O českém volebním systému

2. 10. 2013 / Petr Wagner

Čekají nás předčasné volby a diskuse o tom koho volit či nevolit je v plném proudu. Po několika debatách u piva či vínka mne poněkud zarazilo, jak málo lidí vlastně zná náš parlamentní volební systém. Tedy, popravdě jsem nepadl ani na jednoho člověka, který by ho znal...

Kdekdo odříká, že je to systém poměrný s většinovými prvky. Nicméně voličská většinová představa podporovaná průzkumy veřejného mínění je, že se sečtou odevzdané hlasy a ty se potom rozdělí mezi jednotlivé strany. Tak to ale opravdu není. Pokusím se laicky o osvětu ve věci našeho parlamentního volebního systému.

První, co se po volbách stane je že se sečtou hlasy v celém Česku. Jinými slovy se zjistí, kolik lidí a koho volilo. V tomto prvním kole je účelem vyselektovat strany, které nepřesáhly volební kvórum - hranici vstupu do sněmovny, tj. 5% hlasů. Zde je první faul našeho systému. Jsou strany s lokálně silným zastoupením, ale v rámci celé republiky nepřekročí nutnou hranici, a tak nepostupují do kol dalších. Takže lokální problémy, které třeba některá ze stran reflektuje dobře se do parlamentu nedostanou, protože v ostatních částech republiky nikoho nezajímají, anebo jenom okrajově. To je první a mimořádně podstatný většinový prvek.

Po kolu prvním nastupuje kolo druhé. Zde se rozdělují již mandáty, a to pouze těch stran, které prošly kolem prvním. Ovšem, a to je velmi podstatné, již v jednotlivých volebních obvodech - krajích. Trochu bych to přirovnal, že v prvním kole se hraje házená a v druhém fotbal. Ale nekritizujme a popišme.

Zase to probíhá v kolech. Hlasy odevzdané v každém obvodu se sečtou, a kdo má nejvíce hlasů, ten získá poslanecký mandát za daný volební obvod. A jde se do dalšího kola. Opět se použije součet hlasů, ale tomu, kdo získal mandát v kole předchozím, je počet hlasů podělen dvěma. Jinými slovy, započítá se mu pouze polovina. No, a kdo při této matematické operaci má nejvíce hlasů, získá mandát. A jde se vesele do dalšího kola...

Až posud by to vcelku odpovídalo laické představě o rozdělování hlasů - poslaneckých mandátů je tu však jedno ale. A to velmi podstatné: počet mandátů v každém volebním obvodu je omezený. Je dán počtem obyvatel. A tak někde je to třeba 8 poslanců, jinde 14.

Takže výše popsaný průběh se děje jenom do rozdělení všech přidělených mandátů. Nemalá část hlasů přijde úplně vniveč, prostě proto, že na ně nezbudou mandáty. To je ten druhý většinový prvek - velké strany berou víc a na malé prostě poslanecký mandát nezbude, i kdyby byly hlasy.

Ten systém jednoduchý není a je s podivem jak mnoho lidí, kteří by za volby a svůj názor byli ochotni krvácet ho vlastně vůbec neznají.

Snad trocha osvěty nezaškodí. Ta věc ty volby budou rozhodovat o našem životě a kdo k nim půjde, by měl vědět, co se s jeho hlasem děje.

0
Vytisknout
3520

Diskuse

Obsah vydání | 4. 10. 2013