Využít ve prospěch občanů všech možností, které Ústava ČR dává

3. 10. 2013 / Josef Mrázek

Nespokojenost s tím, jak byl stát až dosud řízen, přivolala pozornost také k Ústavě ČR, kde je několik článků, které by se daly upravit, aby občanům lépe sloužily. K tomu by se mělo přikročit s rozvahou, jistě se objeví snaha zneužít pohybu Ústavy k porušení toho, co občany chrání. Do voleb se ovšem Ústava určitě nezmění a proto se podívejme, zda se alespoň její platné znění řádně používá ku prospěchu občanů.

Některé strany se daly slyšet, že by chtěly omezit pravomoci prezidenta. Není pro to žádný obhajitelný důvod. Byl zvolen přímou volbou a o legitimitě jeho kroků není pochyb zvláště proto, že jsou vesměs v souladu s Ústavou. Jestliže k některým jeho činům v minulosti mohly být politické výhrady, v prezidentské funkci je kritizován pouze proto, že ji vykonává dobře. To vadí těm stranám, které usilují, aby jejich moc nebyla nijak omezována, dokonce ani těmi občany, kteří jim dali svůj hlas. Na místě je spíše požadavek, aby prezident, s cílem dát Republiku do pořádku, využil všech možností, které mu Ústava dává.

Občané, nazvaní v Článku 2 Ústavy ČR souborně lid, jsou podle Ústavy zdrojem veškeré státní moci a vykonávají ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

Ústava ČR výslovně vylučuje personální propojení orgánů moci zákonodárné a soudní a uvádí, že prezident nemůže být zároveň členem parlamentu. Z obecného pravidla, že kontrolovaný nesmí být členem orgánu, který ho kontroluje, vyplývá, že také předseda vlády a členové vlády by neměli být poslanci, protože vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Tohoto střetu zájmů se dosud většinou nedbalo a nejen toho. Předseda vlády i ministři jsou vybíráni podle politických zásluh a obchodů bez ohledu na schopnost a odhodlání řídit vládu nebo ministerstvo prospěšně pro občany. Tato zvyklost se o Ústavu neopírá a opírat nemůže.

Ústava ČR dává prezidentovi možnost, aby vybral pro funkci předsedy vlády člověka schopného sestavit dobrou a pro většinu Sněmovny přijatelnou vládu. Nezavazuje ho, aby vybíral z řad politiků. Naopak je povinností prezidenta, aby se uvaroval při jmenování členů vlády možného střetu zájmů. Strany mohou pomocí svých poslanců ve Sněmovně kontrolovat činnost vlády a zúčastňovat se projevování důvěry nebo nedůvěry vládě, ale podle článku 20 Listiny základních práv a svobod politické strany a politická hnutí jsou odděleny od státu. Z obou těchto důvodů nemohou požadovat, aby jejich poslanci byli zároveň členy Vlády.

Neschopnost politických předsedů vlády a jejich ministrů zvládat praktické úkoly nás již stála stovky miliard korun, možná biliony. Je načase s tím skoncovat. Je na prezidentovi, aby neváhal použít Ústavu ČR a uznávané zásady k tomu, abychom se dočkali kompetentního vedení státní správy. Dodejme prezidentovi odvahu k činu, který může stavu státu prospět více, než jakýkoliv výsledek voleb, a Ústava ČR ho umožňuje.

0
Vytisknout
3743

Diskuse

Obsah vydání | 4. 10. 2013