Francouzské volby: Společnost už neštěpí levo-pravé dělení, ale postoj ke globalizaci

24. 4. 2017 / Karel Dolejší

Krátce po oznámení předběžných výsledků prvního kola francouzských prezidentských voleb se snesla kritika na ultralevicového kandidáta Jean-Luc Mélenchona. Kandidáti obou hlavních stran, socialistů i republikánů, hned pro druhé kolo veřejně podpořili Emmanuela Macrona, proti němuž se po celou kampaň vyhraňovali. Mélenchon ale ani teď proti ultrapravicové kandidátce Le Pen nevystoupil a nevyzval své voliče, aby hlasovali proti ní ZDE.

Případ Mélenchon potvrzuje nový trend, podle nějž tradiční dělící linie mezi levicí a pravicí ustupuje do pozadí a na významu naopak získává rozdíl mezi poraženými a vítězi globalizace, jak znova upozornil třeba Christophe Guilluy ZDE. A situace upomíná dokonce ještě na jeden mnohem starší jev: Podobně jako ve Výmarském Německu není ani dnes francouzská krajní levice žádnou alternativou ke krajní pravici, se kterou se chce přetahovat o antisystémové voliče a s níž sdílí zájem prosazovat destruktivní politická řešení.
   

Ultrapravicová kandidátka Marine Le Pen nakonec získá něco přes 20 % hlasů a s nejvyšší pravděpodobností skončí druhá za Macronem; ale předvolební průzkum agentury Ifop již ukázal, že mezi nezaměstnanými dělníky ji chtěl volit dvojnásobný podíl voličů ZDE (pdf). Tito tradičně levicoví voliči - podle volebních vzorců, které platily přinejmenším do 80. let - se ovšem nedefinují prostřednictvím pro ně špatně srozumitelného třídního vědomí, jaké jim nabízí krajně levicový prezidentský kandidát. Toho chtělo volit jen 17 % z nich, ještě méně než v případě "mainstreamového" Macrona (19 %). Etnická identita je pro antisystémové voliče i v této specifické kategorii nakonec silnější motivací než třídní vědomí. Tak tomu ostatně v krizových okamžicích bývalo téměř vždy. I v dobách, kdy třídní vědomí ještě něco praktického znamenalo, nebylo jen archaickou analytickou kategorií pro potřeby akademických radikálů jako Mélenchonova poradkyně Chantal Mouffe.

Emmanuel Macron má v druhém kole slušnou šanci stát se příštím francouzským prezidentem. Jeho program je dostatečně otevřenou záležitostí na to, aby našel společnou řeč s příští německou vládou - což se o zbylé protikandidátce ani o vyřazeném Mélenchonovi říci nedá. Příští spolkovou vládu nakonec nemusí sestavovat levostředová SPD. Tato strana poté, co nový předseda Martin Schulz realizoval posun doleva a oznámil záměr sestavit koalici s postkomunistickou Die Linke a Zelenými, začala v průzkumech ztrácet - a aktuálně zaostává za konkurenční CDU již o 5 procentních bodů ZDE. Zemské volby v Sársku indikovaly, že projekt rudo-rudo-zelené koalice více voličů odradil než přitáhl. A důsledně prozápadní Zelení by tak jako tak měli problém spolupracovat v koalici s proruskou Die Linke a s Kreml prostřednictvím gazpromových obchodů vždy "chápající" SPD.

Macron chce položit větší důraz na evropskou obranu nezávislejší na nespolehlivých USA. V tom se nemusí dostat s Němci do sporu, pokud příští vládu opět sestaví vyvážená koalice CDU/SPD. Současná německá ministryně obrany Ursula von der Leyen naplánovala relativně velkorysý program obnovy Bundeswehru do roku 2032 a Berlín rád používá evropskou obranu přinejmenším jako strašáka, který by měl izolacionistické Američany v Evropě nadále udržet.

Zůstane-li francouzsko-německý tandem zachován, Evropská unie může přežít. A to je dobrá zpráva i pro nazuřené příznivce ultralevice, ačkoliv ji odmítají vyslechnout a přijmout. Sociální otázku již do budoucna nejde řešit primárně na úrovni národního státu. Nejnižší možná rovina, kde lze reálně usilovat o vyvážení mocenské nerovnováhy mezi prací a kapitálem, leží na regionální, nikoliv na národní úrovni.

Pro občany České republiky bude stokrát důležitější, jak se příští francouzský prezident postaví k EU, než jak chce řešit vnitropolitické záležitosti a jakou ekonomickou politiku se nakonec rozhodne prosazovat.

Nicméně v logice věci je, že pro poražené globalizací bude muset nakonec udělat více a věnovat jim větší pozornost, než jakou lze (ne)objevit v jeho aktuálním volebním programu.

1
Vytisknout
5986

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2017