Modla TTIP, aneb Když se českému novináři sevřou atlantické půlky

24. 9. 2014 / Karel Dolejší

Ondřej Houska v Hospodářských novinách v článku s emotivním názvem "Zachraňte obchodní smlouvu s USA" (plus vojína Ryana, Willyho a Titanic, samozřejmě) ZDE běduje nad českou kritikou chystané smlouvy o volném obchodu mezi USA a Evropskou unií. "Už léta nebyl k dispozici tak silný nástroj na prohloubení transatlantické vazby," píše Houska, kromě jiného.

"Prohlubování transatlantické vazby" je, zdá se, mantra nejméně stejně úporně opakovaná, jako v jiných kruzích "boj proti kapitalismu". Že by EU prostě smlouvu TTIP měla přijmout jedině v případě, pokud pro ni bude skutečně výhodná, a v opačném případě ji odmítnout, o tom se vůbec neuvažuje. TTIP se pro věřící atlantisty právě stává podobným zlatým teletem, jako svého času radar v Brdech.

Jenže ani radar, ani TTIP, ba dokonce ani úporné vzývání Azraela žádným zásadním způsobem nezmění dynamiku americké zahraniční politiky. Ta momentálně řeší výzvy, které pro probíhající "obrat k Asii" reprezentuje angažmá ve válce proti "Islámskému státu". Krize na Ukrajině má kapacitu zastavit alespoň na čas stahování amerických jednotek z Evropy. Ruské harašení jadernými zbraněmi vede k tomu, že v Evropě zůstane 200 amerických antediluviálních jaderných bomb B-61 ZDE. Na každou z těchto zastaralých zbraní ovšem připadá deset mnohem modernějších ruských protějšků. A to je realisticky vzato asi tak vše, co lze od Američanů v Evropě vůbec očekávat.

I lidové anekdoty mají někdy slušnější výpovědní hodnotu, než vystrašené texty osob, které se raději budou mýlit s ideologickým idolem, než mít pravdu s protistranou. A vtip, který konstatuje, že 500 milionů Evropanů žebrá u 310 milionů Američanů, ať je ochrání před 150 miliony Rusů, je vcelku přesný. Evropa, kdyby skutečně chtěla a pracovala na tom, nepotřebuje velkou americkou pomoc pro zajištění bezpečnosti a nezávislosti. Vše co chybí je politická vůle. Pokud by byla vůle, prostředky se v bohatých evropských společnostech nakonec najdou. Místo toho se však straší Rusy a volá se po nekritickém přijetí "spásné" TTIP, jež prý přitáhne Američany k obraně Evropy. Figu borovú.

Jestliže by TTIP neposílila integritu EU - například proto, že hrozí definitivně pohřbít evropský sociální model a tím základ pro sociální soudržnost, jak někteří varují (možná mylně, to lze ale těžko říci, pokud neprobíhá věcná debata nad návrhem, jen strašení a protistrašení) - pak by ještě více ohrozila kolektivní vůli obyvatel Evropu bránit. A v tom případě platí: Děkujeme, taková smlouva nám není k užitku. Že údajně "posiluje transatlantickou vazbu" může někoho možná subjektivně uspokojovat, ale odcizení milionů Evropanů od politického systému, v němž žijí, je mnohem, mnohem horší problém.

Je TTIP pro průměrného obyvatele EU skutečně ekonomicky výhodná, nebo ne? Umožňuje alespoň udržet stávající úroveň společenské (ne)rovnosti? Pokud ne, jsou Američané ochotni návrh modifikovat tak, aby bylo zmíněných parametrů dosaženo? V takovém případě jednejme dál, upravujme, přepisujme. Je smlouva nevýhodná a Američané ji nejsou ochotni podstatně pozměnit? Dobrá tedy, děkujeme, nechceme.

Avšak "argument" posílení transatlantické vazby je v daném kontextu asi stejně relevantní, jako z druhé strany alarmování údajným zákazem farmářských trhů.

Domáhejme se maximální transparentnosti ve věci TTIP, debatujme o tom, co přináší v ekonomické rovině, rozhodněme se podle jednoduché ekonomické racionality a evropských poválečných hodnot; nepřijímejme však různá omezení pod nátlakem rychlokvašených "argumentů" bezpečnostního charakteru. Žádná smlouva, ani TTIP, nezastaví přesun zájmu Spojených států z někdejšího bojiště studené války do budoucího ekonomického centra globální ekonomiky v Asii.

Plán na radar v Brdech v rámci odmítnutí systému smluv zajišťujícího poválečnou vojenskou rovnováhu mezi dvěma bloky byl od počátku špatný nápad a v principu nemohl za žádných okolností vést k ničemu rozumnému. Dohoda o volném obchodu takto principiálně špatná být nemusí, vše však záleží na její konkrétní podobě. Žádná smlouva je tedy pořád ještě mnohem lepší, než špatná smlouva.

Třebaže všelijací Houskové recitují pýthické výhrůžky a opakují mantry s cílem přivést publikum do stavu, kdy bude připraveno poslušně akceptovat americkou logiku "Take it or leave it" v posvátné hrůze před údajně osudovými následky.

0
Vytisknout
6797

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2014