Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Zeman, PKK a mnichovský komplex

23. 10. 2019 / Karel Dolejší

čas čtení 8 minut

Turecký prorežimní list Daily Sabah přinesl zprávu o čerstvě oznámeném úspěchu české BIS a policie v boji s ruskými destabilizačními aktivitami ZDE. Stručně informuje také o letošním ruském hackerském útoku na ministerstvo zahraničí (na nějž ovšem ČR nijak nereagovala) a článek končí upozorněním, že zpravodajské analýzy ruských a čínských hrozeb vyvolávají "kritiku pročínského, proruského, antimuslimského českého prezidenta Miloše Zemana, který vyzval zpravodajskou agenturu, aby místo toho hledala na českém území muslimské teroristy".

Pročpak list vlastněný přítelem autoritářského prezidenta země, která kvůli sporu s Američany o teroristy z PKK a kvůli opuštění ze strany NATO v krizi po sestřelení ruského letadla akomoduje s Moskvou - navíc v den, kdy její prezident šest hodin v kuse jedná v Soči s Putinem - považuje za potřebné rozepisovat se o práci české BIS proti Rusku? Klíčem k zájmu hlásné trouby vládní strany AKP je samozřejmě závěrečná poznámka o tlacích vyvíjených z Hradu na zpravodajské služby, aby žebříček klíčových bezpečnostních hrozeb účelově přizpůsobily zemanovské propagandě.

O čem už se turecký deník nerozepisuje je skutečnost, že z prstu vycucaná islamofobní propaganda prezidenta prezentovaná jako "alternativa" věcné analýzy toho, co u nás Rusko a Čína reálně dělají, výrazně rezonuje nejen s postupně do zapomnění upadajícím islamofobem Konvičkou či zhrzeným exmuslimem Lhoťanem, ale také s islamofobní propagandou širší české ultrapravice.

Jednou z podob ultrapravicové islamofobní propagandy, která se Českem již několik let úspěšně šíří, je stavění model "kurdských" mučedníků z teroristické organizace PKK. Připisuje se jim militantní sekularismus v regionu dominovaném islámem, občas s barvitými odkazy na původní jezídský polyteismus (fakticky biteismus) v podkresu. Kolektivním hrdinou se zde stává národ "pronásledovaný muslimy", který proti nim "v místě" bojuje "za nás". - Takže my nemusíme dělat nic. Stačí, když jim fandíme.

V souvislosti s poslední tureckou operací v Sýrii Miloš Zeman samozřejmě neopomenul vyjádřit své obavy o "Kurdy" (nikoliv třeba o destabilizaci irácké kurdské autonomie pořádající relativně svobodné volby - takže jde o obavy o syrskou PKK, proti níž ovšem bojují tisíce Kurdů na turecké straně ZDE) ZDE; přidaly se ihned Aeronet ZDE či Nová republika ZDE, na vlně "prokurdské" hysterie se však automaticky vezou i dezinformační proruské Národní noviny ZDE, ke "Kurdům" se hlásí antiimigrantská strana Aliance národních sil (Česko) ZDE. A můžete samozřejmě pokračovat.

"Kurdská otázka" zredukovaná na projekt samozvané reprezentace Rodžavy z řad syrské pobočky PKK vykazuje mimořádnou přitažlivost pro české politické extrémisty. Zatímco vlevo rezonuje na odiv vystavovaný "anarchismus" - což je asi stejně absurdní, jako kdyby se v 80. letech Socialistická internacionála chlubila deklarovaným "sociáldemokratismem" angolského autoritářského předáka Jonase Savimbiho - napravo se pod praporem PKK národničí a islamobijcuje. A to samozřejmě zcela bez ohledu na fakt, že velká většina Kurdů se hlásí k sunnitské větvi islámu.

Přitom ať už se v minulosti dělo cokoliv, pokud je v současnosti někdo v Kurdistánu diskriminován, jsou to právě sunnitští Arabové ZDE.

***

Jestliže si první čs. republika minimálně do roku 1935 pěstovala mýtus budoucího maďarského nepřítele, z čehož vyplynula řada jednoznačně chybných až fatálních strategických i investičních rozhodnutí (zanedbání motorizace a protivzdušné obrany, budování dunajské flotily...), dnes se Češi obdobným způsobem bez vážné příčiny děsí muslimů. A pokud před rokem 1938 v ČSR dominovaly politické síly sympatizující s německým protivníkem, kterým se dařilo účinně brzdit přípravy k obraně prakticky až do poslední chvíle, dnes tu máme široký prohradní blok, který ve vztahu k Rusku a Číně dělá totéž. Pakliže přípravy státu a národa k obraně před mnichovskou krizí byly, jak ukázal Jan Tesař ZDE, z velké části stínovány, protože si veřejnost žádnou vlastní obranu ve skutečnosti nepřála a i zbrojovky raději vyvážely, než by vyzbrojovaly vlastní armádu, také v současnosti si účinnou obranu před Ruskem a Čínou téměř nikdo nepřeje. Až Češi opět jednou sami sebe zradí a upadnou do područí (staro)nových koloniálních mocností, nepochybně znova přehodí odpovědnost na "zrádný Západ", který "je v tom nechal", když sami přitom většinou nebyli ochotni hnout prstem na svou obranu.

Oslavování těch, kdo "bojují za nás" v centru představovaného nepřítele - těch, které už zlý Západ "zradil, tak jako zradí nás" - tvoří organickou a nedílnou součást nejnovější projekce českého mnichovského komplexu připravujícího půdu příští sebezradě. O fakta jde přitom až v úplně poslední řadě.

Čtenářům Vinnetoua uplatňujícím své "znalosti" v politice se samozřejmě nakonec i Stalin proměnil v rudého bratra. Teď tu máme pro změnu období, kdy se k mytologii odvozené z dětských knih ZDE sahá v kauze vyzvedávání kurdské teroristické organizace PKK, respektive její syrské pobočky, na pozadí odsuzování muslimského Turecka. Že je skutečnost poněkud složitější než černobílé představy českých národovců o boji s islamisty, na tom nesejde. Důležitý je přece narativ, kterému všichni rozuměli ještě dříve, než byl vůbec naplněn jakýmkoliv obsahem.

Nejnověji se prý dokonce máme bát Erdoganovy jaderné bomby ZDE. Autorům podobných "analýz" zřejmě ještě nikdo nesdělil, že v souvislosti s íránským jaderným programem se již nejméně před deseti lety rozjel aktivní zájem o jaderný výzkum v dlouhém pásu států od Alžírska po Jordánsko, přičemž pokud Írán skutečně získá jadernou bombu (proces, který mohla i Obamova smlouva JCPOA nanejvýš ještě přibrzdit, nikoliv zastavit, kdyby ji Írán dodržoval), obratem začnou stejnou zbraň vyvíjet třeba i Egypt či Saúdové. Nikdo také zřejmě neztrácí čas zjištěním, že z použitého paliva plánované turecké jaderné elektrárny - pokud neprovozujete sovětský grafitový reaktor RBMK jako v Černobylu - se plutonium nezískává úplně snadno, nebo že pokročilé designy jaderných hlavic schopné miniaturizace vyžadují kromě plutonia ještě také relativně čistý izotop uranu 235 (odtud program vývoje pokročilé íránské centrifugy), případně že Turecko, na rozdíl třeba od Saúdské Arábie, zatím nevlastní raketové nosiče s doletem přesahujícím 300 km.

Prostě vidíme opět v akci základní metodu české protiislámské, momentálně zrovna protiturecké kampaně: Vytrhování témat z celkového regionálního kontextu, izolovanou prezentaci jednotlivých prvků bez ozřejmení situačních motivací aktérů, dobásnění "alternativních" motivací, účelové přehánění až absolutizaci, deformování materiálu na Prokrustově loži předem dané narativní schematizace.

Faktem je, že pokud Saúdská Arábie nakonec nedokáže na Blízkém východě sehrát roli protiváhy expandujícího Íránu, Černý Petr opravdu asi zůstane Ankaře. Která si to stále ještě ani dost málo nepřeje.

Když píšu o Černém Petrovi, myslím tím včetně jaderného zbrojení za účelem rovnováhy sil, o němž se doteď v Turecku pouze rozvláčně mluví, aniž by se cokoliv reálného udělalo.

***

S českými projekčními plátny mnichovského komplexu se poslední dobou doslova roztrhl pytel. Vedle donbaských separatistů, v jejichž kanceláři v Moskvě si "Kurdové" otevřeli své velvyslanectví v Rusku, tu máme zmíněné milice PKK nebo třeba jednotky hrdinného maršála polního Haftara v Libyi ZDE. Pokaždé je ve hře imaginární nepřítel - "fašistický", "islamistický" - a naše vlastní nulové obranné úsilí ve vztahu k reálným hrozbám, které kompenzujeme ideologizujícím extrémismem a heroizací náhodně vybraných zahraničních aktérů čelících riziku, které se nás samotných dotýká naprosto okrajově.

Buďme upřímní - kdyby býval "islámský stát" a věci související v libovolném okamžiku bezpečnostní hrozbou číslo jedna, proč Češi už dávno nevyslali své skvěle vycvičené myslivce a hasiče do Sýrie, aby tam statečně čelili existenční hrozbě českému národu?

Proč krucinálfagot tolik trvají na tom, že "Kurdové bojují za nás"?