Z facebooku

Odpoledne v multikulti pekle. Probuďte se!

5. 8. 2017 / Karel Dolejší

(poznámka autora: Automaticky lokalizováno Facebookem. V Neustupově jsem v životě nebyl...)

Nápad odnést týdenní nákup z centra Kutné Hory na hlavní vlakovou stanici na vlastních zádech vypadal na papíře sice dobře, v realitě multikulturního pekla ale patřil k těm blbějším. Sotva jsem kličkuje mezi Italy a romskou populací s pěnou v hubě, s ohněm v srdci dorazil do peleše lotrovské u glajzny na Čáslav, paní v okýnku bez mrknutí oka obsloužila dvě Polky, pak dva Rusy a záhy s Japonci přešla plynule na angličtinu. "Kde to proboha jsem?", pomyslel jsem si zoufale, když v tom nádražní rozhlas upozornil, že "Dz trejn kontiňús tu Hlízov". Tam jsem sice nejel, ale přinejmenším vím, že Hlízov určitě neleží někde v Amstru ani v Bruseli.


Upřímně, paní byla na Rusa zlá. A já taky. Ptal se, zda kolem není nějaká restaurace, ale nádražačka zapřela jak Petr nezdaněné příjmy. Přitom jedna leží ani ne 200 m od nádraží. Chvíli jsem zápasil s myšlenkou, že prozradím, kde jsem se tonikem zachránil před smrtí opečením, ale pak mi došlo, že budu muset vzít nákup, vrátit se s Rusem a jeho partnerkou, která zjevně nikam jít nechce, a na místě pak překládat dvacetileté výčepní, kterou tam zrovna kdosi balí na láhev fernetu. Což bych rozhodně nestíhal. 

Rus zakoupil v automatu plechovku s pivem - jednu - a vypil ji. Pak jsem se asi dvacet vteřin domníval že usnul, ovšem šlo o bláhový omyl. Pán byl zcela bdělý a bručel bez přerušení, naprosto záměrně. Úvahy, co bude následovat, mě po chvíli vedly k představě árie "Я не Вася, я медведь", ale zdá se, že dotyčný už žádnou další veřejnou produkci neplánoval.

Dvě mladé Polky po chvíli bručení znervózněly a opustily čekárnu - což, jak se ukázalo, bylo poněkud předčasné. Japonský důchodce chvíli váhal, ale pak zřejmě dospěl k přesvědčení, že takový způsob pomsty za Port Arthur je opravdu ubohost, a pohrdavě si odfrknul. Zbytek čekajících nereaguje vůbec a Rus se záhy zklidní, zatímco partnerka má stále týž lehce rezignovaný výraz jako v okamžiku, kdy vstoupili do dveří. Missis Šebesťáková hlásí zpoždění osobáku na Hlízov a Japonci se rojí na nástupiště. I když jsou určitě bohatší než Italové, vlakem jezdí hromadně, zatímco makaróni do něj ani nepáchnou. 

Důvod byl záhy nasnadě. Poslední volná místa zůstala ve vagónu pro cyklisty, kde se nenacházelo ani jedno funkční okno a i jedny dveře byly zablokovány. Japonci disciplinovaně usedli na bobek a pustili se do chytrofónů, aniž řekli Okamura. Očekávání příchodu průvodčího s požadavkem na příplatek za saunu se ovšem nepotvrdilo. Nebýt rasové hrdosti, mohli jsme jet do jednoho načerno. 

Když nad tím vším teď večer přemýšlím, rozhodně jsem optimista. Naše krásná země má obrovský potenciál, jen aby ho také spravovaly ty správné kádry. Pokud si dáme pozor a nepustíme sem už žádné cizáky, jako Mongoly, Vietnamce, Kubánce, Poláky a další, které k nám zvrhlý režim kdysi po stovkách dovážel, vidím budoucnost bez problémů. Budeme sice muset pověsit pár sluníčkářů na kandelábry, ale výsledek za to rozhodně stojí. Rasově se uvědomíme a Miloš Frýba nám začne blahobytně kynout na Hradě. 

Za potlesku jedné ruky se teď pokouším rozluštit vlastenecký kóan, který malíř českých mystérií Caspar David Friedrich zákeřně němčoursky zatajil. Snad mi Tomio pomůže. Objevil jsem ho dnes při toniku, když výčepní zrovna předstírala, že neumí otevřít fernet. 

"Aerodynamiku jelena prověří jen Zelená."
 
 PS. Jo, a v Neustupově, kam mě právě Facebook situoval, jsem taky v životě nebyl. Je to kampaň!

0
Vytisknout
10248

Diskuse

Obsah vydání | 8. 8. 2017