Kdo koryto, kdo bič

7. 10. 2013 / Milan Daniel

Boris Cvek se ptá, co donutí politiky, aby hájili veřejný zájem, aby dělali práci, za kterou jsou placeni, co probourá lenost, zištnost, kamarádíčkovství a návyky z minulosti. Souhlasím s tím, že to zcela určitě nebude stav, kdy se budou moci na své předvolební sliby vykašlat a konat tak, jak je zmíněný autor (většinou právem) podezírá.

Nástroj ke změně však občan má, byť se k němu dostává obtížně. Jestliže jej nepoužije, může po volbách pochopitelně nadávat na politiky kudy bude chodit, především by se však měl fackovat sám.

Již v březnu t. r. spustilo několik významných neziskových organizací projekt Rekonstrukce státu, jehož páteř tvoří snaha o to, aby se co nejvíce politiků závazně ztotožnilo s prosazením devíti protikorupčních zákonů: politiky bez tajných sponzorů, majetkových přiznání politiků, zveřejňováním smluv na internetu, zrušení anonymních akcií, koncem trafik ve státních firmách, odpolitizováním státní správy, nezávislým vyšetřováním korupce, zákonů bez přílepků a rozšířením pravomocí NKÚ.

Politici mají možnost se k projektu přihlásit do čtvrtka 10. října. Po tomto datu budou vydány "kroužkovací noviny", které poskytnou voličům inventurní seznam těch, kteří to ve volebních stranách se sliby myslí vážně. K projektu, jehož parametry jsou ovšem nastaveny tak striktně, že nepřipouštějí korektury (viz např. stanovisko KSČM) se zatím přihlásily pouze dvě stovky kandidátů, což je zlomek celkového počtu. To je samozřejmě málo.

Nedostatkem projektu je fakt, že každý volič má sice teoretickou možnost oslovit své potenciální kandidáty a požádat je o to, aby se k projektu připojili, na stránkách Rekonstrukce státu však chybí potřebné kontakty. Ty by měli zprostředkovat "ambasadoři", čti krajští spolupracovníci projektu, i na ty však kontaktní údaje chybí.

Aktivnímu voliči, který projekt vítá a chce jeho prostřednictvím spoluprosadit ve volbách veřejný zájem tak většinou nezbývá, než se poněkud neadresně obracet na krajské volební štáby těch stran, v něž má předběžnou důvěru. Čiňme tak, lepší šanci už mít nebudeme! Po 10. říjnu už můžeme na kandidáty apelovat jen na jejich gulášových mítincích (jejich pozici při kroužkování to ale po masivní kampani "kroužkovacích novin" nezlepší).

Co však chybí zejména, je bič, který by nově zvolené poslance skutečně nutil k tomu, aby za své "blabla" tvrdě zaplatili -- možnost je v případě neplnění slibů odvolat. Odvolatelnost politiků prostřednictvím místních referend je ve volebních programech velmi řídkou programovou zásadou. Pro voliče, který věří tomu co je psáno, jsou však ve stejných programech i jiné zásady, na jejichž základě se rozhoduje a v této kombinaci má většinou těžkou pozici. Aktuálně nejsilnější politická strana a pravděpodobný vítěz voleb se spokojuje s prosazením obecného referenda, které však odpovědnost jednotlivých politiků řešit nemůže.

Hrozba odvolatelnosti, resp. závazku typu" nebudu-li plnit své sliby, odstoupím sám" by tak měla být tím, co by politiky, kteří se zaváží k hájení veřejného zájmu, mělo k odpovědnosti donutit.

Teď ještě kdo z nich si na sebe takový bič uplete...

0
Vytisknout
5165

Diskuse

Obsah vydání | 9. 10. 2013