Je mi milejší totalita a pořádek

13. 8. 2012

Dlouho jsem uvažovala jestli mám vstoupit do této diskuze, kde převážně diskutují učení pánové, a jak je známo, páni tvorstva mají vždycky pravdu, ale nedá mi to, tak se připojuji, píše Alena Kozlová.

Mám sedmdesátku na krku, takže jsem už něco prožila a můžu ujistit jak pana Drašnara, tak pana Čulíka, že mám paměť ještě v pořádku a můžu srovnávat bez emocí, ale tak jak jsem svoje roky prožila.

Pana Tůmy je mi líto. Nedivím se že je naštvaný na celý svět a pokud tady pánové píší jak za komunistů bylo špatně, jak jsme byli utlačování a oblbování, tak se ptám, v čem je dnešní režim jiný?? Je to jenom pokrytecké vymývání mozku mladým lidem, nás staré neoblbnete, protože víme svoje.

Nejvíce žasnu nad tím, když čtu názory lidí kteří tady roky nežili a osobují si právo hodnotit a kritizovat. Podle jejich článku mám dojem, že jsem žila v nějakém jiném státě a ne tady v republice.

Pořad čtu, jaci byli sedláci chudáci když jim sebrali statky, ale nikde jsem se nedočetla kdo na těch statcích těm sedlákům robotoval, to se prostě nehodí do dnešní demagogie.

Od dětství žiji na vesnici, měli jsme kousek pole a když jsme potřebovali od sedláka poorat, nebo zasít, tak matka to musela pěkně oddřít na sedlákově poli a my malé děcka jsme museli pomáhat. Museli jsme sbírat brambory, o žních vázat a stavět snopky z obilí a když jsme se chtěli ulejvat, tak hned jsme byli tvrdě napomenutí pod hrozbou, že nedostaneme svačinu - chleba se sádlem.

O žních se mlátilo i v noci a my děcka jsme museli pomáhat odnášet slámu a ráno jsme nevyspalí šli do školy. Takové byli poměry na vesnici. Takže chudáci byli sedláci a ne ti, kdo jim dřeli na polích skoro zadarmo.

Ke komunistům se nedávali nemakačenkové, jak tady píše člověk, který zřejmě o ničem neví, ale chudáci kteří se chtěli mít líp.

Co se týče 50. let a procesu, tak to byla pěkná nemorálnost, ale proč se pořad na to vymlouvat a připomínat když už je to tolik let a dneska je tolik problémů, které by se měli řešit. Je to zase o oblbování lidí, aby si neuvědomovali co se děje v tomto režimu.

Pokud by mně někdo chtěl podezřívat ze sympatii k té době , tak vězte, že v roce 1952 zavřeli mého švagra na základě udání jeho kolegy, že je špion, švagr měl v té době 23 roků. Dostal 3 roky sedět v uranových dolech v Příbrami.

Vzpomínám si a mám to před očima, jak k nám v noci vpadli černě odění muži a vyházeli všechno ze skříni a pořad něco hledali, jako dítě jsem to nechápala.

Jenže proto, co se dělo v padesátých létech nebudu odsuzovat všechno dobré a nebudu si nalhávat jak jsme trpěli v totalitě, protože to není pravda. My obyčejní lidé jsme se měli když to porovnávám s dneškem dobře.

Měli jsme zaměstnání, dostávali jsme nenávratné půjčky na postavení domů, mimochodem, jako samoživitelka jsem si postavila ve 26 letech vlastní dům, jezdili jsme na dovolenou do Bulharska, Rumunska, Polska, Německa i do Jugoslavie, takže cestovat jsme mohli. Kolik dnešních mladých lidi může cestovat, mají na to?

Pořad slyšíme takové kliše, že nebyly banány, copak po válce byly někde banány ? Pamatují se, že od roku 1964 vozili banány každý týden k nám na dědinu do obchodu, v Ostravě, kde jsem pracovala byly banány pořad, takže k čemu takové lži slouží ?

Ty řeči, že lidé nemohli studovat, tak těch bylo jen pár. Po revoluci najednou plno řečí, jak chudáci nemohli studovat. Na setkání spolužáků, největší vůl z naši třídy si také začal stěžovat jak nemohl studovat, tak jsem mu připomněla že školu dokončil jenom díky dárkům učitelce a nevzali ho ani do učení protože se nenaučil ani pořádně číst, takže do kravina mu stačilo a takovým lidem se věří, je to o tom co nejvíce oblbovat mladé aby se nedozvěděli pravdu.

Nebyla jsem v KSČ ani ve Svazarmu a syn protože se pořad dobře učil vystudoval vysokou školu , takže většinou měl každy chytrý šanci.

Obchody nebyly plné jako dneska, ale vždy člověk sehnal co potřeboval, mimochodem víte, vy mladí, jak vůbec chutná pravé máslo, jogurt, salám, asi těžko.

Když bylo za komunistů všechno špatné, jak to, že nebyli bezdomovci, žebráci, exekuce, vztahy mezi lidmi byly také jiné. Jak to, že se točily dobré filmy, knihy, estrády.

A moje poznatky s demokracii a svobodou ? Děkuji, klidně bych se bez nich obešla.

Až do svých 60 roků jsem pracovala ve válcovně trub, přímo na provozu, hrozné prostředí, těžká práce, ale byli jsme respektování Lidé a nikdo si nedovolil s námi jednat jako s otroky nebo lůzou.

Dostávali jsme zdarma lázně, rekreace za pár korun, nenávratné půjčky a pokud se nám něco nelíbilo, mohli jsme na schůzi vystoupit a říct svůj názor nebo si jit stěžovat na ROH a pořádek se udělal.

Po revolucí přišel šok, závod se začal tunelovat a nejdříve začali propouštět cigány, jen tak mimochodem, 90 procet cigánů pracovalo, u nás v závodě pracovaly celé rodiny, dneska se česká společnost rozčiluje, že cigáni nepracují, ale kdo způsobil, že se Romové dostali na okraj společností?

Tento režim pánové, vždycky je někde příčina a následek, jako další přišli na řadu samoživitelky s malými dětmi, které chodili do práce na 7 hodin, až když daly děti do školky, potom došlo na starší mistry a dělníky před důchodem, kteří dělali v závodě 30 i více roků. Dosadili mladé mistry, kteří neměli o práci ani potuchy a běda, když si někdo dovolil něco říct, hned následovala odpověď - nelíbí se vám, tak běžte, za branou čeká plno jiných, nikdo vás tady nedrží, už jsme nebyli respektování jedinci, ale nějaký obtížný hmyz, který měl makat a držet hubu, takže plně chápu co prožívá pan Tůma.

Taková je pravda, zajímavé je, že byla totalita a vězení plná nebyla jako dneska, sebevraždy, vraždy, přepadení, tak takhle vypadá svoboda a demokracie. Děkuji, to je mi milejší totalita a pořádek.

V zaměstnání si nikdo nedovolí nic říct, aby nebyl propuštěn s mladými se manipuluje a gumují se jim mozky a tvrdí nepravdy, aby z nich udělali poslušné ovce které mohou být rádi, že nežijí v totalitě. Moc pěkné.

Dívám se na všechno objektivně, hodnotím všechno z vlastní zkušeností takže mne nikdo nemůže podezřívat, že si něco idealizují.

Jen tak na okraj, do závodů vozily také na práci vězně z Heřmanic, Zlodějičky, neplatiče alimentů a ti si pořád mezi řeči stěžovali a pořad nadávali na nějakého disidenta, který také seděl v Heřmanicích, že oni musí pracovat a ten vězeň si sedí na cele, nechává si jídlo nosit z hotelu, na cele má televizi a nemusí pracovat. Měl mercedesa a plno dolarů. Teprve po revoluci jsme se dozvěděli kdo to byl. Můžete hádat.

Pravda a láska zvítězila.

Pane Čulík dovolila jsem si také něco napsat, hlavně pravdu a jsem zvědavá jestli to uveřejníte, nebo máte také cenzuru a uveřejňujete jenom to , co hraje do karet této společností.

Děkuji a přejí všechno dobré.

Kozlová

Pozn. JČ: Jak si čtenáři jistě povšimli, text paní Kozlové obsahuje některá tvrzení, která odporují faktům. (Například není pravda, že Václav Havel ve vězení mohl nepracovat a "nechal si vozit obědy z hotelu". Obdobně není pravda, že zákazem studovat na vysoké škole trpělo "jen pár lidí". Ani není pravda, že potraviny byly za komunismu všeobecně kvalitnější, atd. O tom, v jaké marasmu byla v sedmdesátých a osmdesátých letech česká kultura a jak tvrdě fungovala hysterická cenzura, existuje obrovské množství dokumentace. Ironicky komentuje cenzurní zásahy ve své knížce Báječná léta pod psa Michal Vievegh, doporučuju. )

Nicméně je text paní Kozlové zajímavý, protože pěkně dokazuje, jak a proč vznikají mytologie a jak mediální propaganda vyvolává v lidech opačné reakce, které ovšem mají v mnoha rysech ale také málo společného se skutečností.

A nepište mi, prosím, že jsem sem tuto poznámku neměl dávat. Pošle-li nám někdo příspěvek, v němž jsou jasné věcné chyby, máme dvě možnosti: buď ho nevydat, anebo na věcné chyby upozornit. Každý má jistě právo na svůj názor, ale nemůže při tom tvrdit věci, které faktograficky prostě nejsou pravda.

0
Vytisknout
8726

Diskuse

Obsah vydání | 14. 8. 2012