Balkanizaci EU můžeme ještě zastavit

13. 2. 2017


Zakládající země EU dlouho představovaly svou unii evropských států jako příběh politického, ekonomického a historického úspěchu. Ale odvrácená strana tohoto slučování je příliš často ignorována - a to stále více ohrožuje budoucnost evropského projektu, napsal Dragoslav Dedovic.


Německo smlouvou předalo nejen svou ekonomickou moc, ale také svůj poválečný instinkt ohledně neovládání EU. Stejně jako Západní Německo během studené války byla nově založená unie ekonomickým gigantem, ale v zahraničněpolitické aréně trpaslíkem.

Tento trpaslík v posledním čtvrtstoletí vyrostl jen nepatrně. Byly administrovány občasné terapie, včetně zahraničněpolitického a bezpečnostního růstového hormonu, ale vše selhalo. Takže dnes například neexistuje důsledná politická linie na Balkáně - a západní Balkán je opět stále nestabilnější.

Evropské unii také chybí schopnost dosáhnout konsensu o vnitřních záležitostech. Německá přísnost v úsporném zacházení s jižními státy EU na jedné straně a na druhé velkorysost vůči uprchlíkům může odpovídat současnému německému finančnímu a humanitárnímu stavu mysli. Pro vnitřní soudržnost EU nicméně obojí představuje jed. Zejména když všechna tato rozhodnutí byla vynucena pod tlakem událostí, ačkoliv každé stálo na konci dlouhého negativního vývoje, období, v němž dosud existovaly alternativy, ale nepřešlo se k činům.

Když bylo Řecko vpuštěno do eurozóny, všichni členové měnového klubu přivírali oči. Totéž udělala celá EU, když blok přijal Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko.

Dublinská smlouva, která tvrdí, že uprchlíci musejí zůstat v zemi, kde poprvé vstoupili na půdu EU, primárně chrání Německo a bohaté země na severu a vyvíjí velký tlak na země ve Středomoří. Zaťaté ignorování vznikající přistěhovalecké krize na jihu změnilo Středomoří v masový hrob a syrskou tragédii v drama uprchlíků odehrávající se po celé Evropě.

Vojenská logika EU, která nebyla vždy v zájmu EU, vyústila v sérii intervencí. Důsledkem byla nejen nepředstavitelná destrukce a kolaps celých států na okraji Evropské unie, ale také eroze solidarity v samotné EU. Na mnoha místech se solidarita se slabšími členskými státy nebo s uprchlíky zřejmě stala zcela cizím pojmem. Důsledkem toho je brexit v Londýně, Kacziński ve Varšavě, Orbán v Budapešti a Putin, Erdogan a Trump před branami - nic z toho situaci Evropské unie nijak nezjednodušuje.

Současná situace Evropské unie stále více připomíná Jugoslávii před rozkladem. Katastrofa, která dopadla na Titovu zemi, může být shrnuta následovně: Ekonomická krize plus setrvalé redukování společností na pouhé úpadkové komunity. Všechny politické a ekonomické problémy byly rychle reinterpretovány v etnické konflikty.

Ve své době to v očích mezinárodních pozorovatelů vypadalo jako určitý typ atavismu - politováníhodná úchylka od hlavní linie dějinného pokroku. Naneštěstí o 25 let později jsme nuceni si uvědomit, že rozklad Jugoslávie byl zjevně začátkem, ne koncem vývoje.

Zdá se že elity spektakulárně podcenily obavy lidí. Dnes se i v západoevropských hlavních městech nacionalismus stal opět sociálně přijatelným. Téměř k tomu došlo ve Vídni. Haag a Paříž mohou být brzy další na řadě. Stojí za povšimnutí, že západní země, které zvítězily nad národním socialismem, zřejmě postrádají protilátky , které by je chránily proti nativistickým ideologiím v moderním přestrojení - nevyvinuly jich tolik jako Německo, země, kde zlo začalo a bylo poraženo před více než sedmdesáti lety.

Formule pro záchranu je nicméně velmi jednoduchá. Představovat navenek jednotné společenství sdílených hodnot a směrem dovnitř prokazovat solidaritu. Je lepší investovat předem než později intervenovat - a mnohem levnější. Ale je třeba to udělat v příznivých dobách. Skoro nezáleží na tom, zda lídři vyhrabou selhavší ústavu EU z roku 2005 nebo přehodnotí model jádrové Evropy. Mnohem zásadnější je, aby byl dosažen konsensus ohledně kompetence jednat v zahraničněpolitických záležitostech, ve věci solidarity mezi členskými státy a spolehlivého spravování rozpočtu. Jinak Evropská unie v současné formě zanikne. Stopky už běží.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2831

Diskuse

Obsah vydání | 15. 2. 2017