Jak se Západ smířil s existencí koncentračních táborů

14. 7. 2017

Západ se v Sýrii snažil neopakovat irácké omyly - definované jako vtažení do nekonečné války na Blízkém východě, píše v recenzi knihy Mustafy Khalify "The Shell" Kyle Orton. Tento přístup vedl k přihlížení se založenýma rukama, zatímco režim Bašára Asada masakroval pokojně protestující a vylidňoval antická města s použitím stíhacích bombardérů a otravných plynů; k exodu, který šíří nestabilitu do Evropy a umožnil strategickým protivníkům jako Írán a Rusko zisky, které jim do té doby západní politika upírala.

Teprve když "islámský stát" zřídil chalífát a stínal hlavy západních rukojmí, bylo rozhodnuto, že je čas něco udělat. Západ který potřeboval partnery nabídl Syřanům šanci pomoci s porážkou teroristů, jejichž nástup režim zajišťoval po více jak dekádu. Výměnou za to umožníme Asadovi a jeho spojencům - Íránu, jako cizinecké legii šíitských džihádistů a Rusku - nebo stranám vnímaným jako spojenci režimu, jako je Kurdská strana demokratické jednoty (PYD), dobýt území osvobozené od IS. To postavilo povstalce ochotné s námi spolupracovat do nemožné pozice, v níž byli vnímáni jako žoldnéři zrazující vlastní revoluci - což otvírá další prostor džihádistům.

Pojetí, podle nějž IS, symptom války započaté Asadem, lze řešit úzkou protiteroristickou strategií izolovanou od širšího konfliktu, bylo vždy pouhou fantazií. Nedávný střet mezi koaliční válkou proti IS a občanskou válkou je pouhým vpádem reality: Vždy šlo jen o jedinou válku. Zatímco koalice vedená USA ničila chalífát, rozdělovala území různým pretendentům v Sýrii a měnila politickou a vojenskou rovnováhu v širší válce - většinou v neprospěch povstání, jemuž IS zabral největší část území.

Nicméně pro mnohé na Západě existuje cosi, co to má ospravedlnit; Asad je "zlý muž", ale IS monstrum! Zavírají lidi do klecí a zotročují Jezídy - jde o středověké barbarství, které určitě musí být pro každého prioritou. Román Mustafy Khalify The Shell z roku 2008 pomáhá pochopit tuto morální iluzi spočívající na protikladu džihádistické organizace, která odhaluje svou brutalitu, a režimem, který ji provozuje potichu, se systémem takřka nepopsatelné krutosti a v měřítku, o němž si IS může nechat jen zdát.

Khalifův hrdina Musa žije v Paříži. Když se vrátí domů, zatknou ho bezpečnostní služby, mučí ho naraženého do pneumatiky baštonádou, dokud se nezhroutí a není uvržen do cely. Musa zůstane ve vězení po dalších 13 let. Ačkoliv je ateista křesťanského původu, je vydáván za podezřelého z členství v Muslimském bratrstvu. Nikdy není z ničeho obviněn a teprve v posledních měsících svého věznění zjistí, jaké triviální obvinění ho uvrhlo do věznice. Musa stráví většinu času v proslavené pouštní věznici Tadmor ve venkovské části východní Sýrie.

Narativ je evidentně částečnou biografií. Khalifa byl v letech 1982-1994 bez obvinění vězněn Asadovým režimem kvůli podezření z členství v zakázané straně. Většinu času strávil v Tadmoru.

Když byl v květnu 2015 Tadmor obsazen a zničen IS, mezi osvobozenými se našli lidé zmizelí během libanonské občanské války před 35 lety. Háfiz Asad, Bašárův otec, intervenoval v Libanonu v roce 1976. Součástí důsledků bylo pomalu propukající povstání v Sýrii. Asadův režim stejně jako dnes pracoval na zničení jakékoliv přijatelné opozice, fyzicky a polarizováním situace, což ponechávalo pouze binární výběr mezi režimem a islamistickými teroristy. Povstalci zmasakrovali kadety Háfizovy alávitské sekty a režim reagoval vlastním masakrem v Tadmoru. Zřejmě více než 1 000 islamistických vězňů bylo během několika hodin podřezáno. Povstání bude vyhnáno z Hamy v únoru 1982 s nerozlišující zuřivostí, která zničí třetinu Starého města.

Na vrcholu tohoto konfliktu bylo popravováno více než 100 lidí týdně a Tadmor se stal klíčovým místem tohoto vraždění. Jeden z architektů, který podepsal řadu zatykačů, byl Mustafa Tlass, tehdejší ministr obrany, který 27. června zemřel ve Francii.

Vězni přivážení do Tadmoru procházeli "uvítací ceremonií", kdy byli biti a mučeni. Významný počet jich zemřel dříve, než se vůbec dostali do cel. Když stráže vstoupily do přeplněných cel, vězni se snažili dívat do zdi, protože jim bylo zakázáno dívat se na vězeňský personál. Jídlo bylo položeno před celou a vzít si je znamenalo vystavit se bičování; pokud se o to někdo snažil, mohlo jít o poslední věc, kterou zažil. Úřady snížily potravinové dávky tak, že zavedly hladovění. V noci jsou vězni naskládáni v prostorech pro spaní a každý kdo sedí je "zaznamenán"; ráno bude zmlácen.

Název Khalifovy knihy odkazuje na "ulitu", do níž se Musa stáhl. Ateista v prostředí ovládaném vězni z islamistických organizací je dvojnásob izolován a dokonce mu někteří vyhrožují zabitím. Asadovy věznice jsou proslulými výrobnami džihádistů; rozpolcena mezi chováním úřadů a potřebami vězeňského života, většina vězňů podlehla extrémistické propagandě. Ti nejtvrdší z fanatiků, které Asad v roce 2011 propustil na svobodu, měli rozdělit a zdiskreditovat rodící se povstání - zatímco vyprázdněné cely se plnily aktivisty a studenty, kteří vyšli do ulic k pokojným protestům proti zkorumpovanému a tyranskému režimu.

V určitý okamžik vás při čtení Khalifovy kniha napadne otázka: Vzhledem k tomu, jak malou cenu má život v těchto věznicích, proč se Asad vůbec obtěžuje někoho zavírat? V současnosti je v Asadově Souostroví GULAG vězněno nejméně 65 000 lidí, 90 % z nich civilisté, a skutečný počet vězňů může dosahovat až 200 000. Pravda je, že věznice slouží ke sběru zpravodajských informací, slouží jako demonstrace síly a pravidel systému, jako varování; prodlužují utrpení údajných nepřátel režimu. Vězně lze také využívat k vydírání rodin a přátel.

Asadovy metody válčení, tj. kolektivní vraždněí a masové vyhánění v povstaleckých oblastech, jsou primárními příčinami smrti a destrukce v Sýrii. A je možné, abyste díky OSN, zprávám Amnesty International a práci novinářů jako Ben Taub získali určitou představu o tom, co se děje v Asadových věznicích. Věznice Sednája Tadmor plně zastínila. Po vzniku krematoria v Sednáji je přechod od koncentračního tábora k vyhlazovacímu dovršen.

Připomínka toho, co Asad spáchal, zajišťuje, že i když se zdá být na čas vítězem, jakákoliv stabilita je iluzí. Snaha o odplatu bude pokračovat ti kdo jsou připraveni na režim udeřit, jako džihádisté, najdou své publikum. Neexistuje omluva pro zločiny takového charakteru, takového rozsahu. A ti kdo se o to pokoušejí zasluhují obzvláštního opovržení.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3037

Diskuse

Obsah vydání | 18. 7. 2017