Teď se ukáže, oč vlastně jde tradičním stranám

23. 10. 2017 / Boris Cvek

Moje první povolební dojmy lze asi shrnout takto: voliči těžko mohou odstoupit, zatímco politici, pokud výrazně ztrácejí důvěru voličů, odstoupit mají, ba dokonce musí, pokud jim vskutku záleží na jejich politických ideálech více než na svém osobním postavení. Musí to prostě zkusit místo nich někdo jiný a jinak. Výsledky voleb v zásadě odpovídají tomu, co říkaly předvolební průzkumy. Lze je brát vážně i do budoucna.


Šíření xenofobie a představ o tom, že EU je špatná, ze strany standardních politiků zjevně nevede k tomu, že by segment krajně pravicových voličů začal volit tyto politiky, ale naopak vlastní voliči těchto politiků přejdou ke krajní pravici (stejným způsobem se dostal na Slovensku do parlamentu neonacista Kotleba).

Levice a proevropské strany nyní musí občany zkusit přesvědčit o tom, že existují pádné důvody, proč volit standardní evropskou politiku (ČSSD, KDU, TOP09 představují strany hlavního evropského proudu… v tomto smyslu má k Okamurovi nejblíže ODS), a že tyto důvody jsou silnější než všechny bájné představy o „diktátu Bruselu“ a migrační hrůze. Pokud by vznikl v ČR konsensus, že Brusel je čiré zlo, pak si můžeme být jisti, že tuto zemi brzy ovládne ještě horší krajní pravice, než je Okamurova SPD.

O tom, co je podle mne nutné k poražení ANO, píši již několik let stále dokola. Tradiční strany se musí ukázat nikoli jako alternativa návratu před Babiše, neboť Babiš je hrozný, - tato taktika zjevně nefunguje a velkým, až šokujícím poučením o tom byly už krajské volby 2016 – ale musí se ukázat jako budoucnost, která se distancuje od minulosti. Musí vzít Babišovi agendu změny státu k lepšímu. A je jasné, že to nemohou dělat lidi, kteří jsou zosobněním minulosti.

Teď se právě ukáže, nakolik těm stranám jde opravdu o jejich ideje, o záchranu demokratické politiky, a nakolik naopak je jejich demokratická zapálenost jen rétorická taktika pro získání voličů, která nemůže jako taková prostě fungovat. Je možné, že tuto opoziční roli, která bude představovat novou budoucnost, převezmou – pokud zvládnou všechna pokušení sněmovní politiky – nakonec piráti a česká politika se promění v souboj ANO s piráty jako hlavních politických alternativ.

Za předpokladu, že by ANO čelilo výraznému růstu veřejné obliby demokratické opozice, jeho situace by i s tou většinou ve Sněmovně, kterou má, nebyla vůbec silná. Jako vládní strana by mělo – za předpokladu správně fungující opozice – postupně ztrácet podporu. Musí mít ovšem alternativu, kterou jeho současní voliči, kteří jsou zároveň minulí voliči tradičních stran, budou moci brát vážně.

Sestavovat vládu bude jistě velmi obtížné z mnoha důvodů: jde jak o to, že Andrej Babiš má problémy s policií, tak o to, že je zde ze strany poražených tendence vnímat ANO jako čisté zlo – což je přesně ta strategie, která může ANO dostat do ještě větší veřejné obliby -, tak především i o to, že ten, kdo bude s ANO vládnout, bude nejspíše jen tratit. Možnost nějaké obrody té či oné strany za současného vládnutí s Babišem je téměř vyloučena. Předčasné volby, pokud by se konaly proto, že Babiš nedostal šanci vládnout, by ovšem nejspíše vedly k tomu, že by ANO získalo více než 100 mandátů. 

0
Vytisknout
6269

Diskuse

Obsah vydání | 25. 10. 2017