Lekce z českých prezidentských voleb: Vzestup identitární politiky

31. 1. 2018

čas čtení 4 minuty
Vzestup blokové politiky spojující zdánlivě podivné partnery, jako jsou komunisté a radikální pravice, nebo křesťanští demokraté a Piráti, redefinuje orientaci české politiky, píše na svém blogu Jan Rovný z pařížské Sciences Po. Můj předchozí průzkum ukázal, že politická soutěž v České republice byla tradičně definována soupeřením mezi ekonomickou levicí reprezentovanou KSČM a ČSSD, usilující o progresívní zdanění, posílení sociální ochrany a rozšíření služeb placených z veřejných fondů, a ekonomickou pravicí reprezentovanou primárně ODS, snažící se omezit stát blahobytu, deregulovat a privatizovat ekonomiku. Většina ostatních aktérů politického systému si našla místo v tomto ekonomicky definovaném prostoru, zatímco další dělení - ve věci náboženství, nebo dědictví komunismu - byla relativně okrajová a obecně se spojovala s ekonomickou dělící linií.


Současné bloky mají s ekonomickými vyhlídkami jen málo společného (- zvýrazněno BL). Obě strany dokonce zahrnují síly, které mají jen málo společného, pokud jde o ekonomické programy. Prezidentská kampaň podtrhla mimořádně vystupňovaný význam politiky identity, která se točí kolem migračních kvót Evropské unie. I když Česká republika ve skutečnosti nepřijala žádné migranty z nedávné migrační vlny, politická debata se točí kolem vysoce hypotetické otázky migrace a "islamizace" české společnosti (která má minimální, takřka nulovou muslimskou populaci). Zatímco prakticky všechny strany a oba prezidentští kandidáti odmítli migrační kvóty EU, Zemanovi příznivci se snažili vylíčit Drahoše jako hrozbu schopnosti země kontrolovat migraci. Jeden list vlastněný Babišem otiskl článek o pražském imámovi podezřelém z vazby na syrské teroristy tři dny před druhým kolem hlasování.

Navzdory shodnému odmítnutí migračních kvót EU se oba politické bloky, které vznikly po parlamentních volbách v roce 2017 a vyčistily se během prezidentských voleb, liší speciálně v přístupu k migraci a obecně k EU. Zatímco protizemanovský blok je převážně proevropský a otevřený spolupráci na migračním tématu - výjimkou je ODS - Zemanův blok je převážně eurofobní a zaťatě protiimigrační, zatímco ANO věrné svému čistě populistickému charakteru se tématu vyhýbá.

Předběžná data z probíhajícího Chapel Hill Expert Survey ohledně stranických pozic v České republice v roce 2017 ukazují, že to je primárně postoj k EU a její azylové politice, co koreluje se stranickou podporou Zemana, zatímco populismus (přesvědčení, že "lid" má rozhodovat důležité věci spíše než politici), kulturní témata a ekonomika za tím výrazně zaostávají.

Krystalizace dvou politických bloků a vzestup politiky identity soustředěné na migraci a přijímání společných rozhodnutí na úrovni EU podtrhují rostoucí polarizaci české politiky. Identitní politika pomalu nahrazuje odstíny šedi ostřejšími obrysy černé a bílé a každý z politických bloků přijal narativ, který je druhé straně stále cizejší. Zatímco Drahošovi voliči emocionálně shazují vítězství xenofobních neotesanců, Zemanův hulvátský povolební projev, naznačující, že by teď oponenti měli "držet hubu", mířil na městské liberály a média.

Prezidentské volby naznačují, že česká politika se zřejmě o další krok přiblíží Polsku a Maďarsku. Bude se točit kolem prohlubujícího se soupeření mezi tradicionalisty prosazujícími svůj nově nalezený patriotismus a světoobčany usilujícími o udržení západní orientace - a půjde v ní o identitu. I když toto rozdělení stavící bohatší, vzdělané obyvatele měst proti chudší periferii je hluboce ekonomické, volby ukázaly, že rámcování v pojmech identity tváří v tvář Evropě, migraci a islámu je mnohem účinnější. (Zvýraznily BL.)

Konečně prezidentské volby také ukázaly schopnost Zemanových oponentů sjednotit se na kandidátovi a posunout jej velmi blízko k vítězství. Na rozdíl od Maďarska Česká republika ukázala, že má liberální opozici, která dovede předložit alternativu s kapacitou získat takřka 50 % hlasů. Kouzlo politické soutěže je koneckonců v tom, že vyžaduje nejméně dvě strany. Dva bloky, které krystalizovaly v prezidentské volbě, nyní tvoří opoziční uskupení v parlamentě a společnosti. Zemanův blok patrně vytvoří a podpoří vládu, zatímco druhý blok představuje opozici. Ačkoliv jej mnohé dělí, schopnost antizemanovského bloku koordinovat se a kontrolovat vládu bude klíčem ke zdravé politické soutěži a pokračování české demokracie.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
10586

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2018