Operace "Obranný pilíř": Obamova středovýchodní politika je v troskách
18. 11. 2012 / Karel Dolejší
Je samozřejmě z čistě vojenského hlediska logické, když se Izrael snaží zlikvidovat vojenské kapacity hnutí Hamás v Gaze ještě před tím, než zaútočí na Írán. Později by totiž riskoval odvetu hned na několika frontách (íránské rakety středního doletu, střely kratšího doletu z Libanonu a Gazy). Ale v probíhající operaci "Obranný pilíř" jde ve skutečnosti mnohem o víc - o pomstu Obamovi za jeho "neizraelskou" politiku, ohrožení jeho domácí agendy a znevěrohodnění celé jeho středovýchodní politiky v islámských zemích.
Mezinárodní postavení palestinského hnutí Hamás se s "Arabským jarem" výrazně zlepšilo a ruku v ruce s tím šlo i lepší zásobování výzbrojí. Kromě tradičních íránských zdrojů přibyly hlavně zbraně z Libye pašované za blahovolného "nezájmu" nového egyptského režimu přes Sinaj. To samozřejmě ani zdaleka neznamená, že se Hamás stal pro Izrael nějakou vojensky významnou hrozbou; vše co zvládne se omezuje na útoky raketami na stacionární cíle, které jsou dobře bráněny a čím dále od Gazy leží, tím menší je šance, že by mohly být opravdu vážně poškozeny. Hamás může provádět svými raketami maximálně jakýsi ekvivalent toho, čemu se kdysi říkávalo "rušivé nálety". Ale úplně bez významu to není.
Jenže o tyto "rušivé nálety" jde v izraelské operaci "Pilíř obrany" podle všeho teprve až ve druhé nebo třetí řadě. Ze všech hrozeb, jimž by Izrael v souvislosti s útokem na Írán mohl čelit, Hamás stále reprezentuje tu nejméně významnou. Daleko větší váhu mají politické důsledky celé operace, která - pokud je právě takto zamýšlena - nemusí dospět k pozemní intervenci a svůj hlavní účel i přesto splní.
Obamova středovýchodní politika je ve dvou zásadních bodech - v palestinské otázce a otázce íránského jaderného programu - závislá na "soft power" tedy koneckonců na věrohodnosti jeho vyjednávací pozice. Diplomatické řešení by bylo možné pouze tehdy, pokud by Spojené státy zastávaly pozici aspoň do jisté míry neutrální k zájmům Izraele. Jenže s touto variantou je teď zřejmě ámen.
Po posledních volbách Republikánská strana kontroluje Sněmovnu reprezentantů a ta bude teď od Obamy požadovat jednoznačnou podporu Izraele. V ruce má dost silný vnitropolitický trumf: Prezident se s ní chce dohodnout ohledně rozpočtu na rok 2013, aby zabránil "pádu z fiskálního útesu" a návratu ekonomiky Spojených států do recese. Pokud republikánům nevyhoví, na dohodu o rozpočtu, daních a škrtech musí zapomenout. A takovou variantu si zřejmě nemůže dovolit.
Jestliže však Obama udělá přesně to, co po něm republikáni (a Benjamin Netanjahu) chtějí, islámský svět mu už nikdy ani na vteřinu neuvěří, že by měl skutečný zájem o palestinský problém a odvahu ho řešit. Co více, skupina jestřábů v íránském vedení, která od počátku jeho prvního funkčního období tvrdí, že soustředit se na jednání s Obamou nemá žádný smysl, jejikož je jednoduše příliš slabý, dostane do ruky opravdu silnou kartu. Palestinská otázka je i v Teheránu bedlivě sledována a Hamás je faktickým spojencem islámské republiky, jakkoliv v posledních měsících sílí jeho vazby na nový egyptský režim. Íránští pragmatici se po demonstrativní Obamově podpoře izraelských náletů na Gazu nebudou moci chytit ani stébla, protože převládne názor, že americký prezident je psem, jímž vrtí izraelský chvost - a tento chvost chce ovšem válku, žádnou diplomatickou dohodu.
Bude tedy velmi zajímavé sledovat, jak se Obama v příštích dnech rozhodne. Zatím vše nasvědčuje tomu, že dává jednoznačně přednost vnitropolitickým prioritám... Což ovšem v konečném důsledku reprezentuje úplný bankrot jeho politiky na Středním východě.
Diskuse