Nepochopitelná motivace některých veřejných autorit přidat se k davu

Prostituce elit s demagogií po česku

20. 9. 2015 / Bohumil Kartous

čas čtení 6 minut

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Petr Robejšek, českými médii hojně citovaný politolog, je emigrant. V době komunistické totality odešel do Německa, kde byl přijat jako politický azylant. V určitém životním období byl ve stejném postavení, jako desetitisíce lidí, kteří prchají před válkou a terorem ze Sýrie, Eritreji, Afghánistánu, Iráku. Robejšek však nikdy nebyl v ohrožení života, neutíkal před válkou nebo jinou hrozbou přímého ohrožení života. Do značné míry byl ekonomickým uprchlíkem, byť politické důvody jeho emigrace nelze popřít. Je těžko pochopitelné, že člověk s touto zkušeností je ochoten podporovat davovou demagogii. Jde o přesvědčení, popírající vlastní životní zkušenost, nebo prachobyčejnou zbabělost?

Robejšek, podle hesla na Wikipedii údajně "významný" český politolog, ekonom, komentátor a publicista je příkladem veřejného intelektuála, jehož renomé a respekt přiživuje v podstatě permanentní přítomnost ve veřejnoprávních médiích. Možná si neuvědomuje, že tato pozice je z etického hlediska zavazující: mít možnost ovlivňovat názory druhých v zásadních otázkách předpokládá určité morální maximy. Například že takový člověk nebude zastávat demagogické postoje, natož aby byly v rozporu se základními principy demokracie a s ní pevně spojeného konceptu lidských práv.

Robejšek, stejně jako řada jiných jedná v naprostém rozporu s takovým předpokladem. Dopouští se zcela záměrných difamací, jako když třeba vykládá demokracii jako "vox populi, vox dei" a brilantně "demaskuje" zastánce lidských práv jako moralisty, kteří nemají žádný mandát promlouvat do veřejného diskursu:

"Závisí to i na reakci evropských zemí. Ta je podmíněna zejména tím, nakolik tlačí občané své politiky, aby se chovali, jak vyžaduje většina národa. Na druhé straně stojí „mravnostní policie“ - lidé, kteří bdí nad tím, jestli se naše společnost chová morálně, nebo nemorálně, přestože k tomu nemají mandát, a nikdo je o to nežádal. Oni to však považují za své poslání."

Tímto způsobem reaguje Robejšek, český emigrant žijící v Německu, na otázku, jak by měly evropské země reagovat na uprchlickou vlnu. Je ohromující, s jakou lehkostí dezinterpretuje renomovaný politolog současný stav veřejného diskursu a odnímá právo těch, kteří se zasazují o dodržování základních principů demokratického právního státu. Kdyby žil Robejšek v Německu 30. let, odsuzoval by podobným způsobem k bezvýznamnosti i tehdejší ochránce lidských práv? Těžko pochopit, jakým přičiněním došlo k tomu, že Robejšek - veřejný intelektuál - místo morální maximy reprezentuje morální selhání.

Vtipné je, že toho člověka vcelku často citují i Parlamentní listy, které ho přímo v titulku privilegují jako "docenta".  Jako veřejný intelektuál bych se styděl za podobnou prezentaci vlastní osoby, podanou čistě propagandistickým způsobem. Jsou snad takoví lidé schopni prostituovat se pouze na základě předpokládané čtenosti? Je jejich úroveň stejná jako u popkulturních celebrit, které ztrácejí jakékoliv zábrany ve snaze dobýt co nejvyšší popularity? 

Jiným příkladem může být "sociolog" Petr Hampl, člen strany Svobodných, jenž se neštítí vystupovat s xenofobní propagandou na mítincích mediálně poblouzněné lůzy. Na Britských listech už jsme poukazovali na pozoruhodnou etickou ohebnost dalších veřejných intelektuálů, jako psychiatr Cyril Höschl  případně geolog Václav Cílek, který je hojně citovaný krajně fašistickou organizací Islám v ČR nechceme. Jak se může někdo, kdo má jen minimální úctu k lidským právům i k vlastní reputaci dopustit zjevné kolaborace s tak tupým šovinismem?

Dalším pozoruhodným faktem je, že řada těchto lidí se řadí k tomu, čemu se říká Pražská kavárna, což je de facto jen alternativní pojmenování "pravdoláskařů", lidí seskupených okolo ikonické legendy, Václava Havla. Kdyby Václav Havel žil, dokáže si někdo představit, že by projevoval takto krajní xenofobní postoje? Měli by pak tito lidé, jeho otevření uctívači, "odvahu" podléhat davové demagogii? Chybí zde zastřešující morální autorita, která by těmto lidem nedovolila se prostituovat? Je to dílem toho, že současný prezident Zeman takovou autoritu nepředstavuje a naopak davovou psychózu osobně podporuje?

I mimo tyto kruhy, v nižších patrech dimenze "veřejné intelektuality", lépe řečeno v široké kategorii opinion makers, kteří nemusejí v sobě mít ani špetku intelektuálního, je situace varovná. Příkladem budiž novinář Brezina, známý zejména svým někdejším právním sporem s Milošem Zemanem, jenž se mu musel omluvit pro pomluvu. Nyní jsou tito dva někdejší zapřísáhlí oponenti na jedné výletní lodi poháněné ochotou veslovat podle toho, jak zpívá dav. Zatímco lidé, kteří požívají určitého intelektuálního renomé se snaží vyjadřovat svůj davový konsensus rádoby korektním způsobem, Brezina se neštítí dehumanizovat uprchlíky způsobem, za který by se nestyděla žádná totalitní propaganda.

"Vrcholné drzosti jsem v očích nekritických zastánců imigrantů dopustil tím, že jsem na svém facebookovém profilu sdílel fotky z budapešťského nádraží Keleti a vlaků a autobusů, kterými uprchlíci cestovali z Maďarska do Německa. Jsou na nich doslova záplavy odpadků a poházených věcí, které imigranti dostali od lidskoprávních organizací a aktivistů. Těch dárků na přivítanou si prostě vůbec nevážili. Zničili je a pohodili na zem. Bordel je slabé slovo – jako kdyby se snad nádražím Keleti a vlaky a autobusy prohnalo stádo zdivočelých goril."

Brezina zatajuje čtenářům, že Maďarsko ponechalo uprchlíky na nádraží zcela bez pomoci a bez zajištění elementárních potřeb, takže onen "bordel", který připisuje "gorilímu" chování utečenců je dílem maďarské vlády. Insinuace o bordelu na nádraží Keleti a dokladu o tom, že jde "stádo goril" jsou v podstatě totožné s nacistickou propagandou, která dehumanizuje Židy a další stigmatizované.  

Davové šílenství může vzniknout vcelku jednoduše a veřejné autority by měly sloužit k tomu, aby dokázaly takové tendence mírnit. V současné době se ale zdá, že minimálně část veřejných autorit sympatizuje s davem a místo jeho usměrňování legitimizuje jeho postoje. To je ovšem krajně nebezpečná situace...

0
Vytisknout
11913

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2015