Agročert

8. 8. 2017 / Beno Trávníček


Občas tak trochu zapomínáme, že to, co nám přináší přežití, je orná půda. Už jsme si stihli uvědomit, že zničené ovzduší a špinavá voda či její nedostatek nebo odpady rozptýlené všude kolem nás jsou problémem fatálním. Nějak nám ale stále uniká význam skutečně kvalitní půdy - význam dobré ornice. Ostatně to vyjadřujeme i  svým legislativním analfabetismem, kdy máme v Česku obstojný zákon o vodách, o  ovzduší i  o  odpadech, ale komplexní zákon O  PŮDĚ stále chybí.

Často přemýšlím o  tom, proč to tak je. Po sametové revoluci často moudří zmiňovali, že po  odcizení půdy původním vlastníkům (viz JZD a státní statky = kolchozy) je třeba, jako základ všeho, obnovit vztah k  ní - jako niterní vztah vlastnický. Kdo vlastní a obdělává půdu – nebude si ji přece huntovat! Tento předpoklad ale hrubě nevyšel. Masivní většinu půdy dnes obhospodařují její nevlastníci či vlastníci megalomanští. Tedy ti, kdo z  podstaty problému nemohou mít ke  konkrétnímu kousku půdy žádný významný vztah. Půda tak funguje často jako nikým nekontrolovaná fabrika na  peníze, ovšem bez  nezbytných reinvestic do svojí podstaty. Tedy jako tunel. Jak se potom divit současnému stavu?

 

Kdo je to vlastně zemědělec, respektive vlastník půdy?

V mém vidění světa, je to zejména osoba, která pečuje o krajinu. Je to SPRÁVCE NAŠÍ KRAJINY. Společně s  lesáky a jejich lesy. Jenže v  naší krajině vidíme hlavně systém hloupých monokultur - pšenice, kukuřice, řepka, smrky a znovu dokola... příroda už často zbývá jen v  pangejtu u silnice. Nabízí se tedy teze, že máme většinu správců krajiny hloupých a či nebo hamižných. Správce čehokoliv by měl být ale obecně ten, kdo za  nějakou věc zodpovídá - ostatním lidem, generacím, sousedům.

Když hodnotím naše současné správce krajiny podle reálných zjištění v terénu, chce se mi mnohdy odplivnout. Kde jsou remízky, protierozní pásy a spoustu dalších v krajině potřebných prvků o kterých se posledního 1/4 století spíše jen mluví? Světlým výjimkám se omlouvám za  to, že není prostor je tu uvést. Ano, známe výmluvy – na  evropské dotace – na  komplexní pozemkové úpravy, které jsou složité a trvají dlouho at atp. Kdokoli se může vymlouvat na cokoli. Jiný přesto jde a zachraňuje krajinu od kolapsu. Důležitý je charakter konkrétního člověka, který se rozhoduje nebo o  něčem rozhoduje.

Jako by si většina správců půdy byla jista, že nezodpovídají nikomu a za  nic. Že půda je stejně neomezené vlastnictví jako třeba brusle nebo depilační strojek. Jenže je to úplně jinak!

Degradovaná půda, zbavená většiny organických materiálů nejen ztrácí svoji úživnost, ale je i  méně odolná erozi a  hlavně udrží řádově méně dešťové vody než půda zdravá (sucho/povodně a řádivé počasí způsobené či spoluzpůsobené antropogenní klimatickou změnou).

Naše vláda plánuje poměrně gigantický systém vypořádání se s  fenoménem sucha a povodní, ale nikde se zatím neobjevuje skutečně rasantní postup proti devastátorům orné půdy špatně provozovaným zemědělstvím.

Základní odpovědnou osobou musí být vždy (i  u  půdy)  vlastník  (pokud odpovědnost smlouvou nepřenese na  někoho jiného). Tato odpovědnost musí být vymáhána a vymožena. K tomu je nezbytný nový a kvalitní ZÁKON O  PŮDĚ, který stanoví přesně co, a do kdy musí vlastníci se svoji půdou udělat. Stačí uvést do  tabulky parametry, termíny a stanovit dostatečně stimulační sankce. Kontrolní úřad již existuje - ÚKZÚZ.

Paralela - náš první zákon o  ovzduší v roce 1991 řekl, že do  roku 1998 budou komíny podniků "čisté" nebo, že se budou tyto podniky klidně i  "zamykat". K tomu pak částečně došlo. Obdobný čas je třeba dát na  nápravu stavu orných půd, ale zvolit i  obdobnou tvrdost následků neplnění.

Důsledky a synergie

  • nikdo nebude masivně pěstovat plodiny devastující půdu, protože by musel i  masivně hnojit organikou a  nebo bude konečně masivně hnojit organikou,

  • půda udrží více vody - bude méně povodní, budou mírnější období sucha a k  jímání vody v  krajině tak bude stačit například méně nových přehrad (mimo jiné úspora peněz a ochrana přírody),

  • v krajině se postupně obnoví malý vodní cyklus a  nebudeme tak jen zoufale čekat na  deště přinášené velkým vodním cyklem od Atlantiku,

  • potomci nás neproklejí a budeme pro ně za  menší tupce.

Je třeba si uvědomit, že tento problém v Česku přímo souvisí i  s  nastávajícími parlamentními volbami.

0
Vytisknout
6569

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2017