Americký evangelikalismus a náboženství v praxi
26. 7. 2015 / Boris Cvek
V Česku si mnoho lidí plete náboženství, založená na posvátných knihách, jako je Bible nebo Korán, s nějakým doslovným dodržováním nějakého ideologického manuálu. Je tam napsáno to a to a ti lidi to musejí dělat, pokud chtějí být skutečnými věřícími. Dějiny náboženství ale ukazují opak: věřící čtou posvátné knihy podle toho, v jaké historické situaci žijí.
Díky tomu existuje i v jednom čase mnoho odlišných čtení v různých zemích, daných tradicí té které společnosti. Některé protestantské církve dnes např. oddávají homosexuály v kostele, zatímco jiné považují homosexualitu za léčitelnou nemoc a ještě jiné za strašný hřích. Někdy ale dochází i v rámci jedné tradice k velikým změnám v poměrně krátké době. Příkladem může být vývoj evangelikálního křesťanství v USA. Velmi hezké pojednání o tomto příběhu podává Theo Hobson v recenzi knih American Apocalypse Matthewa A. Suttona a Republican Theology Benjamina T. Lynerda v The Times Literary Supplement z 3. července.
Evangelikální (neplést s tradičním protestantismem, který bývá označován jako evangelický) hnutí v USA vyšlo z adaptace koloniálního kalvinismu na americké poměry. V polovině 18. století do sebe vstřebalo citově orientovanou zbožnost a později republikánskou politiku Americké revoluce. Uprostřed 19. století šlo o pokrokářskou víru, která stála na straně zrušení otroctví, demokratického idealismu a sdílela dobové přesvědčení, že pokrok lidstva je přípravou na druhý příchod Krista.
Během první světové války se však v USA začalo mezi evangelikály šířit přesvědčení, že před druhým příchodem Krista dojde ke katastrofě (Armagedon) a nikoli k pokroku. Postupný návrat Židů do Jeruzaléma, zrození ateistické říše (SSSR) a plány prezidenta Wilsona na mezinárodní systém vlády byly vnímány jako potvrzení těchto očekávání (na základě čtení velmi těžko srozumitelné novozákonní knihy Zjevení sv. Jana neboli Apokalypsa). To vedlo ke zrodu toho, co dnes známe jako americká křesťanská pravice, která jako své úhlavní nepřátele vnímá vědu, intelektuály, tisk, vzdělání a socialismus.
Tak např. Rooseveltova politika Nového údělu byla v této optice viděna jako znamení příchodu Antikrista nebo snaha o zrušení segregace jako humanistický postoj, který ospravedlňoval ohavnost přebujelé vlády (přebujelá státní moc = Antikrist). Samozřejmě šlo také o silně antifeministické hnutí. Např. kolem roku 1910 bylo mezi evangelikály možno se setkat s názorem, že účes „bob“ (česky asi „mikádo“) je nástroj Satanův. Do 40. let měla tato bizarní forma křesťanství marginální vliv, ten se výrazně zvětšil až v rámci studené války, kdy evangelikálové podporovali nacionalismus a vedli boj proti většinové kultuře ve jménu křesťanských hodnot (recenzent výmluvně poznamenává, že odpor k politice sociálního státu nebo desegregace ve jménu odmítnutí přebujelé vlády jim nebránilo prosazovat přes vládu svou konzervativní křesťanskou agendu).
S podporou evangelikálů se dostali k moci prezidenti Nixon a Reagan, jejich vliv pak začal až do 11. září 2001 upadat. Ovlivnili rétoriku Bushe mladšího, nicméně v dnešní době se podle recenzenta očekávání Armagedonu vytrácí z kázání evangelikálních pastorů a jejich hlavní zpráva pro věřící je v tom, že jim Bůh velmi mnoho přeje veliký úspěch. Zcela jiný obraz amerického evangelikalismu podal nedávno prezident Obama z perspektivy černošské African Methodist Episcopal Church.
Náboženství i v rámci téže země a téže teologické tradice může skutečně nabýt velmi protikladných forem co do názoru na společenské a politické otázky. Bez toho nelze nikdy pochopit, co to náboženství je a jak funguje.
Diskuse