Intelektuálové neumějí mluvit s obyčejnými lidmi

10. 2. 2017

čas čtení 8 minut

Velmi se mi líbil Váš článek Jak Karel Čapek varoval před Donaldem Trumpem, píše Markéta Kalivodová. Zajímalo by mě, jak si Vy vysvětlujete (pokud tedy) onu nečinnost nebo neschopnost intelektuálů/elit mluvit s občany a vysvětlovat jim fakta. Já Vám, s dovolením, z (velké) úspory času přepošlu email, který jsem na to samé téma poslala jednomu diskutérovi (totožnost je pozměněna, nejmenuje se Jakub:).

Právě jsem dočetla článek pana Čulíka "Jak Karel Čapek varoval před Donaldem Trumpem". Pan Čulík v něm cituje: "Chtějí válku, protože jsou pro ni vychováváni. Nikdo je nevychovává pro mír" a v tomto já vidím alfu a omegu současného problému (vysvětlím níže). Pan Čulík dále píše: "To je klíčový výrok této Čapkovy hry. Demokracie nemůže fungovat, pokud bude zlikvidován racionální veřejný dialog na základě věcných a ověřených faktů. Pokud veřejnou sféru převezmou manipulátoři, demagogové a prodavači fake news." Ale kdo má onen racionální veřejný dialog vést (ve smyslu řídit)? Pan Čulík píše: Čapek Galénovou smrtí argumentuje, že intelektuálové, lidé schopní kritického myšlení mají odpovědnost. Musejí s občany mluvit a vysvětlovat jim fakta. Pokud to nedělají, nebo nejsou toho schopni a převládne lživý Donald Trump, svět končí sebevraždou."

Proč myslíte, že to intelektuálové nedělají? Protože se jim nechce? Já si troufám tvrdit, že je to opravdu proto, že toho nejsou schopni. Je opravdu obrovsky náročné mluvit s "obyčejnými" lidmi (dále raději budu nazývat masa), kteří (cituji p. Čulíka) "se mohou stát obětí nekorektní populistické propagandy a manipulace", a to proto, že způsob jejich uvažování je těmto intelektuálům tak vzdálený, že jej často ani nedokážou pochopit (vcítit se), nebo jak píšete Vy: pozorně analyzovat argumenty protistrany a snažit se jim porozumět (klíčové je to snažit se jim porozumět), natož adresovat tak, aby jejich slova padla na úrodnou půdu.

(Nechtějte vědět, jak dlouho trvalo mně pochopit, že ti dva pánové, se kterými jsem diskutovala, vycházejí z naprosto jiné "myšlenkové základny". A když jsem to konečně pochopila, bylo už pozdě. Jeden z pánů z diskuze raději z pocitu ohrožení odstoupil, u toho druhého už nemělo smysl začínat od začátku a jít postupně).

Pokud se v ČR teď najdou lidé, kteří jsou schopni ovlivňovat masu pozitivním/žádoucím směrem, je to proto, že pro to mají mimořádné nadání/v tomto případě se nebojím ani slova dar.

A to si, myslím, že je tak trochu i Váš problém. Pokud se, Jakube, snažíte propagovat přímou demokracii v ČR, uvědomujete si, že ve stavu, v jakém česká společnost je, bychom se "učili za pochodu", a v důsledku toho učením se z příliš velkých chyb? Velmi dobrým příkladem je zvolení současného českého prezidenta.:-((( Británie (a doufám, že také EU!) se momentálně učí z chyby brexit a USA ze zvolení D. Trumpa prezidentem.

Ve Vašem posledním emailu jste napsal: "Školství. Všecko je možné vždycky zlepšovat a k českému školství obecně lze mít řadu připomínek."

Jakube, jestli nepřekopeme čs. školství je naše jediná šance, jak se posunout kupředu učením se z vlastních chyb, ztracená. To se může stát. Cena by byla příliš vysoká (jak píše p. Čulík: Doktor Galén, vlastník jediné záruky přežití, je usmrcen, i když já osobně veřím, že se snad nezničíme.

Všiml jste si, že všechny společnosti, které od kterých bychom se měli hodně co učit (Finsko, Dánsko, Holandsko, Švýcarsko,...) mají velmi vyspělé školství postavené na úplně jiných základech? Bohužel, spousta (i velmi inteligentních) lidí si tady toho neuvědomuje.

Trochu se zdráhám citovat ještě jednou pasáž z článku p. Čulíka a to: "Chtějí válku, protože jsou pro ni vychováváni. Nikdo je nevychovává pro mír." a zdráhám se proto, že ta věta vyznívá, jako by stačilo dětem doma a ve škole "vtloukat do hlavy", že válka je špatná. Ale není to tak.

Pokud chceme změnit naši společnost k lepšímu, ta nejméně bolestná a nejdůležitější změna je ve způsobu, jakým (vychováváme a) vzděláváme děti. Tam především bychom měli zaměřit svoji pozornost a úsilí. A mezitím samozřejmě hlídat i tu "lůzu", která je momentálně u moci a také se snažit vést onen "veřejný dialog na základě věcných a ověřených faktů" - ale to je proces podstatně složitější, namáhavější s menším dopadem právě proto, že se jedná o dospělé, kteří už jsou dost zformováni a v mnoha případech pokřiveni (teď myslím masu, ne tu "politickou lůzu", tu už se bohužel s vysokou pravděpodobností změnit nepodaří).

Četl jste knihu Respektovat a být respektován? Naprosto nadčasová kniha. A pak je také vynikající brožura Mýty ve vzdělávání od Jany Nováčkové.. Jana Nováčková napsala mimo jiné článek s názvem naprosto věrně reflektující skutečnost: Klasická škola tvoří nesvobodné lidi závislé na autoritách (klasickou školou je zde míněn způsob vzdělávání, který masivně přetrvává v naší zemi). Tento článek je ale už je pro vážnější zájemnce usilující o změnu ve stávajícím školství, tím mám na mysli, že je potřeba být s touto problematikou více obeznámen.:)

A vlastně tím se opět dostáváme k P. Robejškovi. Pokud se dobře pamatuju, elity (intelekuály) ostře kritizuje v DVTV s (podle mě pořádně blbým/bulvárně laděným) titulkem Robejšek: "Musíme razantně zdanit bohaté, věčný růst skončil." Nevím, jestli se také zamýšlel, proč tento stav nastal. Proč elity nemluví s masou, proč jí nedokáží porozumět?

Ta propast se totiž zásadním způsobem prohlubuje už ve školních lavicích. Jak chcete porozumět "obyčejnému" občanovi, nebo mu umět vysvětlit fakta, když s ním nemáte přímou zkušenost (elity jsou vzdělávány odděleně), když vyrůstáte v bublině?

S tímto například excelentně pracuje Finsko (určitě i jiné země, ale s těmi nemám vlastní zkušenost). Naopak mám zkušenost s britským základním školstvím a můžu říct, že mají také hodně co zlepšovat, v této zemi je navíc elitářství silně zakořeněno. To samé se dá asi říct i o USA.

Navíc i ta masa má ještě (různě) velké "nevyužité rezervy" uvnitř každého jednotlivce, které by bylo možno nastartovat/nasměrovat tak, aby byla (nejen) lépe schopna čelit emocionální a lživé populistické manipulaci. K tomu ale potřebuje vyspělý způsob vzdělávání, který se v ČR zatím bohužel vyskytuje pouze velmi sporadicky.

Opět nevím, jestli si dobře pamatuju (nezlobte se, ale nemám čas ani chuť poslouchat znovu) že řešení, které P. Robejšek navrhuje je: pryč s elitami/politiky, dejme hlas lidu. Pro čerstvé příklady, jak to dopadne, když dáte hlas nevyspělému lidu není třeba chodit daleko: Zeman prezidentem, Brexit, Trump prezidentem - to opravdu chceme? A výsledný efekt?

Stále krvácející rána, kterou nezastaví ani pomalé a bolestné učení se z chyb, pokud jeho součástí nebude totální změna čs. vzdělávacího systému. (Je to to samé, co se vyčítá západní medicíně: léčí pouze symptomy, nezabývá se příčinami. Neplatí to samozřejmě vždy, nejsem toho názoru, že celá západní medicína je špatná). Náš zastaralý vzdělávací systém se velkou mírou podílí na produkci pokřivených frustrovaných osobností (samozřejmě ne všech). Mohla bych se o tom rezepsat více, ale zabralo by mi to dost času a navíc nevím, jestli byste to ocenil.:)

Tímto můj email "Jakubovi" končí. Moc děkuji za přečtení a případnou reakci.

0
Vytisknout
9201

Diskuse

Obsah vydání | 14. 2. 2017