Odpověď kuriózního draka: Omezování příliš velkých bohatství a zlepšování života chudých má smysl

Známe nějaký vyspělejší svět než ten západní?

3. 8. 2017 / Pavel Urban

Zdůvodňovat v roce 1976 rezervy v socialistickém zásobování dědictvím kapitalismu by se po téměř třiceti letech logicky vysvětlovalo dost těžko. Vysvětlovat současné české problémy dědictvím socialismu je po stejné době také často fousaté. Minimálně v jedné věci je ale stále relevantní. Díky socialismu nemělo Československo možnost integrovat se do ekonomiky vyspělého světa v době, kdy to bylo poměrně jednoduché. To je chyba, která se může napravovat desítky let (pokud bychom vyráběli lépe a levněji než ti, kteří již pozice na tomto trhu mají) nebo taky nekonečně dlouho (pokud budeme vyrábět stejně dobře a levněji).
Podle pana Janíčka se snažím „neustále předkládat odstrašující obrazy ze socialistické minulosti, které jsou často velmi selektivní a přehnané, různě vytržené z kontextu a zjednodušené.“ Nevím, jestli neustále, poslední dobou jsem se reálnému socialismu moc nevěnoval; ale zůstaňme u článku, o který jde. Krátké repliky, které jsem tentokrát použil, jsou skutečně zjednodušující. Zda jsou velmi selektivní a přehnané či různě vytržené kontextu, těžko říci. Bylo by nutné rozebrat každou zvlášť a ukázat, kde je chyba.

Nepopírám ovšem, že cílem zmíněného článku bylo, mimo jiné, zastrašit čtenáře, kteří by sdíleli historický optimismus pana Slámy

Toto mé zastrašování má být součástí mánie vyrovnávání se s minulostí. V jejímž rámci může za každou negativní událost v dějinách socialismus a komunisté. To není tak docela pravda. Například z rozpoutání první světové války či upálení mistra Jana Husa socialismus a komunisty nikdo neobviňuje. Že by šlo o události pozitivní? 

Pokud zůstaneme u toho, co se událo ve světě reálného socialismu nebo v oblastech pod jeho vlivem, pak se ovšem nějaké souvislosti logicky očekávat dají. Obviňování Hitlera a Německa z rozpoutání druhé světové války je také mánie. Přesto je pravdivé. Protikomunistická mánie je dnes ovšem spíše věcí jednotlivců. Nevím, proč má být politická propaganda po zprávách o počasí horší než po jiných pořadech. Ale pokud z ní má pan Janíčko takové obavy, pak to vypadá, že se posledních deset patnáct let na televizi moc nedíval. 

V historicky bezvýznamných dnech, kdy není důvod si něco připomínat, se obviňování komunistů a socialismu nekoná většinou ani v retro pořadech. A interpretovat zmínku o někdejší absenci mobilů jako útok na socialismus mi připadá poněkud přecitlivělé. A vztahy k současnosti? Zdůvodňovat v roce 1976 rezervy v socialistickém zásobování dědictvím kapitalismu by se po téměř třiceti letech logicky vysvětlovalo dost těžko. Vysvětlovat současné české problémy dědictvím socialismu je po stejné době také často fousaté. Minimálně v jedné věci je ale stále relevantní. Díky socialismu nemělo Československo možnost integrovat se do ekonomiky vyspělého světa v době, kdy to bylo poměrně jednoduché. To je chyba, která se může napravovat desítky let (pokud bychom vyráběli lépe a levněji než ti, kteří již pozice na tomto trhu mají) nebo taky nekonečně dlouho (pokud budeme vyrábět stejně dobře a levněji). 

Možná to ale vidím špatně. Pan Janíčko píše o Západu jako o takzvaném vyspělém světě. Tím naznačuje, že zná nějaký ještě vyspělejší. Pokud ano, pak by měl popsat, kde je. Abychom se neintegrovali s kováříčkem, když máme kováře. 

Iluze o Západu vyplývající z civilizačních mindráků skutečně existovaly i za kapitalistické ČSR. Přispívalo k tomu i to, že v kapitalistické ČSR se někteří lidé nemohli uživit a odcházeli za alespoň nějakou obživou jinam. Zejména do (patrně méně kapitalistických) USA. Také pravda. Toto srovnání má ale dva háčky. Předválečné Československo cesty svých občanů do zahraničí příliš neomezovalo; problémy bývaly spíš se získáním vstupních víz. 

Za socialismu to bylo naopak. Získat právo pobytu na Západě bylo poměrně snadné. Ale dostat se tam obtížné. Zadrátované hranice, výjezdní doložky, paragrafy o opuštění republiky… navzdory tomu z normalizačního Československa zdrhaly tisíce lidí ročně. Pokud by je k tomu vedly „praktické důvody“, pak musel v tehdejším Československu panovat vyložený hladomor. O tom mi není nic známo. Takže to vypadá, že „jakési iluze“ oproti kapitalistické ČSR výrazně posílily. 

Za druhé, předválečné české iluze o Západu se týkaly USA, Francie, Británie, Německa, možná některých dalších západních států. Nikoli Rakouska. K tomu ve dvacátých až čtyřicátých letech nebyl důvod. V letech osmdesátých a devadesátých ale ano. Navzdory tomu, že objektivně vzato Rakousko mělo být, a původně také bylo, v horší situaci. Srovnávat Československo s Německem či naopak třeba Švédsko s Ceaușesckovým Rumunskem je vždy trochu ošidné. Rakousko je pro srovnání s námi mnohem bližší. A toto srovnání potvrzuje výrok někdejších amatérských rozhodčích, kteří socialismu v soutěži s kapitalismem přiřkli stříbrnou medaili. 

Nechme historii historií. Pan Janíčko osobně potvrzuje unikátnost lidí, kteří zcela upřímně věří, že stávající systém je skutečně spravedlivý a zajišťuje všem stejné příležitosti a že je schopen vyřešit společenské problémy. I já mám pocit, že tito lidé jsou velmi vzácní. Ale i kdybychom se oba mýlili, moc by to nevadilo. Kapitalismus je dost odolný, aby podporu takovýchto pitomců vydržel. 

Problém mám spíš s lidmi, kteří se o tuto hloupost opírají při boji proti kapitalismu. Hloupost založenou na domněnce, že nějaký společenský systém (jakýkoli) dokáže vyřešit společenské problémy. „Nedávná ekonomická krize v tzv. vyspělém světe naopak ukázala, že právě neregulované mechanismy maximalizace soukromých zisků mohou přivést společnost do velmi závažných problémů a spoléhat se na to, že spolu s růstem příjmů boháčů porostou i příjmy všech ostatních, je také v situaci, kdy se podíl příjmů z rent a soukromých zisků stále posiluje na úkor příjmů zaměstnanců a pracujících obecně, dost nerealistické.“ 

Plně souhlasím. Jak potom mohu tvrdit to, co tvrdím? Za prvé, neregulované maximalizace soukromých zisků neobhajuji. Ostatně, v moderním světě by to byla utopie. Těm, kteří po ní touží, doporučuji emigraci do Somálska. Tento stát své občany regulacemi neobtěžuje. Za druhé, snahu omezovat příjmy majetkových elit obecně neodsuzuji. 

Klasická (stará) levice by měla sledovat dva základní cíle. Prvním je omezování příliš velkých bohatství. Z důvodů v původním slova smyslu sociálních. Druhým je zlepšování materiálních podmínek života chudých. Levicové „cesty do pekel“ často začínají u přesvědčení, že materiální omezení bohatých automaticky povede k materiálnímu zlepšení u chudých. Když se pak tito Jánošíci dostanou k moci (demokraticky či jinak), jsou následně konfrontováni s vlastními sliby. Které buď nejsou schopni splnit vůbec nebo jen za cenu podpory těch, na jejichž podpoře by závislí být neměli. 

Následně se pak jejich revoluce (s nimi nebo bez nich) stane obětí sil, které ji zavedou tam, kam původně zavedena být vůbec neměla. Příkladem může být řecká Syriza. V opozici nekompromisní bojovník proti nadvládě mezinárodního kapitálu. Když si ji Řekové zvolili do čela státu, aby je té nadvlády zbavila, tak nedokázala ani vyhlásit státní bankrot. 

Jinak ovšem zmíněné dva cíle považuji za legitimní a do jisté míry za správné. (Bez míry se i nejandělštější cíle stávají ďábelskými.) To jsem, pravda, nenapsal. Stejně tak jsem ovšem nenapsal, že jsou cestou do pekel. To si pan Janíčko domyslel sám. A jeho následné argumenty pak polemizují s touto domyšleností. Nikoli se mnou.
0
Vytisknout
3118

Diskuse

Obsah vydání | 4. 8. 2017