Chléb, hry a jepice

14. 8. 2012 / Lubomír Brožek

Chléb a hry, panem et circenses, prostá myšlenka, jak si zachovat přízeň prostého lidu, platí dnes stejně jako za časů Římské říše, kdy naplňovala arény diváky dychtivými podívané na gladiátorská klání či první křesťany štvané vyhládlou zvěří. A stejně jako tenkrát, platí i dnes, v zájmu zachování rovnice, že ubývá-li chleba, není od věci přidat na hrách. Nejenom na těch velkých, Olympijských, světových, pro jejichž lesk pořadatel opravdu nešpóroval, podobně jako Titus Flavius Vespasianus, jemuž peníze nesmrděly, netroškařil při budování Colossea, na němž si pošmákl zub času a nyní odevzdaně pózuje fotoaparátům turistů a slouží jako útulek toulavým římským kočkám.

Vhod přijdou i národní hry, při nichž frustrovaný občan může mít na okamžik pocit, že má co mluvit do císařského veta. V tomto smyslu není samozřejmě k zahození ani naše zbrusu nová hra na volbu prezidenta republiky.

Zajisté, ještě jsou prázdniny, a tedy relativní klid na ostření zbraní, ale písek arény už čeká. Na koho? Že by na ztepilá těla gladiátorů lesknoucí se ve vadnoucím slunci babího léta? Možná nám o kandidátech boje více napovědí bratři Čapkové ve svém příběhu Ze života hmyzu:


"Připravte na světě více místa!
Něco ohromného se chystá!
Já se zrodím!
Zvěstuj všemu světu:
ohromná chvíle je tu,
kdy já... kdy já..."

Kukla se chvěje nadšením a jepice chystající se na svět je bez sebe dychtivostí:

"Ta bolest! Porodní muka!
Celý vesmír puká,
aby mne vydal.
Ustupte! Ustupte! Ať vás nesmetu
ve svém rozletu,
až přijdu na svět."

Ale nechme kuklu jásat a hmyzy bzučet, že jeden adept se prý schválně schoval za své tetování a nikdo neví, co si myslí, jak pravil jistý tatér. Další je prý populista a ten, co to něm tvrdí, dle dotčeného vůbec netuší, jak vypadá svět a život obyčejných lidí, jež vyzývá, vyhlížeje z okna chalupy, ať napíší mu, neb on se přece neskrývá. Zdánlivě se tedy nic moc neděje, jenom se sem tam cosi šušká o těch v naději. Prezidentské volby by měly proběhnout počátkem příštího roku a zatím je na této frontě celkem klid.

Těžko v této chvíli odhadnout, kolik kandidátů se nakonec zrodí, aby se téhle prezidentské reality show zúčastnilo, aby si prožilo okamžiky efemérní mediální existence, neb jen jeden přežije svůj jepičí výstup, nebude spláchnut v mainstreamové latríně a bude Vyvolený k tomu, k čemu kdysi, spolu s dvorním trpaslíkem, vzhlížely Velázquezovy Dvorní dámy, tedy k Reprezentaci.

Jisté je, že podzim bude z tohoto pohledu značně nevypočitatelný a zkrátka rozhodně nepřijdou sázkové kanceláře. Stejně jako když se volil největší Čech, za něhož byl nakonec, po vyšachování Járy Cimrmana, vybrán panovník z rodu Lucemburků, odvozujících, dle spisu Jana z Arrasu, svůj rod od víly Meluzíny.

Je opravdu těžké tipovat, kdo v prezidentském klání s Boží, a především mediální pomocí zvítězí. Ale ať už to bude kdokoliv, hra skončí, avšak starosti o chléb vezdejší zůstanou -- neb nebude-li chléb, nezbude než se uhrát k smrti.

0
Vytisknout
4145

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2012