Jádro pudla nehledejme v Babišovi, Okamurovi či Kalouskovi

Lidé jsou oprávněně znechuceni politikou

19. 10. 2017 / Daniel Veselý


Článek otištěný v listu New York Times vykresluje Andreje Babiše jako trumpovského populistu se svalnatou rétorikou, který to nemá moc daleko do Moskvy, protože nesouhlasí se sankcemi proti Rusku. I když autoři textu připouštějí, že není dosud jisté, zda se z Babiše vyklube autokrat typu Orbána či Kaczyńského, obavy o demokratický vývoj v České republice jsou rozhodně na místě. A mezitím v české kotlině jako obvykle vrcholí plané předvolební slibování, sestavují se katastrofické povolební scénáře a lidé stále hořekují nad pivem a bědují u televize, že se nic nezmění, ať vyhraje ten či onen.  

Kdyby nešlo o osud naší země, bylo by to k popukání: do Poslanecké sněmovny kandiduje 11 politických subjektů, které chtějí z různých důvodů vystoupit z Evropské unie (ačkoli mám řadu výhrad proti fungování EU, případný czexit by bezesporu nadělal víc škod než užitku), a téměř všechny strany vsadily na xenofobní a protiuprchlickou rétoriku. Paranoidní hochštapler Tomio Okamura bije na poplach před imaginární islamizací českých luhů a hájů, politická fosilie Miroslav Kalousek v marné snaze nahnat skomírající TOPce na poslední chvíli politické body varuje, že jsme ve válce a že Rusko je pro nás větším nebezpečím než migrace (jako by migrace sama o sobě představovala kdovíjakou hrozbu) a sociální demokracie nezadržitelně hnědne, neboť její čelní představitelé jsou hrdí na to, že se Česko stalo pro uprchlíky a migranty zemí nezaslíbenou. Komunisté jsou zjevně nesmrtelní, leč nepřicházejí s ničím novým, leda s hnědým nátěrem, ODS po krušných letech neoliberální ortodoxie voličům nabízí silnou pravici a Robejškovi Realisté slibují modré z nebe mamce, taťkovi a dětem - a tak bychom mohli pokračovat dále. Sečteno a podtrženo: česká politická scéna připomíná surrealistické šapitó, kde jeden klaun zakopává o druhého.

Snad jedinými politickými stranami, jež podle mého soudu stojí za podporu, jsou Zelení a s výhradami Piráti. Pirátská strana se mi totiž jeví jako skvělá volba pouze pro bezstarostné městské liberály, jejichž příjem vysoko přesahuje průměrnou mzdu. Jejich technokratické pojetí světa navíc hrubě opomíjí zásadní hrozby, před nimiž dnes lidstvo stojí, a koncept rovné daně, který tato strana prosazuje, by snad neurazil ani skalní thatcherovce. Oproti tomu Strana zelených snad jako jediná nepřemýšlí v horizontu volebního období, neboť považuje klimatické změny za skutečné ohrožení důstojného života na planetě. Lídři zelených v předvolebních debatách se znalostí věci a bez populistických obezliček hovořili o dalších palčivých tématech české společnosti, jako je školství, zdravotnictví, kultura, sociální oblast či migrační krize (Zelení na rozdíl od Pirátů populisticky neselektují migranty a uprchlíky). Avšak tato strana vede nemastnou neslanou předvolební kampaň a v tomto ohledu ji Piráti o několik koňských délek předčí. O bědném stavu české společnosti však vypovídá skutečnost, že se Strana zelených patrně nedostane do sněmovny. Leč na ukvapené soudy je příliš brzy.             

Průzkumy veřejného mínění za jednoznačného vítěze voleb označují uměle vytvořený politický projekt multimiliardáře Andreje Babiše, přestože z jeho skříně vypadává jeden kostlivec za druhým. A nejeden expert a amatérský pozorovatel je zaskočen a ptá se, jak je možné, že tradiční politické strany s přehledem válcuje oligarcha, který je jednou nohou v kriminále.

Přitom není příliš divu, že lidé stále sedají na lep prostořekému velkouzenáři, vždyť naděje, jak známo, umírá poslední. Voliči mají celkem oprávněný pocit, že jakmile se ten či onen politik dostane k moci, předvolební sliby se vytratí jako pára nad hrncem. Podobně jako ve Spojených státech se zhlédli v oligarchovi, jenž hovoří lidovým a srozumitelným jazykem, a vábí je jeho svůdný populismus. Koordinovaný politický a mediální atak na Andreje Babiše je pouze utvrzuje v jejich přesvědčení, že objekt jejich nadějí koná správně, jelikož se na něj etablované mocenské síly, jež pohnutky podhradí dlouhá léta ignorovaly či rovnou zesměšňovaly, vrhly jako jeden muž. A pokud média, jako jsou Echo24, Forum24 nebo Deník Referendum, líčí Babiše jako ultimátní zlo, dělají medvědí službu. Vždyť politický vzestup Andreje Babiše je logickým důsledkem polistopadového marasmu, jehož byl sám pevnou součástí, a proto lze na něj nahlížet pouze jako na jeden z mnoha výhonků české politické chandry.    

Jestliže se Babišovi podaří sestavit vládu, jeho stoupenci brzy zjistí, že se od tradičních politiků zásadním způsobem neliší, ba že je ještě horší než oni. A teprve čas ukáže, zda si lidé uvědomí, že jádro pudla nespočívá v Babišovi, Okamurovi nebo Kalouskovi, nýbrž v samotném politickém systému, který voličům zaručuje věčnou nespokojenost a frustraci.            

0
Vytisknout
4699

Diskuse

Obsah vydání | 20. 10. 2017