Češi, (no) nazdar!

5. 2. 2013 / Karel Dolejší

Druhého kola prezidentských voleb se zúčastnilo 59,11% oprávněných voličů. Z nich 54,80% hlasovalo pro vítězného kandidáta Miloše Zemana. Účast voličů ve druhém kole prezidentských voleb byla přes novost tohoto způsobu volby a emocionálně vypjatou kampaň o něco nižší než v posledních parlamentních volbách z roku 2010, kdy činila 62,6%. 71% zúčastněných kladlo důraz především na to, aby prezident ovlivňoval činnost vlády a byl "vlastenec". Pětina potenciálních voličů obou kandidátů přitom byla průběhem kampaně naopak odrazena od hlasování. Ve výsledku pro Zemana hlasovala necelá třetina oprávněných voličů (0,5911 x 0,548 = 0,3239228, pokud nehledáme třídní základy matematiky). Ani tento tvrdý fakt ovšem nebrání nekritickému příznivci Zemana uvést článek "vyvracející" kritická tvrzení o průběhu kampaně svého oblíbence výrokem, že jeho kandidát zastupuje "názor přibližně 55 % oprávněných voličů". Zatímco země směřuje k institucionalizaci aktivistického prezidenta, přechod přinejmenším k poloprezidentskému systému je ospravedlňován statistickými "argumenty" ve stylu za živa zvěčnělého Henycha. Češi, no nazdar!

Zvolením Miloše Zemana dochází k dokončení procesu uzavírání polistopadové politické třídy - kvazialternativní škály racketeeringových podnikatelů ve veřejném, různých stranických barev, ale stejné mentality - do sebe. Podpora pro "silného muže" v čele státu, který je ústavně neodpovědný a přesto sahá po dodatečných pravomocích, je přitom jen negativním výrazem resentimentu, bezradnosti a bezmoci panujících mezi veřejností i v táboře opozice. Veřejnost ani opozice si nedokázaly či nechtěly poradit ani se slabou vládou Petra Nečase, strýcovití předáci ČMKOS chodící s Kalouskem na pivo starostlivě pohlídali, aby i protestní akce, pokud se vůbec konaly, byly vždy čistě symbolické a ničeho nedosáhly. Čím intenzívněji totiž lid zakusí, že je zcela bezmocný, tím spíš ve volbách podpoří každého, kdo slíbí, že pro něj alespoň něco udělá. Jak to pak se sliby dopadne, je už věc jiná... A na námitku, že kumulace moci ústavně neodpovědného kvazimonarchy představuje vážné riziko pro demokracii, se odpovídá, že prý prezident je vázán mandátem od voličů. Svatá prostoto. Ani s ťunťou Nečasem si neporadili, ale mnohem silnějšího a schopnějšího Zemana, na nějž v nové funkci prakticky nikdo nemůže, prý zvládnou levou zadní. Češi, pozdravpánbu!

Je vskutku zábavné, jaké všechny naděje jsou nyní do Miloše Zemana projektovány, a není to legrační o nic méně, než pseudonáboženská víra fanatických karlistů v jejich údajný symbol slušnosti a sexappealu. Zeman je rutinér mocenských her a údržbář statu quo, země na tom je a dlouho bude ekonomicky mizerně. Ani kosti pod stůl už nebudou lítat všem, není jich dost. Zajisté mohou jednotliví hlasití příznivci a podporovatelé očekávati příslušné trafiky, nebude jich však zdaleka tolik, kolik by si přáli - mnoho přicmrndávajících, málo vyvolených. Možná se vyplatí nahlas připisovat Zemanovi světodějnou historickou úlohu, ale jen tomu, jehož úsilí bude Nejvyšším také zaznamenáno a odměněno. Na linii Temelín - prolomení územních limitů pro těžbu hnědého uhlí - průplav Dunaj-Odra-Labe - zrušení NP Šumava se země vrátí do "zlaté éry" neomezeného drancování přírodního kapitálu a budování těžkého průmyslu, která ji už kdysi přivedla k listopadu 1989. Na občanské aktivisty se bude hrubě útočit bez rukavic. Vcelku lze čekat další kolo sklerotické aplikace rutinních a zastaralých politik, které v dnešních podmínkách už nepřinášejí ani ty problematické výsledky, které by zajistily řekněme v roce 1965. Léky předepisované zemi staronovým aktivistickým prezidentem připomínají pokus rozjet starou kraksnu střílející do karburátoru tím, že z ní vymontujeme brzdy. Ne že by to ti, kdo tato opatření navrhují, nedokázali sami uvidět. Spřízněné podnikatelské kruhy na tom však vydělají a víc nikoho nezajímá. Ostatně jsou skoro všichni ti důležitější v předdůchodovém či důchodovém věku. Po nás ať přijde konkurs. To bude televarieté! Češi, připijme na budoucnost!

Češi ve své většině dlouhodobě preferují vládu silné ruky. Není třeba pochybovat, že jejich přání bude splněno; úplně stačí, když dál nebudou dělat nic než účastnit se nadšeně volebních frašek. Jestliže se daly vyhrát jedny prezidentské volby s programem "silný prezident je Čech, Čech, Čech (tak si toho važ!)" a země se v krátké době několika týdnů takřka k nerozeznání přiblížila nacionalistickému Orbánovu Maďarsku, jediným limitujícím faktorem životnosti prezidenta se stává jeho kondice. Bude-li Zeman zdráv, setrvá patrně na Hradě do roku 2023. Černěnko Schwarzenberg byl nakonec bez šance, nezbývá, než se smířit a čekat. Češi, dobro došli!

Zapouzdřená politická třída dokončuje opevňování pozic a odhazuje maškarní škrabošku boje s korupcí. Udržení mocenského statu quo a s ním spojených korýtek má přednost před vším ostatním, přetahování se týká pouze přerozdělování moci a koryt uvnitř této třídy samotné. Občan dál zůstane bezmocným terčem píárových předvolebních her, ve kterých mu všichni všechno slíbí a nikdo za to pak nebude volán k odpovědnosti. Ať jde karta, Češi!

Až éra přechodné politické stabilizace skončí, ti kdo se dožijí budou svědky vyostřeného generačního konfliktu, v němž všechny fanatické i pragmatické důvody z roku 2013 budou shledány příliš lehkými a na nějaký kompromis bude už příliš pozdě. Spánek rozumu budí příšery. Češi, dobrou noc!

"Kdo nevolí Zemana, není Čech!" To hlásaly nejen letáky atakující seniory z jižních Čech, ale také celá kampaň severočeské ČSSD proslulé korupčními aférami a napojením na uhlobarony či soukromé výzvy Zemanova oblíbence Škromacha. Českost funguje jako hlavní argument pro definitivní stvrzení nadvlády politických šíbrů mandátem z přímé prezidentské volby, jako argument, proti němuž už nelze vůbec nic namítat. Nezbývá, než se úředně přihlásit k romské národnosti a uniknout tak jednou provždy z dosahu všech těch chlastenců. Češi, sbohem!

Jak úbývají dostupné neobnovitelné zdroje a prostor pro rozvoj industriální společnosti k alespoň dočasnému prospěchu většiny obyvatelstva se uzavírá, industriální programy a ideologie v praxi postupně ztrácejí na významu. Tak jako kdysi se přitom do popředí dostává ústřední motiv velkých mocenských her, který George Orwell otevřeně pojmenoval v románu 1984. V mocenském boji jde především o tuto moc samu, o touhu dosáhnout jí a pak si ji užít, ne o nějaké cíle zahrnující cosi tak pofidérního jako veřejný prospěch. Pomáhat komukoliv k neomezené moci odevzdáním bianco šeku volební podpory je zoufalá strategie zoufalých lidí. "Po dlouhá období se zdá, že Ti nahoře jsou bezpečně u moci, ale dříve či později pokaždé přijde chvíle, kdy buď ztratí víru v sebe nebo schopnost účinně vládnout, nebo obojí. Potom je svrhnou Ti uprostřed, kteří získají Ty dole na svou stranu předstíráním, že bojují za svobodu a spravedlnost. Jakmile Ti uprostřed dosáhnou svého cíle, uvrhnou Ty dole nazpět do dřívějšího postavení otroků a sami se stanou Těmi nahoře." Tolik Eric Arthur Blair alias George Orwell. Symbolem této dynamiky může být klidně mýtický had Úroboros požírající vlastní ocas. Češi, dobrou chuť!

Jednoho vzdáleného dne hlavy konečně vychladnou, po karlistech ani milošistech nebude ani památky, jen země sklidí důsledky výletu do jurského parku industriálního pravěku obývaného politickými dinosaury. Jestli ti, kdo pak možná konečně pochopí, že z civilizační krize je žádné soustředění moci v rukou vládce nedostane, budou ještě stále sami sebe považovat za Čechy, zůstává otevřenou otázkou, nikoliv však již pro mě. Kas nane maro - čoro, kas nane goďi - mek čoreder.

0
Vytisknout
8072

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2013