podle některých statistik, deset procent všech pracovních sil na této Zemi?

Abych odpověděl na tuto otázku, obrátím se k tajemné předmoderní vědě známé jako alchymie. To může vyvolat představy chemické destilace v kouřících kotlech, elixírů pro věčný život, zvonů vyvolávajících duchy a rozhovory s anděli. V knihách o alchemii je typicky množství kryptických symbolů, hieroglyfů a děsivých obrazů draků, kteří požírají vlastní ocas, propojených hermafroditů a dokonce i Slunce v milostném objetí s Měsícem. Pravděpodobněji nejsilněji přežívající mýtus spojovaný s alchemií je snaha proměnit olovo ve stříbro a zlato. Katalyzátorem pro takovou transformaci je Kámen filozofů (je to vlastně nažloutlý nebo načervenalý prášek, ne kámen), recept na nějž se skládá ze rtuti, síry a zvláštní ingredience, kterou může dodat jen zasvěcený adept: Bohem inspirované magie. Její tendence zklamat vysvětluje, proč alchymie - která byla považována za seriozní vědu od dob faraónů až do doby kolem roku 1700 - byla s příchodem "osvícenství" zdiskreditována. V nové éře, kdy porozumění našemu životnímu prostředí se mělo dedukovat prostřednictvím racionální logiky a mělo využívat zážitků získaných lidskými smysly ("Myslím, tedy jsem") ztratila  magie svou dobrou pověst, návštěvy andělů vyšly z módy.


Avšak když začátkem dvacátého století nastala éra psychoanalýzy, zájem o alchymii znovu v vzrostl. Carl Jung a jeho škola identifikovali vazbu mezi bizarními alchymickými obrazy hadů měnících se v rostliny, lidských postav, které se navzájem náhodně požírají anebo náhle začnou hořet, s tím, co se děje v našich snech, které, argumentovali, jsou komunikační linií od naší duše k našemu vědomému já.Na psychologické úrovni může alchymická proměna fungovat takovým způsobem, jakým nemůže fungovat ve hmotném světě. Skoro každý z nás občas zažije pochmurnou náladu, řekněme tomu smutek olověné oblohy. Lidé, kteří trpí vážnějšími depresemi, zjišťují, že vdechují jed z olověných dolů. A naopak: kdo nezažil čisté stříbro náhlého objevu, nebo valoun zlaté blaženosti? Olovo a stříbro se často nacházejí v téže rudě a alchymistovi-metalurgovi šlo o získání toho stříbra. Alchymickým okamžikem je proměna z jednoho stavu do druhého.

Mnozí z nás, aniž bychom si toho byli vědomi, vyhledáváme moderního alchymistu, když chceme proměnit obyčejný kov - tím míním naši každodenní existenci - v cenný nebo dokonce podprahový okamžik. Před covidem byla taková alchymie běžně k dispozici a byla konzumována formou cestování do zahraničí. Vzpomeňme na reklamní heslo turistického průmyslu v druhém desetiletí jednadvacátého století: "Cestování vás úplně promění." A je tomu tak. Ať už to znamená, že se naučíme něco nového, získáme novou perspektivu, nebo dokonce nalezneme vášeň svého života. Může to být vznešený moment, jaký zažil Lawrence of Arabia, když pohlížel na vzdálený horizont pouště, anebo, jak to bylo definováno spoluzakladatelem Transformační turistické rady: "Žena, která poprvé jede sama do New Yorku, zamluví si hotel a jede sama výtahem v noci - je to trochu děsivé. A nyní odjíždí se svým nově získaným sebevědomím a má pocit, že přijela do nového cíle." Zažít naši planetu z jiného úhlu pohledu, než na jaký jsme zvyklí, má potenciál vyvolat v nás alchymickou reakci.

Z řecké mytologické perspektivy byla éra masového cestování, jehož součástí je jak turistika během dovolených, tak cestování za účelem "schůzí, incentiv, konferencí a akcií" (cestovní průmysl na to má zkratku MICE) byla triumfem pro boha jménem Hermés. Římané ho znali jako Merkura, tento bůh-nositel zpráv byl neustále na cestách a představoval podnikání a byznys, strategii a rafinovanost. Hermés bylo božstvo spojované s alchymií, jeho tyč s křídly, opletená dvěma hady, je převažujícím obrazem v alchymické ikonografii, a z jeho jména je odvozeno slovo "hermetický", což je výraz používaný během středověku a renesance pro studia přírodní filozofie v době, kdy se věřilo, že veškeré znalosti jsou v harmonickém vesmíru propojeny.

Říká se, že samotným zakladatelem alchymie byl Hermés Trismegistus "trojnásobně velký Hermés", pravnuk Merkura, ale také potomek egyptského boha Thotha. Toto božstvo s hlavou ibisu se často spojuje s paviánem a bezpochyby bylo inspirací pro všeznalou opici v Disneyově filmu Lví král. Představuje znalosti, moudrost a magii, a jeho spojení s energií, schopnostmi a rychlostí zosobňovanými bohem jménem Hermés obsahuje všechny prvky alchymie. Cestování do zahraničí nám v nejlepším případě přináší porozumění jiným kulturním perspektivám a vyvolává sebeobjevování a opojné vzrušení. Krátce řečeno, cestování nám může poskytnout porozumění stříbrné a zlaté radosti. Možná ne všechny formy cestování: stag party v Tallinnu či cesta na obchodní konferenci ve firmě v Dortmundu možná kýženou proměnu nepřivodí. Ale já chci považovat Herma Trismegista za tak cenného patrona transformačního cestování, jako je patronem alchymie.

V našem covidem poničeném světě máme dnes pocit, že nás Hermés opustil a předal taktovku své tetě Hestii (neboli Vespě latinsky). Protože se tak často nevyžívá v intrikách a v intenzivních dramatech, Hestia zůstává tak trochu ve stínu svých sourozenců Dia, Héry, Poseidona, Demeter a Háda. Představuje krb a domáckost. Vzhledem k tomu, že pandemie nutí mnoho z nás, abychom po většinu času zůstávali doma, naše energie a náš příjem byl přesměrován na úpravy domácnosti, k renovaci kuchyně, k novým záclonám. Našimi radostmi v roce 2020 jsou naše polštáře, pohovky a pro ty, kdo mají štěstí, i zahrada. Ať už jsou jakkoliv útěšné, nedávají prostor pro alchymickou proměnu. Na to potřebujete cestování.

0
Vytisknout
7435

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2020