Velký americký comeback aneb proč není bombardována také Saúdská Arábie?

22. 9. 2014 / Daniel Veselý

Strategie amerického prezidenta Baracka Obamy proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii vyvolala řadu kontroverzí. Přestože se prezident Obama zaklíná tím, že vylučuje možnost nasazení pozemních vojsk v Iráku, někteří z jeho podřízených mluví jinou řečí ZDE. Navíc tato strategie je dalším důkazem o uplatňování dvojího metru v režii Washingtonu a jeho nové "koalice ochotných", kdy trest padá na hlavy pouze podle ideologického mustru.

Barack Obama se ocitl v nezáviděníhodné a svízelné situaci poté, co na jeho příkaz v Iráku americké letectvo bombardovalo už téměř dvě stovky cílů a pozic džihádistů z Islámského státu (IS), neboť tak činí protiprávně. Prezident Obama jako v případě bombardování Kaddáfího vojsk v Libyi před třemi lety ZDE postrádá autorizaci Kongresu.

Zarážející je skutečnost, že tak činí státník, který absolvoval studia na Právnické fakultě Harvardské univerzity s vyznamenáním, a také fakt, že mezinárodní společenství a veřejnost proti tomu hlasitě neprotestují. Pozornost se kriticky upíná na Putinovu anabázi na východě Ukrajiny a Obama přece není Bush junior, aby ve velkém porušoval mezinárodní právo i právní systém Spojených států.

Stoupenci nové americké intervence poukazují na její morální aspekty, kdy bylo nutné zabránit údajné genocidě (jako v případě Libye) a pomoci desetitisícům od civilizace odříznutých a hladovějících jezídů. Žádná velmoc v dějinách nikde neintervenovala ze studánkově čirého altruismu, ale jednala tak, aby prosadila své "vyšší" zájmy, jež se jen výjimečně kryjí se zájmy "těch dole". Nakonec byla většina hladem strádajících jezídů, jichž bylo desetkrát méně, než se předpokládalo, eskortována do bezpečí. A to nikoliv díky americkému bombardování, ale díky obětavosti syrských Kurdů ZDE.

Na domácí půdě řada amerických osobností Obamovo volání do zbraně v zemi, odkud byl bez mainstreamových fanfár ve skutečnosti odejit, otevřeně kritizuje na stránkách New York Times ZDE . Tyto veřejně činné osobnosti včetně Noama Chomského či Edwarda S. Hermana vyjadřují znepokojení nad tím, že Obama Irák bombarduje nelegálně, a konstatují, že samotné bombardování Iráku a Sýrie nikterak neposlouží zájmům USA, ale naopak ze Států vytvoří atraktivní cíl militantů z IS. Nejlepším způsobem, jak porazit IS je podle těchto osobností odříznutí džihádistů od přísunu peněz tak, že budou transparentně ostrakizováni obchodníci, kteří od nich kupují ropu na černém trhu. Američtí diplomaté by podle autorů prohlášení měli rovněž vytvořit politickou koalici, jejímž cílem by bylo zabránit přeshraničnímu přílivu zbraní. Další navrhují, aby na tento nekontrolovaný proud zbraní bylo vyhlášeno přísné embargo.

Obamovu "koalice ochotných" proti militantům z IS tvoří 30 západních a muslimských zemí. Tato podivínská sestava však zahrnuje zcela politicky nesourodé státy, a v některých případech státy se zcela protichůdnými ambicemi a zájmy. Například Turecku se nelíbí, že Spojené státy zásobují zbraněmi a finančními prostředky irácké Kurdy v poli, jelikož na svém území vede dekády trvající vojenskou ofenzivu proti tureckým Kurdům. Ankara se proto obává politického vzestupu Kurdů na vlastním území a hned za hranicí Turecka s Irákem, kde leží kurdská autonomie. Šíitské milice v Iráku v čele s Muktadou al-Sadrem, jež mají nedocenitelnou zkušenost v bitvách proti západním okupantům, důrazně Spojené státy varují před návratem do jámy lvové v Iráku ZDE. Mezitím šéf americké diplomacie Kerry vyloučil vojenskou spolupráci s Íránem, přestože mnoho hlasů tvrdí, že je pro boj proti IS nezbytně nutné zapojit tohoto významného, převážně šíitského hráče ZDE. Je třeba konstatovat, že ani íránská strana nejeví o spolupráci s USA zájem, protože do koalice nebyl pozván Asadův režim. Sunnitská Saúdská Arábie nelibě nese americkou pomoc šíitské irácké vládě, která se na svém území snaží zastavit postup sunnitských radikálů z IS, protože Rijád na konflikt v regionu nahlíží ze sektářského hlediska -- jako na epickou bitvu mezi sunnity a šíity.

Největší vývozce militantního islámu do světa Saúdská Arábie je přes nevýznamná škobrtnutí zároveň spolehlivým a druhým největším muslimským klientem Washingtonu -- už od magického roku 1933. Tato středověká tyranie v průběhu 21 měsíců od zajetí amerického novináře Jamese Foleyho v listopadu 2012 do jeho značně medializované popravy militanty z IS v srpnu 2014, v tichosti popravila 113 osob ZDE. Saúdští katani mnohdy vykonávají veřejné popravy třeba za cizoložství, rouhání, pašování drog, pobuřování nebo čarodějnictví. Prezident Obama Rijád letos navštívil, aby zdůraznil důležitost bilaterálních vztahů mezi Saúdy a Američany, aniž by své protějšky za tyto zločiny plísnil. Navíc Spojené státy "omlazují" vojenský arzenál monarchie v rámci dohody uzavřené před čtyřmi lety, a to zbraněmi za rekordních 60 miliard dolarů, včetně 84 stíhacích letounů F-15, 70 bojových helikoptér Apache nebo 72 vrtulníků Black Hawk ZDE.

I když nevíme, kolik osob veřejně i za "zavřenými dveřmi" sťali radikálové z IS, pravděpodobně jde o mnohem větší počet usmrcených ZDE.

V civilizaci blížící se ideálu by nebylo divu, kdyby byla Saúdská Arábie spolu s pozicemi IS bombardována za dlouhodobý vývoz maligní věrouky do celého světa, popravy pořádané pomalu jak na běžícím pásu kvůli naprosto směšným obviněním a vůbec kvůli masovému útisku obyčejných Saúdů. K tomu však v reálném světě, v němž stojí středověký stát se sídlem v Rijádu na "správné straně" historie, nikdy nedojde.

Ale zpátky k Obamově strategii pro IS. Vedle Íránu existují ještě dva opomenutí, důležití hráči - syrská vláda a Rusko. Přestože syrská vláda nabídla Bílému domu spolupráci v potlačení džihádistů na syrském území, její nabídka nebyla akceptována. Prezident Obama bude muset domácí a světové veřejnosti vysvětlit, proč proti apokalyptickému nepříteli v Sýrii nespojí síly s Asadovou vládou v Damašku. Ta má přece s džihádisty cennou vojenskou zkušenost, navíc bojuje proti stejnému protivníkovi a přes spáchané zločiny představuje daleko lepší variantu než fanatičtí islamisté ZDE . Místo toho Washington v rámci své strategie proti džihádistům v Sýrii hodlá poskytnout trénink a vojenské vybavení "umírněným" syrským rebelům, kteří zároveň čelí Asadovým vojskům. Domnělá umírněnost těchto "rebelů" je ale jen iluzorní, neboť svým zajatcům rovněž stínali hlavy a dopouštěli se mnoha dalších zločinů ZDE.

Rusko Spojené státy v minulosti varovalo ohledně narůstajícího vlivu radikálů z IS ZDE. Má totiž důvody k obavám ohledně růstu islamistických elementů na svém území a v blízkém zahraničí. Moskva by kupříkladu mohla zprostředkovat jednání mezi Damaškem a Washingtonem, co se společného postupu proti stejnému nepříteli týče.

A co z výše uvedeného vyplývá? Prezident Obama bombarduje džihádisty z Islámského státu v Iráku a hodlá vzdušnou kampaň vést i v Sýrii, nicméně bez schválení amerického Kongresu, takže si počíná protiprávně. Podle řady kritiků lze řešit politický problém s IS nevojenskými způsoby, třeba sankcemi či zmražením toku peněž pro IS. Američany vedená koalice 30 států mající za úkol potlačit Islámský kvazistát je výrazně nestejnorodá, panují v ní značné animozity, a je proto neschopná něco smysluplného vykonat. Toto "seskupení ochotných" navíc nezahrnuje tři důležité hráče -- Írán, syrskou vládu a Rusko, pojímá však tuze represivní středověkou tyranii v Saúdské Arábii, která stojí za vzestupem radikálního islámu ve světě. Trestanými se tedy stali fanatičtí vyděděnci, kteří okupují obrovská naleziště ropy v regionu, který je pro Spojené státy už od konce 2. světové války klíčovým zlatým dolem.

0
Vytisknout
5521

Diskuse

Obsah vydání | 25. 9. 2014