Frustrující nezbytnost zůstat v Sýrii a Afghánistánu

31. 12. 2018

Téměř jistě víme, kdo převládne za naší nepřítomnosti, a známe jeho nepřátelské úmysly, napsal David French. Avšak jedním z primárních problémů naší nekonečné debaty o (zdánlivě) nekonečných amerických konfliktech v zahraničí je, že se málokdy vracíme k prvním principům.

Málokdy poodstoupíme a přesně definujeme strategické a taktické výzvy. Neděláme to v debatě mezi učenci, natož pak ve veřejné debatě. Místo toho se příliš často uchylujeme ke sloganům a vzájemnému ostřelování obviněními.

Navíc existuje znepokojující tendence házet na jednu hromadu několik posledních Republikánských a Demokratických administrativ, jakoby byly součástí jednoho zahraničněpolitického establishmentu, který se snaží o totéž stejným způsobem a podléhá stejnému pokušení uchylovat se přednostně k vojenské síle. Ve skutečnosti ovšem existovaly různé přístupy konfrontující obtížné skutečnosti, a tyto skutečnosti vyvolaly vojenskou intervenci.

Analyzujme naše výzvy tak jasně a stručně, jak jen lze.

Za prvé, existuje džihádistický nepřítel našeho státu a civilizace, který neusiluje jen o poškození národních zájmů, ale aktivně se snaží zabít tolik Američanů, kolik je možné, tak veřejně, jak to jde - s cílem natolik destabilizovat a demoralizovat náš národ, že uděláme místo nové džihádistické mocnosti.

Za druhé, tento nepřítel neexistuje kvůli bezprostředním a nedávným akcím Američanů, ale kvůli staré, účinné systematické teologii. Nikdy nezapomínejte, že jedna z výhrad, kterou použil Usáma bin Ládin k ospravedlnění útoku na USA, byla španělská reconquista muslimských oblastí Pyrenejského poloostrova. K této události došlo 300 let před založením USA.

Za třetí, i když je obtížné předpovědět jakýkoliv teroristický útok, tolik je třeba říci - když teroristé získají bezpečná útočiště, stávají se dramaticky nebezpečnějšími. Vytvoření bezpečných útočišť eskaluje hrozbu a činí z vážných útoků cosi takřka nevyhnutelného.

Za čtvrté, z důvodů až příliš zřejmých bezpečná útočiště teroristů existují vždy ve státech a na místech buď nepřátelských k USA, nebo kde vládne chaos. Teroristické buňky mohou operovat na místech jako je Francie, ale skutečná bezpečná útočiště nemohou fungovat na území funkčního a silného spojence.

A konečně národní závazek k sebeobraně je trvalý. Žádná funkční vláda, která abdikuje na povinnost chránit své občany před nepřátelským útokem, si nemůže zachovat legitimitu. Přednost má sebeobrana udržovaná odstrašením. Ale pokud odstrašení selže, vyhýbání se nepříteli nepřináší mír. Umožňuje nepříteli zabíjet vaše lidi.

Ze všech uvedených důvodů by americká vojenská strategie přinejmenším měla být zavázána úsilí upřít teroristům bezpečná útočiště. Udržovat teroristy na útěku. Neposkytnout jim příležitost plánovat, rekrutovat příznivce a provádět útoky v atmosféře míru a bezpečnosti. Pokud mají tuto příležitost, mohou provést strašné věci. 11. září nás o tom dostatečně poučilo.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3352

Diskuse

Obsah vydání | 2. 1. 2019