Fašismus a popírání pravdy: Co nás Henry Wallace může naučit o Trumpovi

2. 8. 2017

čas čtení 1 minuta
Co je fašista? Kolik fašistů máme? Jak jsou nebezpeční? To jsou otázky, které položily New York Times viceprezidentu Henry A. Wallacemu v dubnu 1944, napsal Thomas J. Scott.


V reakci na to Wallace napsal esej "Nebezpečí amerického fašismu", v němž tvrdí, že počet amerických fašistů a hrozba kterou představují jsou úzce spojeny s tím, jak je fašismus definován. Wallace poukázal na to, že fašistické přesvědčení se vyznačuje několika osobnostními rysy, a tvrdil, že fašista je "jeden z těch, jehož touha po penězích a moci je kombinována s takovou intenzitou netolerance vůči jiným rasám, stranám, třídám, náboženstvím, kulturám, regionům nebo národům, že ho to dělá nelítostným při použití klamu nebo násilí za účelem dosažení jeho cílů."

Wallace také tvrdil, že fašisté "mohou být vždy a všude identifikováni podle svého apelu na předsudek a podle touhy spoléhat na obavy a ješitnost různých skupin, aby získali moc." Fašisté jsou "snadno k poznání podle úmyslného překrucování pravdy a faktů," dodal. Navíc Wallace poznamenal, že fašisté "hovoří o demokracii a obecném blahu", a "vyhýbají se zákonům určeným k ochraně veřejnosti před vydíráním monopolisty". Nakonec Wallace identifikoval primární cíl fašistů jako "získání politické moci, tak aby při současném využití státní moci a moci trhu udrželi obyčejného člověka ve věčné porobě."

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8619

Diskuse

Obsah vydání | 4. 8. 2017