Bolševické zákony dávají pastýřům ekonomickou jistotu. Demokratické jejich ovečkám ne!

14. 8. 2012

Myslím si, že málokdo ví, zřejmě ani nejvyšší církevní hodnostáři, že financování církví je v současné době upraveno zákonem, který byl přijat po Únoru 1948, píše František Štván. Tímto zákonem byly církve odkázány na příjmy ze státního rozpočtu. Předpokládám, že kdyby to například kardinál Duka věděl, tak by musel, obrazně řečeno, upravit svůj názor, že vše co je od bolševika, je dílo ďáblovo, neboť mu po sametu, narozdíl od jeho oveček, umožnil mít své jisté.

Je nutné dodat, že bolševik platil duchovním mzdu a jejich počet reguloval. Změna tak po roce 1989 nastala pouze v tom, že stát (zastánci neviditelné ruky trhu) počet duchovních regulovat přestal. Domnívám se, že to bylo proto, aby sytá církev hladovým a okrádaným občanům nevěřila a z kazatelen vykutálené politiky po vzoru mistra Husa nekárala.

To bolševické zákony, které trestaly rozkrádání socialistického, tedy státního majetku, ve své tvrdosti, byť s drobnou úpravou, která by spočívala v pouhém vyškrtnutí slova socialistický, převzaty nebyly.

Naopak byly nahrazeny právními pojmy, které k rozkrádání přímo vybízely.

Za co jiného lze považovat podmínku, že obviněnému muselo být například prokázáno, že když si půjčil miliardu na nákup masa, maso nenakoupil, peníze spotřebovával v rozporu s úvěrovou smlouvou a úvěr nesplácel, že k potrestání musel vědět, že tak učiní, už když jí podpisoval?

Zkrátka a dobře.

Šibalové u moci dali do zákonů podmínku, že každému musí být prokázán úmysl, což je, pokud o touze krást nevyhotovil písemný zápis, nemožné, neboť do hlavy bližnímu svému ještě nikdo nikdy neviděl.

Nejdůležitější však bylo splněno.

Netrestat co nejvíce Klausem vysněných Kožených.

Sametová legislativní velkorysost, nekorigovat počty kléru, se negativně projevil také. Nejen počet duchovních, ale i církví roste, tím pádem stát vydává víc peněz ze státního rozpočtu.

Dnes dosahuje příspěvek státu téměř jeden a půl miliardy ročně.

Na našem území je 32 registrovaných církví a náboženských společností.

Stát zatím, opakuji zatím, financuje jen 17, neboť po deseti letech registrace budou mít ze zákona na peníze nárok i další.

Kdyby požádala o registraci Pivní církev, která vyznává posvátný nápoj z chmelového extraktu a ječného sladu, do kterého Stvořitel vtiskl kousek své bytosti, a kdyby neměla v žádosti o registraci nesrovnalosti v rodných číslech, bydlištích a názvech ulic, tak mohla být zaregistrována také a daňový poplatník by stále víc platil u lékaře, ale živil by v čele Pivní církve stojícího arcikuráta a duchovní, kteří si v Pivní církvi říkají sacricolové. Zkrátka a dobře.

Je na pováženou, pokud stačí správně vyplněnou žádostí stvrdit, že věřím v boha XYZ a být za to finančně zajištěn.

Produktivita náboženské práce je totiž v podstatě nulová.

Lidé se navzájem vraždí ve válkách, pro peníze, kradou, lžou a smilní, z toho někteří s partnery stejného pohlaví.

Paradoxně dělají co církve zakazují. Že by lumpačili víc kdybychom církevní hodnostáře neživili? Pojďme to vyzkoušet! Podle mne jsou nejlepším lékem na dodržování Desatera tvrdé represe a ne nedělní zpověď a odpuštění.

0
Vytisknout
2488

Diskuse

Obsah vydání | 14. 8. 2012