O ďábelském kapitalismusu

2. 8. 2017 / Karel Dolejší

Trpěl středověký křesťan obžerstvím? Belzebub ho sváděl. Okradl bližního? Rarach se o něj pokoušel. Svedl sousedovi manželku? Čert mu to nakukal.
 

Šíří se společností fašismus? To je neoliberalismus! Sousedé si navzájem kradou, co není přibito? Konkurence! Bulimicky se přežíráte? Akumulace!

To nejsem já, kdo provádí mé činy - ale zlá, neosobní, cizí mocnost. Fuj, ukažme si na ni.


S výjimkou případů opravdu krajní nouze mívá člověk zpravidla na výběr z řady variant - a je to jednotlivec, nikoliv "kapitalismus", kdo v poslední instanci rozhoduje.

Připisovat špatné sklony a volby nikoliv aktérovi, ale nadosobní abstraktní entitě - ať už ďáblu, nebo kapitalismu - sebou ovšem nese nepopiratelné výhody. Předně pokud si od zlé síly dostatečně okázale a nahlas distancujete, můžete si pěstovat pocit vlastní nevinnosti a dobroty. Ve vás přece nic špatného není. To jen ten ďábelský Systém. Nemáte s ním nic společného.

Za druhé, a možná ještě důležitěji, proti mocné zlé síle nedbající žádných pravidel je zcela legitimní bojovat s použitím jakýchkoliv prostředků. Podpálit auto invalidovi, který bez něj nemůže být, zničit obchod živnostníkovi ve výsledku stejně jako monopolista - nic není v křižáckém tažení proti Systému zakázáno. Systém je třeba vypálit do kořenů. Vyprovokovat bezpečnostní složky k tomu nejhoršímu, čeho jsou schopny, je samozřejmě jedině chvályhodné - demaskovali jste Systém, přinutili ho ukázat "pravou" tvář a lidé konečně ztratí iluze. Když se kácí les, lítají třísky.

Systémové vady kapitalismu samozřejmě existují a není jich zrovna málo - ale bezprávný stav ani fašismus k nim určitě nepatří. A co více, svaté nadšení bojovníků proti Systému by bylo mnohem přesvědčivější, kdyby řekněme za posledních třicet let mohli poukázat aspoň na jediný příklad společnosti, která nikoliv nevděčným úsilím o postupné reformy (se střídavými úspěchy, buďme otevření), ale křižáckým tažením proti Systému dospěla jinam než k hyperinflaci, občanské válce či rovnou k obojímu. Kdyby existovaly reálné návrhy alternativ, nikoliv jen notně přibarvené či rovnou vylhané historky. Kdyby místo nadávání na Thatcherovou bojovníci se Systémem předvedli, že alternativa existuje. Kdyby zkrátka měli co reálného nabídnout. Jenže kromě iluzí nic nemají.

Ovšem že za krizi ve Venezuele mohou yankeeovští imperialisté plnící mnoho let zákeřně bolivariánskou státní pokladnu petrodolary. Korupce? Buržoazní přežitek! Diktatura? Pozůstatek imperialismu!

Ostatně nikdy tam kapitalismus řádně nevymýtili, žádný socialismus to vlastně nebyl.

Stůj bděle na stráži a hbitě se pošklebuj všem, kdo by chtěli aspoň kapitalismus bez xenofobů a fašistů, když staleté přísliby antikapitalistických emancipátorů znova a znova přicházejí vniveč. Hlupáci! Nepochopili. Nevšimli si. Netuší, že to nejde.

Řekls už kapitalismu ne?

Smrt Systému!

0
Vytisknout
7009

Diskuse

Obsah vydání | 7. 8. 2017