JAK SI POČÍNALA VLÁDA ODS A TOP 09 V OBLASTI ZAHRANIČNÍ POLITIKY

Tradičně hájená demokracie

2. 10. 2013 / Marek Řezanka

Zahraniční politika státu by měla plnit více než jen reprezentativní roli. Měla by mít nějaký dlouhodobý cíl, aby bylo zřejmé, na čem si zakládá a kam směřuje. Argument, že jsme malou zemí, kterou stejně nebude nikdy slyšet, neobstojí. Záleží právě na formulaci těch cílů a diplomatické obratnosti při jejich naplňování. Žijeme přitom v době, která nabízí poměrně hodně témat, jimiž je možno se zabývat.

Analýzy Marka Řezanky k volbám:

Marek Řezanka, Sociální zabezpečení: Odpovědnost nezodpovědných

Marek Řezanka, O obraně: Čemu se nebráníme

Marek Řezanka, O životním prostředí: Z čeho (ne)lze těžit

Marek Řezanka, O zdravotnictví: Když systém onemocní

Marek Řezanka, Hra o školství

Marek Řezanka, Kultura na odpis

Marek Řezanka, Když doprava kulhá na obě nohy

Marek Řezanka, Blýskání na nečasy: O českém průmyslu

Marek Řezanka, Zemědělství: Nesoběstační

Marek Řezanka, Dvě tváře spravedlnosti

Marek Řezanka, Na cestě k domobraně: Šetřit, ale s rozumem...

1) Ovlivňování budoucího směřování EU (Je možné zabránit rozpadu Unie? Na jakém základě je možná její další existence?)

2) Posílení váhy a respektu OSN (Není trvale udržitelné, aby OSN byla v případě závažných rozhodnutí obcházena a aby mezinárodní právo zůstávalo toliko na papíře)

3) Důsledné dodržování lidských práv (Nemá-li být koncepce dodržování lidských práv jenom mlácením prázdné slámy, musí být všem měřeno stejně. Pokud budou velmoci vždy těmi "rovnějšími", bude místo koncepce lidských práv platit "právo silnějšího", což je ovšem krok zpět)

4) Snaha o stabilizaci afrického kontinentu (Je možné vytvořit projekt Africké unie, který by znamenal pro region prosperitu a rozvoj a zabraňoval by válečným konfliktům?)

5) Snaha o zastavení dlouhodobých konfliktů na Blízkém a Středním Východě

Z hlediska samotné České republiky je potom důležitá její prezentace, a to nejenom na světových výstavách typu Expo. Je třeba ve světě připomínat roli meziválečného Československa, tedy model demokratického státu s důrazem na sociální aspekt. Zaniknout by nemělo ani poselství Pražského jara. Jsme zemí se značným historickým i kulturním bohatstvím -- a bylo by škoda, kdyby se na to ve světě zapomínalo (nebo ještě hůře, kdyby o tom nebylo známo).

Jakou koncepci zahraniční politiky nabídla éra K. Schwarzenberga?

Byla to éra ve znamení "úsporných opatření" a "ochrany lidských práv". Jenomže ochrana lidských práv probíhala značně selektivně (nelze nepřipomenout Schwarzenbergovu bdělost, s níž si pospíšil při uznání samostatnosti Kosova).

Pokud se něčím období Schwazenbergova působení na ministerstvu zahraničních věcí podepsalo na směřování České republiky, jedná se o úsporu v podobě zavírání (a následného prodeje) strategických ambasád ve světě i doma.

Sídla bývalých ambasád se prodávají např. ve Venezuele, v Keni, v Brazílii či v Jemenu. Zřejmě v těchto zemích neusilujeme o hospodářskou spolupráci -- a náš průmysl si vede natolik dobře, že další odbytiště nepotřebuje.

Problémy nastaly při prodeji diplomatické čtvrti v Pražské Tróji. Podle protikorupční organizace Transparency International výběrové řízení působilo tak, že bylo připravené na míru pro jediného kupce. A jeho jméno ministerstvo odmítalo veřejnosti sdělit.

Diplomatickou čtvrť v pražské Troji koupila za 395 milionů korun firma Magic Carpet. Magic Carpet stoprocentně vlastní společnost GES Real, která patří nizozemské společnosti GES Holding. Tu ovládal spolumajitel Primy, podnikatel Ivan Zach.

Ve vládě, která si dala do loga "zodpovědnost" a "boj proti korupci", se ministerstvo zahraničních věcí vskutku vyznamenávalo (ale na druhou stranu drželo krok s ministerstvy práce a sociálních věcí, zdravotnictví či dopravy).

Vyšumět do ztracena by neměla kauza Jakuba Klouzala, který na ministerstvu upozornil na údajnou kauzu korupce, s pochopením ministra Schwarzenberga se ale nesetkal. Soud v dubnu 2013 nepravomocně rozhodl, že postup, kdy Klouzal dostal na ministerstvu výpověď, nebyl v pořádku -- a jeho propuštění je neplatné.

Příliš profesionálně si ministr zahraničních věcí nepočínal v případě jednání o tendru na dostavbě temelínské elektrárny.

Karel Schwarzenberg totiž informoval Paříž jen pár hodin před oficiálním vyřazením Arevy (jedna z firem ucházejících se o zakázku). Chtěl tím prý potvrdit přátelské vztahy, jenže ministr Fabius informaci předal dál Arevě.

"Podívejte se, já vím, co dělám a konec", reagoval "bojovník za zachování demokracie v Čechách" na dotaz, zda se nedopustil pochybení.

Přitom prosazování demokracie by nemělo být pouze prázdným mletím slámy. Nežijeme pouze na domácím písečku, okolní dění se nás dotýká -- a neměli bychom k němu být hluší a slepí. Nemělo by nám být jedno, kam se ubírá Evropská unie. Vyvěrají a bublají v ní různé názorové proudy. Na síle nabírá v současnosti proud Evropu rozdělující, proud, který osekává sociální stát na minimum, proud, který nálepkuje některé země jako ty "neschopné" a "nezodpovědné", na které je potřeba ukázat prstem, proud, který místo ideového boje přináší politiku jedné strany, respektive dvou nejsilnějších stran sloučených do jedné velké koalice s tím, že "padouch nebo hrdina, hlavní je jedna rodina" (parafrázujeme-li Limonádového Joea). Sledujeme nárůst rasismu a xenofobie, pozorujeme, jak ti, kdo toužili po druhé světové válce táhnout za jeden provaz (pokud možno stejným směrem), se o tento provaz přetahují. A někteří tahají za kratší konec. Jsme svědky fašizace Evropy -- a toto nebezpečí by nás nemělo nechávat klidnými.

Není jedna evropská politika. Velice záleží na tom, který proud v Evropě zvítězí. Zda ten, který je orientován na škrty v sociální oblasti, na deprivaci středních vrstev a na prohlubování rozdílů mezi evropskými státy, ten, který tleská Kalouskům, nebo ten, jenž hájí vizi silného sociálního státu šetrného k životnímu prostředí a jenž zabraňuje sociálním konfliktům, kde tak často jako zástupný problém vystupují náboženské či etnické konflikty.

Koncepce "tradičně hájené demokracie" v podání K. Schwarzenberga si s výše zmíněnými směry v politice EU hlavu nedělala. Pro pana Schwarzenberga exituje v Evropě jediný možný myšlenkový proud, a to ten, který škrtá společnost a jde na ruku nadnárodním společnostem. Ostatní jsou pro něho "magoři".

Tento termín český ministr zahraničí před časem použil, když se vyjadřoval k řeckým volbám: "Teď se uvidí, jak dopadnou volby v Řecku, když vyhraje nějaká odpovědná vláda, tak se nic nestane. Ale horší bude, když tam začnou vládnout nějací magoři." Mezi magory tak do jednoho pytle strčil jak fašistický Zlatý úsvit, tak antifašistickou SYRIZu. Jedná se v podání českého exministra zahraničních věcí o poněkud ploché a jednostranné vidění světa, které se vůbec nezabývá příčinami, proč Zlaté úsvity vůbec na politické scéně vycházejí -- a z jakého soumraku těží. A které nepřipouští alternativu (např. v podobě strany SYRIZA) k "těm odpovědným", tedy těm, kteří jsou ochotni šetřit na základních pilířích společnosti, jako jsou školství, zdravotnictví či sociální systém.

Rád bych byl na zahraniční politiku země, ve které žiji, hrdý. Ministr Schwarzenberg mi bohužel tento pocit nedopřál.

0
Vytisknout
3450

Diskuse

Obsah vydání | 8. 10. 2013