Každý rok zmizí jedno větší město

20. 10. 2017 / Jiří Hlavenka

Musím odvést své myšlenky od volebního bláznění


Cesty  jak "naplnit ekonomický potenciál země" jsou dvě:

1) Soustředit se více na pracovní místa s vyšší efektivitou a vyšší přidanou hodnotou. Role státu: kvalita vzdělání, jazyky, zahraniční praxe, podpora výzkumu, vědy, inovací, startupů.  

2) Import pracovníků. Nejsilnějším faktorem prosperity Západuje  právě to, že je dlouhodobě otevřený přicházející pracovní síle.

Pokud to nevíte, tak v ČR každý rok zmizí jedno větší město. Jeden rok Zlín, druhý rok Jihlava, třetí rok zas něco, a tak pořád dál. Hovořím o věkové skupině, která se dá plus mínus označit jako pracovní síla. Statistický úřad ji označuje jako "lidé v produktivním věku" a věkově ohraničuje mantinely 15-64 let; je jedno, že patnáctiletí ještě nepracují, do produktivního věku postupně vstupují.

V tomto rozmezí jsou počty v posledních letech následující:


 


2014 - 7 056 tis.
2015 - 6 997 tis. Úbytek: 59 tisíc
2016 - 6 942 tis. Úbytek: 55 tisíc


Průměrný roční úbytek za posledních pět let je 64 tisíc lidí, celkem 320 000 osob.

Tyto úbytky nejsou vidět v celkových počtech obyvatelstva. Ten dokonce nepatrně stoupá, což je ale dáno tím, že každý rok se průměrný věk dožití navyšuje o 0.2 roku. Přibývají senioři a zezdola to příslušným tempem nedoplňují junioři.

V této statistice hraje ještě důležitou roli migrace do a z ČR. Počty přistěhovalých jsou stabilně vyšší než vystěhovalých, průměrné hodnoty jsou "+40 tisíc / - 20 tisíc". Věkové statistiky migrantů (dovnitř i ven) jsem nenalezl, ale dá se asi kvalifikovaně odhadnout, že ve velké většině půjde o lidi v produktivním věku.

Vychází nám tedy závěr, že co se týká "původního obyvatelstva", přicházíme ročně o 80 000 lidí v produktivním věku, a to už je bezmála velikost města, jako je Olomouc nebo Hradec Králové, včetně dětí a seniorů. Imigrace pak doplňuje asi třetinu toho, o co přicházíme.

To má samozřejmě důsledky. Trh práce v ČR hlásil v září přes 200 000 volných pracovních míst (nejvíce v historii), přičemž loni v září to bylo 140 000 míst, předloni v září 108 000, předpředloni 56 000. Tyto dvě časové řady se až vzácně shodují a byť "korelace ještě není kauzalita", musí nám být jasné, že zde jakýsi vztah příčiny a důsledku je (i když jsou jistě ještě další vlivy). Ekonomika země je stabilní a k fungování potřebuje určitý objem pracovní síly.

 Zvyšování produktivity a efektivity je malé, v jednotkách procent, právě tak se ale v jednotkých procent zvyšuje objem výroby či služeb (což se projevuje v párprocentním hospodářském růstu - jásá se nad tím, ale stále jde o titěrné jednotky procent). Postupné ubývání pracovní síly je tak výraznou brzdou domácí ekonomiky: chybějících 200k lidí vlastně "ochuzuje" naši zemi asi o 3% ekonomické výkonnosti, a státní rozpočet o cca 40 miliard korun příjmů, což je pro představu zhruba tolik, kolik nás stojí vnitro nebo obrana.

Co s tím lze dělat? Problém nejvíce artikulují velcí zaměstnavatelé, přičemž jako řešení navrhují tu nejhloupější možnou cestu: měli bychom prý více akcentovat odborné (učňovské) školství a sypat do pracovního procesu větší množství "výkonné" pracovní síly, namísto vychovávání zástupů kulturních antropologů. Přeškolování houslistů na traktoristy nám šlo vždycky dobře. Ještě chybí směrná čísla a umístěnky: tohle je zemanismus, tedy kapitalismus s nápadnými čínskými rysy.


Tudy cesta nevede: se škálou vzdělávacích možností (Internet!) si totiž stejně každý bude hledat cestu k uplatnění svého talentu bez ohledu na to, do jaké školy ho nacpem. A pokud ho nacpem do takové, která jeho mentalitě nevyhovuje, jen mu zkazíme kus života. Traktoristu z houslisty šlo možná vyrobit v padesátých letech, nikoli dnes. Ve svobodné společnosti hledá každý jak uplatnění, tak seberealizaci.

Cesty, jak z toho ven a jak "naplnit ekonomický potenciál země", jakkoli blbě tato fráze zní, jsou dvě, vhodné je navíc realizovat obě:

1) První je dlouhodobá a ode mně ji neslyšíte poprvé: soustředit se více na pracovní místa s vyšší efektivitou a vyšší přidanou hodnotou. Role státu: kvalita vzdělání, jazyky, zahraniční praxe, podpora výzkumu, vědy, inovací, startupů. Nic nového.

2) Import pracovníků. Podle mého názoru je nejsilnějším faktorem prosperity Západu právě to, že je dlouhodobě otevřený přicházející pracovní síle, přičemž samozřejmě přitahuje ty nejlepší - o ně se obohatí (a odcházející země ochudí). Import pracovní síly je nutný, pokud problém je "tady a teď" a je ho potřeba řešit tady a teď: firmě, které chybí zaměstnanci nemůžete říci, že postupnou robotizací se její problém vyřeší za deset, možná třicet let. Ona potřebuje řešení nyní - nebo začne budovat pobočky venku.

Import lidí - "ekonomických migrantů", nazývejme věci pravým jménem - však není cesta, kterou se naše země vydává. Iracionální a hloupá hysterie se jakoby "infikuje" a aplikuje na všechny cizince, zejména pokud je jejich pleť o kousíček snědší než naše, což platí o většinu z nich. Ukažte mně politickou stranu, která by "import ekonomických migrantů" měla ve vém programu. Všichni vědí, že to je jediná cesta, jak problém vyřešit, a všichni se bojí, že by to byla politická sebevražda. Pravda to přitom nemusí být: Slováci, kteří mají dvě xenofobní strany v parlamentu a jednu z nich dokonce ve vládě, v klidu cíleně dovážejí tisíce pracovníků z Balkánu a nikdo nehysterčí.

A nebo se můžeme svobodně rozhodnout, že to nechceme, že vybudujeme Fortress Czechia s postupně ubývající populací v produktivním věku a postupným nárůstem seniorů - jasný scénář pro příštích třicet let, kterému se nevyhneme, dál vidět nelze. Tedy že sice nechceme, ale obdržíme: stagnující ekonomiku, odcházející firmy, které nejsou schopny najít zaměstnance zde, útlum investic a explodující problém důchodové pasti. Divnou zemi uprostřed Evropy, obklopenou horami, hovořící nesrozumitelným dialektem, platící kuriózním místním platidlem, uzavřenou do sebe a nemající rádi cizince, které vládne Slovák s Japoncem.

0
Vytisknout
2383

Diskuse

Obsah vydání | 24. 10. 2017