O syrském uprchlíku, který bydlí na anglickém zámku

17. 10. 2018

Tamer před sedmi lety uprchl ze Sýrie, protože teenageři v jeho regionu byli nuceni vstupovat do vládní armády. Po několika letech se dostal do Británie a získal tam azyl. Když nemohl najít ubytování, správní rada historického zámku Southside House v jihozápadním Londýně mu nabídla střechu nad hlavou. Podívejte se na krásný film televize BBC:



Mám takové štěstí, že tady už rok žiju. Moji rodiče, moji bratři a mé sestry. Posílám jim tolik záběrů a oni tomu nemohou uvěřit. Protože pro mě je tenhle dům jako místo, jaká jsem vídával ve starých anglických filmech.

Jediným důvodem, proč jsem odešel ze Sýrie, a proč odešel i můj bratr, který je o dva roky starší, byla vládní armáda, do které jsme nechtěli vstoupit. Nechtěl jsem zraňovat lidi, nechtěl jsem lidi zabíjet. To nejsme my. To není, co nás naše náboženství učilo.

Doufal jsem, že se za půl roku vrátím. Řekl jsem, "Mami, uvidím tě za půl roku." No, ale teď tady jsem uplynulo sedm let, a za celou tu dobu jsem jí neviděl.

Začal jsem svou cestu přes Turecko, Řecko, člun. Naprostá hrůza a absolutní strach. Skončili jsme v Džungli v Calais. Nejhroznější místo v Evropě.

Dostal jsem se do Británie, požádal jsem o azyl.  Seznámil jsem se s touto opravdu hodnou paní, která mi moc pomohla, když jsem neměl kde bydlet. Seznámil jsem se ze správním výborem tohoto domu, Southside House.

Vždycky mám pocit v tomhle domě, že jsem měl obrovské štěstí.

Tak většinou pracuju na zahradě. Říkají, že jsem moc dobrý zahradník. Vyrostl jsem na velmi krásné zemědělské usedlosti, s mými rodiči, se zvířaty. A pomáhal jsem mamince na zahradě. Pěstovala tam zeleninu.

Myslím, že první věc, kterou bych mamince ukázal, je zahrada. Je to z celého domu mé nejoblíbenější místo.

Když vyjdete z domu, vždycky je ráno slyšíte. Myslím, že jsou slyšet i teď.

Pořád mám pocit samoty. Maminka si myslí, že je to proto, že žiju sám a nemám moc kontaktů se Syřany. Ale zároveň jsou velmi šťastni, protože vědí, že já jsem šťasten.

Když kdykoliv hraje v tomto domě na klavír, tu hudbu je slyšet všude. Ten klavír je v tomto domě můj nejoblibenější předmět.

Pořád mám ten pocit, že nedělám dost. Že toho nedělám dost pro svou komunitu, pro své město, pro svou zemi, ale - já bojuju v jiné válce. Bojuju za sebe a bojuju za své rodiče, bojuju za svou rodinu.

Stýská se ti po nich?

Hodně. Každý jednotlivý den. Každou vteřinu mého dne. Strávil jsem posledních sedm let bez nich. A tolik Syřanů také. A já mám tolik přátel, kterým se každý den stýská po jejich rodině. Každou vteřinu jejich dnů, opravdu.

0
Vytisknout
3293

Diskuse

Obsah vydání | 22. 10. 2018