Co kdyby Babiš uvízl čtyři měsíce na letišti. Jak by se cítil?

1. 8. 2018

"Pomalu se vzdávám. Cítím, že se blíží okamžik, kdy už to nevydržím.

Od roku 2011 čelíme odmítání. Nikdo nás nechce. Je to nový druh rasismu. Žádají nás, abychom se propašovali, nebo abychom se utopili ve Středozemním moři, anebo abychom procházeli po dlouhé měsíce horami. A když to všechno přežijeme, pak možná dostaneme možnost požádat o azyl. 

Zacházejí s námi jako s imigranty, což nejsme, jsme uprchlíci. Existuje platná konvence OSN z roku 1951 o uprchlících. Oni to dobře vědí, protože oni jsou ti, kdo napsali to mezinárodní právo. Rozhodli se jej ale ignorovat."



Hassan al Kontar nemá možnost opustit letiště v Kuala Lumpur. Tento syrský uprchlík tam uvízl už déle než čtyři měsíce. Přicestoval do Malajska poté, co mu syrské velvyslanectví ve Spojených arabských emirátech odmítlo vydat nový cestovní pas. 

"Zdejší letecké společnosti mi poskytují tři jídla denně. Ale je to totéž jídlo třikrát denně. Po dobu prvních 50 dnů jsem spal na zemi, nebo na židli. Pak mi nějací dobrovolníci přinesli matraci. Nemůžu pořádně spát, protože se tu pořád svítí, pořád jsou tu lidi a neustále probíhají hlášení o odletech a příletech. Lidi si jsou vědomi mé situace. Chodí sem za mnou na letiště a jsou velmi laskaví. Normální lidé tady mi poskytují základní zásoby. Aby se moje situace trochu ulehčila. Já bych prostě ale chtěl, aby tohle skončilo. Zasloužím si žít. Zasloužím si svá minimální lidská práva jako lidská bytost. 

Od roku 2011 čelíme odmítání. Nikdo nás nechce. Je to nový druh rasismu. Žádají nás, abychom se propašovali, nebo abychom se utopili ve Středozemním moři, anebo abychom procházeli po dlouhé měsíce horami. A když to všechno přežijeme, pak možná dostaneme možnost požádat o azyl. 

Zacházejí s námi jako s imigranty, což nejsme, jsme uprchlíci. Existuje platná konvence OSN z roku 1951 o uprchlících. Oni to dobře vědí, protože oni jsou ti, kdo napsali to mezinárodní právo. Rozhodli se jej ale ignorovat. 

Platíme za to dál obrovskou cenu. Že jiní válčí v naší zemi."

Dobrovolná organizace Canada Caring otevřela petici požadující, aby Hassan dostal azyl v Kanadě. 

"Kanada je má jediná naděje. Obnovil jsem svou víru v lidstvo. Právě kvůli této organizaci. Každý den se probouzím a myslím, možná dnes bude ten den. Takže první, co dělám, kontroluji své zprávy na mobilu. Pak, když vím, že není nic, vracím se k svému zdejšímu normálnímu životu. Do své reality."  
0
Vytisknout
3180

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2018