Jak postavit noviny v době Internetu, Facebooku, newsfeedů, blogosféry, chytrých mobilů a postpravdy?

3. 8. 2017 / Jiří Hlavenka

O jednom nepravděpodobném úspěchu. Před dvěma lety se skupina novinářů s celkem nepatrným finančním zázemím rozhodla založit na Slovensku nové noviny - deník se vším všudy. Ne týdeník nebo měsíčník, ne online médium, ale papírové noviny. Jak to mohlo dopadnout jinak než rychlým krachem? Dnes je Denník N v profitu (viz obrázek) a trendová křivka mířící setrvale nahoru je docela jasná, jak ukazuje přiložený graf...

Dostat nový deník na polovičním či ještě menším trhu než je ten náš do zisku stálo asi 600 000 EUR, tedy 15 mil. Kč. Pamatuju z dob, kdy se u nás ještě uvažovalo o založení nových tištěných médií názory profesionálů, že "200 miliónů korun jsou úplně minimální investicí, aby se to vůbec rozjelo", s tím, že do dosažení provozního profitu je potřeba spíš 500 mil, nebo možná spíš miliardu, nebo možná spíš dvě. No a na trhu s polovinou čtenářů a ještě menším než polovičním inzertním potenciálem to dokázal někdo za směšných 15 miliónů.

Kdo nezná historii Denníku N: poté, co největší slovenské noviny SME převzala investiční skupina Penta (na Slovensku má podobný vliv jako Babiš, možná ještě v poněkud drastičtějším provedení, viz případ "Gorila", kdy dle odposlechů vrcholní slovenští politici chodili pravidelně do konspiračního bytu pro udílení pokynů od majitelů Penty), dala prakticky přes noc většina redaktorů deníku výpověď a začala chystat vlastní deník, který spustili během několika měsíců.

Proč nové noviny takto "nepravděpodobně" uspěly? Myslím, že je to nemalá inspirace i pro náš trh. Především důrazem na kvalitní žurnalistiku, na kvalitní produkt. V době, kdy všichni malují na zeď "cílové skupiny" a přemýšlejí "jak je oslovit", si jednoduše skupina novinářů řekla, že bude psát nikoli o tom, "co je zajímavé", ale "co je důležité", a psát se to bude "tak dobře jak to je možné", nikoli "najmi nějaké praktikanty za pár stovek". A ono si to našlo dostatek čtenářů. Poučení pro vydavatele a šéfredaktory našich novin, kteří přemýšlejí zcela v opačném gardu, tedy hledají, co by mohlo chytit? Nějaká sexuální aférka? Teplota vody na Makarské? "Exkluzivní rozhovor MF Dnes s Václavem Klausem?" (nevymýšlím si, tohle v těchto novinách fakt dneska je, v otvíráku). Všichni mudrcové mediálního světa říkají, že seriózní noviny jsou mrtvé, že možná tak v USA se nějaké uživí, protože to je velký trh, ale u nás jenom popnoviny: rozhovor s Klausem - za kolik kde koupíte máslo? - dnes očekáváme teploty 38 stupňů!. Nic jiného nemá smysl vydávat, neuživí se to! 
Uživí.

Jak postavit noviny v době Internetu, Facebooku, newsfeedů, blogosféry, chytrých mobilů a postpravdy? To je hodně těžká otázka, jak si na ni zkusili odpovědět na Slovensku? Uspěli, takže můžeme "opisovat":

1) Takřka žádné zpravodajství, které znáte z našich médií, tedy "zdroj ČTK, autor JZ", od stolu převyprávěná Četka s agenturní fotkou. Zpravodajský feed mají lidé odjinud, nepotřebují jeho balastní převyprávění v tištěných novinách. 

2) Když už zpravodajství, tak vlastní: tam, kde byl náš redaktor a viděl to na vlastní oči. Každé očité svědectví je jedinečné a cenné.

3) Reportáže! Reportáž - kvalitní, dlouhá, pečlivá reportáž - zcela zmizela z českých novin. Je totiž moc dlouhá a lidé by ji to nečetli! (Četli). Reportáž, opět, JE CENNÁ, je nenahraditelná, jsou to cizí oči, kteří viděly to, co jste vy nemohli vidět. Reportáž je to, co nenajdete ani na facebooku, ani ve zpravodajském feedu. Je cennější než zpráva, protože jde do hloubky, umožní poznat a pochopit. 
Mimochodem, z nových českých tištěných médií je spektakulární též úspěch Reportéra, který založil, řídí a vlastní Robert Čásenský, bývalý dlouholetý šéfredaktor MF Dnes. Reportér, to jsou reportáže - kvalitní a cenné. (Má ale zcela jiný formát: "exkluzivní" výpravu, která je dobrým nositelem inzerce bank a automobilek, a vychází jako měsíčník).

4) Méně komentářů. (Bez dalšího komentáře).

5) Světové dění, souvislosti a nadčasová témata. I tohle mě přijde jako úplně zásadní: byť jsou to "noviny", kus papíru s životností pár hodin, Denník N se věnuje tématům, které bychom spíše čekali v přemýšlivém měsíčníku - tématům civilizačním, nadčasovým, ale vždy důležitým. 

6) Kultura. Poezie, menšinové žánry, výstavy moderního umění... opět to, co pop-šéfredaktoři z domácích deníků dávno vymetli, protože "to se přece nečte!". V Denníku N - zdu se mně - takto neuvažují: vědí, že kultura je důležitá, že bez kultury, vědy a poznání by lidstvo bylo jen čímsi jako trochu větší mravenčí kupou, a tak se tomu věnují. 

7) Světonázor. Noviny by měly mít světonázor, standpoint. Tvářit se, že protože mají mít noviny "nezávislost" (což jistě mají), tak že současně mají být beznázorové, protože názorové vyhranění je už "závislost", je hloupost, kterou samozřejmě pop-šéfredaktoři vědí, ale komerční zájem jim velí "na nijakou stranu se nepostavit, protože bychom mohli přijít o čtenáře". Je tomu ale naopak: o čtenáře přicházejí rozbředlé noviny bez standpointu, jejichž kormidelníci jenom sliní prst a píší, aby se zalíbilo. Denník N se světonázorem, který je jasný po přečtení jednoho čísla, si čtenáře získává, přestože to není zrovna "ten nejpopulárnější" světonázor.

Proč to mají na Slovensku a ne u nás?

0
Vytisknout
5898

Diskuse

Obsah vydání | 8. 8. 2017