K čemu dnes "levice"? Nepopulární "reformy" prosadí pouze "strana lidu"!

15. 11. 2012 / Karel Dolejší

Poznámka profesora Randalla Wraye, stejně jako podrobnější článek jeho kolegy profesora Michaela Hudsona, ukazují, proč je v současných podmínkách alternativa dvou stran - "levicové" a "pravicové" - v západních politických systémech do značné míry iluzí. Až se povolební nadšení usadí, voliči zjistí, že hlavní domácí agendou Baracka Obamy v druhém funkčním období je proměna sociálního státu v ubohý stín sebe sama. Kdyby takový drastický program redukce sociálního zabezpečení prosazovala republikánská administrativa, narážel by na značný odpor; takto ovšem američtí liberálové budou opět cítit povinnost držet basu se "svým" kandidátem a nějaká účinnější mobilizace proti této zradě se nedá příliš očekávat.

V českém kontextu to byl Jan Keller, kdo poukázal na ošidný významový posun výrazu "modernizace" v posledních dekádách. Jenže prakticky stejně se to má i s výrazem "reforma". Kdysi označoval opatření, jejichž cílem bylo regulovat kapitalistický hospodářský cyklus a zmírňovat sociální rozdíly, které tržní ekonomika produkuje, aby byla zajištěna sociální a politická stabilita. Nejpozději od nástupu Margaret Thatcherové na post britské premiérky však "reforma" znamená něco úplně jiného - zeštíhlování nebo rovnou demontáž toho, co je výsledkem dřívějších reforem. Co si v tomto kontextu myslet o "reformní" levici je vcelku zřejmé. Nejpozději od Schrödera a Blaira "reformuje" stejným způsobem, jako pravice. Na rozdíl od ní se však coby údajná "strana lidu" může spolehnout na to, že se jí podaří odpůrce této politiky rozštěpit na dva tábory - jeden se sice vzbouří, ale druhý zůstane k "levicové" vládě loajální...

Americká demokratická administrativa za Obamy II. může spoléhat na zádrhel v podobě "fiskálního útesu" a odůvodnit jím opuštění svých předvolebních slibů. Česká "reformní levice" si zase vystačí s neomezenou podporou současné politiky Evropské unie - ta už ji automaticky "donutí" ponechat v platnosti značnou část opatření, která právě skandálním způsobem protlačila Nečasova vláda. Když předseda ČSSD Bohuslav Sobotka pro některé poněkud překvapivě oznámil, že jeho strana nebude oponovat přijetí Kalouskova daňového balíčku, poskytl jakousi ochutnávku toho, co lze v praxi očekávat po příštích parlamentních volbách.

A ovšem, pak jsou tu ještě komunisté. To, že poslanec Dolejš neprošel protikorupčním testem MFD, byla jistě jen náhoda; zda je však náhodou také to, že právě vznikající koalice se sociálními demokraty v Ústeckém kraji bude zahrnovat též rekordní rozkradačku evropských fondů exhejtmanku Vaňhovou, je snad dovoleno pochybovat i tam, kde se každá - i oprávněná a věcně podložená - kritika KSČM automaticky nálepkuje coby projev hysterického antikomunismu. Takové jevy jako vaňhózní krajská koalice jen dosvědčují, že dlouholeté systematické zalhávání korupce v době normalizace přináší komunistické straně své hořké plody. Co to věstí ohledně nadějí, že tito údajní političtí outsideři (ve skutečnosti pevná součást polistopadového establishmentu vezoucí se na zadním vagónu "reforem", jež sami neprováděli) poměry v tomto státě napraví a očistí, ponechávám na laskavé úvaze čtenáře.

Jestliže v USA "škrtově konformní" charakter politik obou hlavních stran zajišťují finanční dary Petersonovy nadace, také v ČR jsou všechny zavedené strany sjednoceny v obhajobě zájmů svých finačnických a průmyslových sponzorů (a kromě toho také na programové platformě dojení veřejných rozpočtů do stranických kas). V tomto bodě jsou k sobě strany navzájem výrazně loajálnější než ke svým volebním programům a voličům. Sledujte tedy, co bude teď "levicový" Obama v USA provádět. Můžete si z toho odvodit představu, co vás čeká za budoucí "levicové" vlády v malém českém rybníčku.

0
Vytisknout
4763

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2012