Martin Engel

Rušení nemocnic bez pravidel je nepřijatelné

Engel: Zdraví musí stát umět zaplatit

20. 11. 2012 / Denisa Víznerová

rozhovor s předsedou Lékařského odborového klubu MUDr. Martinem Engelem

Na 20.11. je naplánovaná symbolická akce LOKu v celé Visegrádské čtyřce, jaký je její cíl?

V listopadu 2011 jsme ve Visegradu symbolicky podepsali visegrádskou chartu, lékařské odbory V4. Podmínky v těchto čtyřech zemích jsou velice podobné a vlády si z nás dělají pokusné králíky. Zkoušejí, kde co projde aby to mohli aplikovat i jinde. První krok a je symbolický, pacientů se nedotkne. Akce se bude konat 12:05, symbolicky, že už je po dvanácté na to, co se děje. Trvat bude půl hodiny. Ukážeme, že ty problémy vnímáme a že je chceme řešit. Tohle je první zkouška, my si to potom vyhodnotíme, včetně reakce protistrany, a budeme pravděpodobně pokračovat dál, protože tahle arogantní vláda asi nezmění své jednání.

Co bude náplní té půlhodiny?

Naplní bude shromáždění zaměstnanců, možná i za účasti pacientů z okolí nemocice.Tuzemským tématem je rušení nemocnic bez pravidel, informace pro pacienty, aby věděli jestli s tou nemocnicí se dál počítá nebo kam budou muset jezdit jinam.

Myslíte, že by mohlo nastat například společné podání výpovědí ve V4?

To by měl být asi cílový stav, musí to být něco silného, protože tyhle vlády na nic jiného neslyší.

Odkud by měly přijít peníze do systému?

Stát dává nízké procento z HDP a ještě z toho našeho nízkého HDP. Je to veliký rozdíl například proti Rakousku. Jak říká vždy pan parofesor Pafko, hotel Hilton ve Vídni a hotel Hilton v Praze stojí kolem 5 tisíc, to je úplně stejné. Ale když se pak podíváte na úhradu za jeden den pacienta ve vídeňské nemocnici a v pražské, tak ten rozdíl je dramatický.

Co mohou dělat nastupující lékaři?

Místo toho aby hned měli snahu tady nenastoupit, by se měli snažit zapojit, aby ten systém byl pro ně přijatelnější. Aby podmínky v našich nemocnicích byly takové jako na západ od našich hranic. V Německu se Vás zeptají, co by jste k práci potřebovali, kde budete bydlet a celkově se o vás postarají. U nás dostanete kontrakt 0,1, tyhle peníze a jestli se ti to nelíbí, tak si běžte jinam. Je to ostuda tohohle státu. Odmítat tyty kontrakty je to nejmenší. Neakceptovat nedůstojné podmínky a mit svou hrdost! Vystudovali jsme, jsme lékaři a za to chceme mít alespoň standardní podminky, to znamená úvazek 1,0. Nevěřím tomu, že když nevystoupíte z té šedi a zůstanete v anonymitě, že dobře dopadnete. Tohle není cesta . Když je pan Jágr odborář, tak co by mělo být špatný na tom, že jsou tu odboráři v nemocnicích nebo někde jinde.

Neděkujeme, teď odejděte vy, ministře

Byl jste hlavním autorem akce „Děkujeme, odcházíme“ z přelomu roku 2010/2011, která skončila memorandem v únoru 2011, co se pro lékaře změnilo?

Nepatrně se zlepšilo finanční ohodnocení. V době, kdy se všem bralo 10 procent, my jsme prišli se zdánlivě šíleným nápadem, že chceme navýšit platy do výše 50 procent základní mzdy. Nakonec realizace toho prvního kroku byla 5-8 tisíc, což se prezentovalo jako 25 až 30 procent základního platu. Cíl je 1,5 - 3 násobek průměrného platu, jak odpovidá realitám na západu naší hranice. Důvodů k podání výpovedi bylo 13, dva se týkaly lékařů: jeden ohodnocení a druhý postgraduálního vzdělávání mladých lékařu, jedenáct bylo obecných aplikovatelných kdekoli do naší společnosti. Od září do konce roku, než se daly výpovědi, informace o akci v médiích byly relativně korektní a vyvážené, ale v okamžiku podáních výpovědí v lednu 2011, nastalo embargo, skandalizování, postavení sester proti lékařům, pacientů proti lékřům. Přesto se jim nepodařilo tolik změnit mínění občanů, pořád 30 procent lidí považovalo naše požadavky za oprávněné.

Jak si ten mediální hněv vysvětlujete?

Noviny mají své majitele, redaktoři své názory, jsou tu lobbisti a lidé na ně napojení.

Co bylo jejich zájmem?

Potrestat vzpurné lékaře za to, že chtěli změnit podmínky v České republiceobecně a samozřejmě i pro sebe. Žádný establishement nemá rád, když se někoho musí bát, když cítí, že nemá normální prostředky proti tomu, aby jeho oprávněné požadavky uměl potlačit. Zanalyzovali si počty výpovědí, viděli jasně, že jejich teorie o dovolenkovým provozu není pravdivá. Tak jim nezbylo než zkusit lidi buď zastrašit nebo podplatit. Obojí se snažili uskutečnit. Třeba prohlášení paní ředitelky Kunový z Plzně, že prostě dá těm lidem 8-12 tisíc. Nepodařilo se. Nebyla zdaleka jediná, takové aktivity se děly každodenně v  různých nemocnicích. Jsem hrdý na své kolegy, že se nenechali ani zastrašit ani podplatit.

V memorandu byl i požadavek na změnu postgraduálního vzdělávání. Mají mladí lékaři přijímat smlouvy na směšný úvazek během postgraduálního studia nobo mají odmítnout a riskovat odchod z Prahy?

Přece ani nemůžete čekat, že řeknu, že mají smlouvu přijmout. Přece nikdo nestudoval 6 let náročné studium proto, aby byl vykořistován, aby tam za úvazek 0,1 trávil celé dny, to je prostě nedůstojné. V regionálních nemocnicích se to neděje, mají plnohodnotný úvazek 1,0. Nedovedu si představit, že by se tohle dělo v jiném odvětví. Dávali jsme podněty na úřad práce, dokonce jsme měli i svědectví několika statečných lékařů. Bylo ale jasné, že úřady práce to pro státní správu kryjí a nedocílili jsme ničeho.

Na mladé lékaře, kteří chtějí nastupovat ve fakultních akreditovaných nemocnicích v Praze, aby mohly dělat atestaci, je ale takto vyvíjen psychický nátlak...

Rozumím, že situace je těžká, ale myslím si, že kdyby neakceptovali tyto podmínky, tak se to musí změnit. Nesouhlasím ale, že nejsnažší cesta k atestaci je z Prahy. Jde o to si najít nemocnici, která má určitý rozsah poskytované péče, aby většinu postgraduálních aktivit mohli dělat v té nomocnici. Špatné je i nastavení postgradualního vzdělávání. Odborné společnosti kladou přehnané nároky na splnění stáží a výkonů, přetahují lékaře do center, kde pracující jejich vedoucí. Získávají tím levné pracovní síly, protože není vyjasněno financování těchto aktivit. Jste zaměstnancem regionální nemocnice, pro kterou v daním úseku nepracujete, čili kdo vás bude platit, a pracujete pro někoho kdo vás vlastně neplatí. Určité změny k lepšímu se po březnu 2011 staly, rozšířil se počet kmenů, ale pořád s náplní a s řešením postgradualního vzdělávání rozhodně spokojený nejsem.

V memorandu se mluvilo o kontrole financování nemocnic, popřípadě o změně úhradové vyhlášky, což nenastalo, naopak se zvýšilo DPH (Kalousek zde získal pro rozpočet miliardy). Předseda ČLK Kubek řekl, že memorandum je právně nevymahatelný dokument, počítali jste tedy s čestným slovem nebo-li podpisem ministra Hegera?

Ja nejsem právník, k dokumentu jsme měli výhrady, ale byli jsme v časové tísni. Pro nás bylo důležité, že tam byl náš hlavní záměr - navýšení platů do finální podoby v třetím kroku. V záhlavě byla Česka republika, dokument měl být závazný pro nás i pro druhou stranu. Úhradovou vyhlášku jsme museli opustit, protože ministerstvo kontrolu financování nemocnic svou aktivitou paralyzovalo. Ale věděli jsme podle zdravotně pojistných zdravotních plánů pojištoven, že do nemocnic půjde 98,5 % loňských peněz, takže nemocnice dostali méňe peněz než v roce předchozím. Zmínila jste DPH, odesly tam v řádu miliard peníze, vylepšovali jsme dluh státního rozpočtu ze zdravotnictví. Ministr si nechal sebrat peníze, které by bohatě stačily na pokrytí potřeb pro zdravotnictví. Vláda zmrazila platby za státní pojištěnce. Další, kdo platí strašně málo do zdravotniho pojištění jsou osoby samostatně výdělečně činné, takže zamestnanci táhnou systém a žadný z návrhů ministra Hegera se nezabýval zrovnoprávněním příjmů do zdravotního pojištění. Ředitelé fakultních nemocnic pod hrozbou ztráty místa splnily požadavky, ale přiznávali, že úhradová vyhláška jim to neumožnuje,tak se propouštěli důchodci, zkracovaly se úvazky...

Poté se začaly vymýšlet nové cesty k šetření peněz, nové zákony na zdroje příjmů...

Jsou to metody na odvracení pozornosti. Ani jeden z těch zákonů nebyl přijatelný, nezlepšuje postavení pacienta ani zdravotníka, naopak zhoršují stávající stav a dostupnost zdravotní péče. Vyhlaškou o personalních minimech se z nich stávají personální standardy. Vymýšlí sdružené příjmové ambulance,kde by lékaři byly nasazováni mimo svojí odbornost, například pro chirurgické obory by tam byl urolog, takže by musel umět obecnou chirurgii, traumatologii atd., a poskytoval by pouze basální lékařskou péči. Tohle jsou cesty do pekel.

Mluví se o komercializaci zdravotnictví, o komerčním připojištění. Jsou to podle Vás validní zdroje pro zdravotnictví?

Komerční pojištění jako v každém jiném odvětví je byznys a měli by se z toho dobře především ti, kteří komerčně připojištují. A tím, že by to byly soukromé subjekty, tak samozřejmě by tvorbu zisku měli jako legitimní součást té činnosti. Nejsem si jistý, že by to pro zdravotní pojištění bylo výhodou. Je potřeba především zvýšit úhradu za státního pojištěnce a příspěvek osob samostatně výdělečně činných. To vidim jako jednoznačné priority k navýšení peněz. A druhou věcí je hospodaření. Náš problém je dneska dvojí, podfinancování a špatné hospodaření, mluvi se o 10-20 procent peněz, ktere jsou z tohoto systému ukradené. Ze 300 miliard, je to v řádu 20miliard, s kterými není ekonomicky dobře nakládáno. Místo toho, abychom ryhle díry ucpali, tak hledáme drobný. Tomuhle přístupu řešení problému vůbec nerozumím.

Tento přístup byl posouzen i na sjezdu ČLK 3-4.11, při hlasování o rezignaci pana minstra Hegera, většina bylo pro, ale jemu, zdá se, je to jedno, ostatně jako i dalším nechtěným politikům této vlády. Jak si vysvětlujte, že je tak dlouho ve své funkce v porovnání s jeho předchůdci?

Jeho pozice je tak zdánlivě pevná proto, že je velmi nepevná situace celé vlády. Zabývají se vnitřními problémy, jsou tam pnutí mezi jednotlivými členy. Tak vláda raději nesahá k tomu, aby k nějaké výměně došlo .Jsou tam lidé, kteří neprošly volbamí, vladní koalici drží hlasy byťsice nepravomocně sle odsouzených za korupci. Problém vidím v tom, že tady nerozhoduje ministerstvo zdravotnictví, ale jsou tady taková soukolí jako zdravotní výbor ovládaný panem bc.Šnajdrem a doktorem Šťastným nebo představy pana ministra Kalouska. Proč když o těch věcech nemůže rozhodovat, tam své učinkování prolonguje a důstojně neřekne, že za těchto podmínek nemůže vykonávat úřad, tak jak by si představovoval a nejde od toho?

Pan ministr Heger v rámci jakési racionalizace zdravotnictví chystá rušení 12 nemocnic, co tomu říkáte?

K výpovědi rámcových smluv dolšlo před rokem. U nemocnic se zkoumá, pracujou-li dost efektivně, jestli tam neni zbytečně moc lidí. V tom případě bych se chtel zeptat, co těch 8 nebo 9 pojišťoven dělalo celý rok, než vydalo tento seznam. Nemají žádné analýzy dopadu, žádně pravidla podle kterých na 12 nemocnic bylo ukázáno a dalšich 18 má umírat postupně. Bavíme se o 30 nemocnicích, to už není kosmetická úprava systému, alesilný zásah do sítě. Dosud nebyly zveřejněny úhrady jednotlivým nemocnicím od zdravotních pojištoven. Jedná se o veřejné prostředky, to nejsou peníze pojišťoven, jsou to zdravotní daně občanů. My netušíme, kolik se nemocnicím za jednotlivé výkony platí. Dokud nebudou ta čísla známá , dokud se nebude za operaci žlučníku platit všude stejně, nemůžeme zasahovat do té sítě a pravidel, které neznáme. Dokonce to na mě působí tak, že ty levnější nemocnice pod rouškou ušetření, dává ministarstvo či pojišťovny pryč.

Co bude s personálem?

Vidím v tom i otazku zaměstnanosti, ale v každé nemocnici chybí personál, tak se asi přesunou do nejbližšího okolí. Co je ale horší, pacienti neubudou a budou je léčit jiné nemocnice bez navýšení prostředků. Čili budou je léčit zadarmo. To je asi hlavní motiv toho všeho. Šetřit by se mělo spíš na straně pojišťoven. Pokud je na nemocnice pohlíženo jako na ekonomický subjekt, přeci nikdo nemuže chtít aby vykonávaly práci zadarmo.

Převod pacientů by měly dělat samy pojištovny, ministerstvo zdravotnictví od toho dává ruce pryč. Znamená to posilovani pravomoci pojištoven, samy si určí, co budou platit..

Pro mě je tohle nepřijatelné. Pojišťovny jsou finanční instituce, kterým byla alokovaná zdravotní daň a měly by za to platit nemocnicím. Že by měly být síťotvorným prvkem, naráží na ústavu. Odpovědnost za zajištění zdravotní péče má stát a nebo útvary státní správy typu kraje.

Jak je možné, že nemocnice dostávají různé platby za stejný výkon?

To je z historických čísel. Stačilo, že někdo v managementu té nemocnice mě kdysil dobrý kontakt se zdravotní pojištovnou, nasmlouval takové relace, že i jeho pokračovatelé se mají dobře. Tam kde nikdo z managementu k pojistovně vztah neměl, je situace jiná. Opakuji, nejsou to peníze pojišťoven, ale nás všech, měly by být pod jasnou transparentní kontrolou.

Jak na to?

Musíme opustit bodové systémy, každý výkon je velmi snadno zkalkulovatelný. Ale když ho zkalkulujete a postavíte proti penězům, které do zdravotnictví jdou, zjistíte, že se to nedá zaplatit. Dá se říct, že hodně výkonů už se dělá zadarmo.

Kde je kontrola?

Není nikde. Předražené zakázky vysávají  nemocnice. Ty pak mají nulové hospodaření a ukazují vám , že se opravdu nedá přidat zdravotníkům. Proto se tyto struktury brání, aby nemocnice měla formu neziskové organizace. Musela by svoje smlouvy dávat na internet. Bráni se tomu, aby jsme šli po jednotlivých položkách.

Je nějaká možnost to změnit?

Jedinou možností je obrovský veřejný tlak. Jsou to peníze veřejnosti, každý z nás tam davá peníze a měl by vedět, co se s nima děje, kdo z toho systému profituje. Nejcenější jsou lidé, přistroj koupíte okamžitě, dům postavíte do roka, ale týmy se budují často mnoho let a přitom vůči nim je systém vůbec nejnespravedlivějsí.

Jaký byl vlastně Váš důvod ke vstupu do Lékařského odborového klubu v devadesátých letech?

V LOK jsem začal v roce 1995 jako předseda místní organizace. Důvodem byla nespokojenost s postavením českého lékaře. Lidé dávali lékaře do vysokých priorit oproti politikům, ale politici se měli dobře, naopak lékaři sloužili velké množství přesčasové práce, a jenom tím vydělávali. Od těch dob dochází ke zkreslování, do dnes se udávají průměrné platy, které nevypovídají nic o hodinové mzdě, která když jsme akci začínali byla 100 Kč/h.

0
Vytisknout
2480

Diskuse

Obsah vydání | 20. 11. 2012