ANALÝZA:

Migrace lidí bude základní charakteristikou tohoto století. Jak si s tím poradit?

20. 9. 2015

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Svět jako celek nemá strategii jak reagovat na měnící se charakteristiky běženců. Nynější krize totiž není krizí počtu uprchlíků, ale krizí politiky.

Poprvé v historii čelí Evropská unie masovému přílivu uprchlíků z jiného regionu, píše profesor Alexander Betts, ředitel Refugee Studies Centre na Oxfordské univerzitě. Každým rokem, když OSN oznamovalo rekordní počty uprchlíků, Evropa předpokládala, že to je problém pro jiné části světa. Avšak vyhánění lidí z domovů postihuje nyní hlavně Blízký východ a Afriku a tito lidé konečně dosáhli Evropy v podstatných počtech.

Můžeme vědět, zda je nynější krize dočasná, anebo představuje nový, dlouhodobý trend?

Závisí to podstatnou měqrou na nás a na politické strategii, jakou přijmeme - v našich státech, regionálně i globálně.

Počty žadatelů o azyl se během času mění a Evropa už několikrát zažila velký příliv uprchlíků. V roce 1992 přijala Evropská unie 672 000 uprchlíků a během bosenského konfliktu zůstávaly počty uprchlíků vysoké. V roce 2001 počet uprchlíků přicházejících do Evropy v důsledku kosovské krize dosáhl 424 000 - mnoho uprchlíků také přicházelo ze Somálska a z Afghánistánu. Letos zřejmě budou počty uprchlíků vyšší, ale nikoliv dramaticky, pokud si uvědomíme, že v roce 1992 existovalo jen 15 členských zemí EU a nyní je jich 28.

Počet uprchlíků na světě je široce vzato funkcí počtu válek a počtu diktatur, které v dané chvíli porušují lidská práva. Dnes zuří po světě celá řada konfliktů. Většina z nich je ve dvou regionech, na Blízkém východě a v Africe.

Humanitární krize zuří v Sýrii, v Iráku, v Jižním Súdánu, ve Středoafrické republice, v Somálsku, v Nigérii a na Ukrajině. Kdyby se nám podařilo tyto konflikty vyřešit, počet uprchlíků by výrazně poklesl.

Avšak existují důvody, proč si myslet, že uprchlíci se stanou charakteristickým rysem 21. století. Potvrzují to dva globální trendy: Nestabilita zemí a mobilita.

Velký počet nestabilních zemí vzniká z budování států, které selhalo. Svět ale nemá pro nestabilitu států žádné řešení. Rada bezpečnosti OSN v této věci není efektivní. Proto mnoho lidí bylo donuceno opouštět své země ve snaze získat znovu základní práva.

Zadruhé, lidská mobilita je větší než kdy předtím.

Mnozí si myslí, že když se Syřané nespokojují s odchodem jen do vedlejší země a jdou dál, musejí to být "ekonomičtí migranti". Je však zcela normální, že uprchlík utíká před pronásledováním a hledá útočiště někde jinde ve světě.

Je nezbytné, aby si lidi v Evropě uvědomili, že většina příchozích pochází ze zemí produkujících uprchlíky a že mají podle mezinárodního práva určité konkrétní výsady. Mimo jiné mají lidé právo žádat o azyl a právo na to, aby byla jejich žádost férově hodnocena.

Problémem je, že mnoho lidí nyní spadá do nejasného prostoru mezi ostře vymezenou definicí uprchlíka na jedná straně a ekonomického migranta na straně druhé. Dnešní důvody pro vznik běženců jsou velmi komplikované a plně neodpovídají definicí konvence z roku 1951.

Důvodem vzniku uprchlíků jsou totiž dnes klimatické změny, nedostatek potravin a všeobecné násilí. Slabé státy nedokáží své obyvatelstvo před těmito skutečnostmi uchránit. Lidé, kteří neodpovídají mezinárodní definici uprchlíka, niméně prchají před velmi vážnou socioekonomickou deprivací a mělo by se jim říkat "migranti usilující o holé přežití".

Migrace lidí usilujících o holé přežití je v dnešní době velký problém. I když tito lidé neodpovídají definici uprchlíka, je z etických důvodů nesmírně kruté je deportovat zpět do států, kde došlo v socioekonomickému a politickému kolapsu.

Svět jako celek nemá strategii jak reagovat na měnící se charakteristiky běženců. Nynější krize totiž není krizí počtu uprchlíků, ale krizí politiky.

Uprchlický režim trpí pěti základními nedostatky, které je nutno místně, regionálně i globálně odstranit:

1. Přístup

Jak mají lidé žádat o azyl? V Evropě je azyl založen na zásadním rozporu: očekává se, že lidi spontánně přicestují do Evropy, avšak ostraha hranic znamená, že to mohou udělat jedině "ilegálně". Je paradoxem, že to podporuje pašerácký průmysl a způsobuje ztráty na životech ve Středozemním moři. Současné návrhy Evropy tuto krizi nijak neřeší. Jedním řešením by byl systém humanitárních víz, který by umožnil žadatelům o azyl cestovat legálně do zemí, kde by žádali o azyl.

2. Sdílení odpovědnosti

Současný uprchlický režim uvaluje na státy povinnost poskytnout azyl uprchlíkům na jejich území. Avšak nedefinuje povinnost států starat se o uprchlíky na území jiných států. To znamená, že odpovědnost států je založena na jen na tom, zda jsou uprchlíci na jejich území. To se stává problémem v krizích, jako je syrská krize. Obyčejně se to řeší tím, že OSN svolá globální konferenci, kde se rozdělí odpovědnost mezi státy. Toto je nyní nutno uskutečnit pro Sýrii a Středozemní moře.

3. Migrace za účelem záchrany holého života

Lidé nyní velmi často nejsou ani uprchlíci, ani ekonomičtí migranti. Řešením by bylo vytvořit dodatečnou kategorii, která by zajistila efektivní dočasnou ochranu pro tyto lidi.

4. Trhy

Převládající přístup k uprchlíkům je soustředěn na rozhodování v jednotlivých státech. Uprchlíci se považují za problém ostrahy hranic, nikoliv za humanitární otázku. Často se automaticky předpokládá, že uprchlíci budou jen zátěží. Empirický výzkum to nepotvrzuje. Při aplikaci správné politické strategie uprchlíci často přinášejí pozitivní hospodářský prospěch. Nestačí uprchlíkům poskytovat jen potraviny, šatstvo a ubytování v uzavřených uprchlických táborech. Je nutno vytvořit fond umožňující uprchlíkům, aby se starali sami o sebe tak, aby to bylo ku prospěchu jim i přijímací zemi. Uprchlíci musejí mít možnost se integrovat do pracovního trhu v daných zemích.

5. Lidé, kteří nepotřebují mezinárodní ochranu

Hlavním důvodem krize legitimity azylového systému po světě je to, že státy nemají praktický způsob jak reagovat na lidi bez práva žádat o azyl na základě lidskoprávních a humanitárních důvodů. V době, kdy mnoho států potřebuje zaměstnance, by kolektivní akce vlád, jejímž účelem by bylo vyhledávání lidí s vhodnou kvalifikací, mohla umožnit alternativní a demokraticky legitimní řešení.

V dlouhodobé perspektivě na tom budou státy daleko lépe, pokud budou vzájemně spolupracovat, než jestliže se rozhodnou jednat samostatně. Avšak je nyní nezbytně nutné vypracovat globální strategii pro celosvětový uprchlický program, která by reagovala na měnící se světovou situaci.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3126

Diskuse

Obsah vydání | 22. 9. 2015