Denial of service aneb taktika znemožnění rozumné veřejné diskuse

Error Zeman

18. 10. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Znáte to, zatímco bavíte společnost tím, že prdíte na podpaží a hlasitě říháte v rytmu hymny, pacholci mezitím oberou pohoršující se či chechtající se publikum o cennosti. Takhle nějak to probíhá v české veřejné diskusi. Mistr české politické frašky, Miloš Zeman, učí své nástupce, jak si nenechat dělat do věcí veřejných, do kterých přece nikomu nic není.

Geniálnímu minimalistovi stačí jednou za půl roku utrousit nějakou tu kundu či zmrda, nastolí diskurs na několik týdnů dopředu a pacholkům vytvoří příjemné pracovní prostředí. Fascinující na tom není fakt, že to může fungovat. Fascinující je, jak perfektně symbioticky to funguje a jak dlouhý to má efekt. Z rozpadem kontroly distribuce informací je dokonce velmi těžké si s podobným cíleným, degenerativním útokem na veřejnou diskusi nějak účinně poradit.
Jedním z typů útoků v kybeprostoru je taktika způsobující odmítnutí služby (denial of service), způsobená přehlcením požadavky. Nějak podobně funguje současný veřejný diskurs. Stačí ho zahltit cíleně generovanými falešnými požadavky a nastolit tak situaci přesahující jeho kapacitu, a je klid. Diskurs se zmítá ve snaze vyřešit neřešitelné, zatímco skutečné problémy, kterými by se měl zabývat, unikají pozornosti a zůstávají neřešeny.

Brilantním způsobem na to ve svém článku poukázal Karel Dolejší. Miloši Zemanovi stačí prohlásit něco neuvěřitelně trapného v mediálně dostatečně přitažlivém kontextu a reakční kapacita se okamžitě vyčerpá. Tento problém se stal takřka neřešitelným v situaci, kdy distribuci informací neřídí mediální agentury vytvářející gatekeeping, nýbrž je možné s informací (dostatečně rezonující, jako například verbální odpad prezidenta) tyto brány někdejších mediálních agor překlenout.

Populisté této skutečnosti, stejně jako rozpadu důvěry v expertní autoritu, zneužívají. Ti vychytralí, a mezi ně Zeman nepochybně patří, zcela účelově. Když k tomu přičtete blábolení Tomia Okamury, Václava Klause mladšího i staršího, Andreje Babiše a desítek dalších více či méně rezonujících "chyb" v systému, výsledkem je přetížení informačního prostoru a denial of service: podstatná témata se dostávají do pozice marginálií, která v informačním prostoru nezískávají potřebnou prioritu a tím pádem jim není věnována dostatečná pozornost. 

Takto byla česká veřejná diskuse zahlcena v posledních letech politicko-mediálním odpadem týkajícím se imigrace, jehož rezultátem je soustředěnost chimérických předvolebních kampaní i programové prohlášení vlády. To je důkaz, že systém byl přehlcen efektivně a místo reálných požadavků se vypořádává s neřešitelností "alternativní" reality.

Bylo by vcelku prosté - alespoň pro inteligentní a odpovědné opinion makery - využívat takových okamžiků k tomu, aby přenesli pozornost k tomu, co se populisté snaží cíleně zakrývat. Jedině tak je možné nastolit nějakou smysluplnou agendu namísto informačního "junk food", jehož účinkem je postupná demence veřejného diskursu. Jinými slovy, ke každému pšouku, jehož se Zeman či kdokoliv další z populistické party dopustí, je třeba dodat "ale jsou tu mnohem podstatnější problémy k řešení" a uvádět příklady

1
Vytisknout
8251

Diskuse

Obsah vydání | 22. 10. 2018